Rozhodnutí NS

11 Tcu 4/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:11 Tcu 4/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.4.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 4/2019-29
USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 28. 2. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. P., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 605 Hv 1/2014h, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 19 Bs 111/2015k, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 605 Hv 1/2014h, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 19 Bs 111/2015k, který nabyl právní moci téhož dne, byl T. P. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví a pokusem zločinu vraždy, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) roků.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se T. P. dopustil trestné činnosti tím, že

1. dne 6. 9. 2013, ve V., fyzicky napadl během výkonu služby při objasňování stavu věcí policistku S. K. B. tím způsobem, že ji udeřil pěstí do hlavy a za vlasy ji strhl k zemi, v důsledku čehož jmenovaná utrpěla ztrátu vlasů o velikosti mince v oblasti levého temene, škrábance na hřbetu levé ruky a odřeniny na čéšce levého kolene,

2. dne 20. 9. 2013 se pokusil usmrtit poškozenou X. M. W. tím způsobem, že ji ve stanici metra N. zasadil cílený úder oběma rukama do zad, čímž byla poškozená katapultována přibližně tři metry vpřed do kolejiště metra, kde zůstala ležet, v důsledku čehož utrpěla zlomeniny korunek obou předních řezáků v horní čelisti, uvolnění druhého řezáku vlevo v horní čelisti, odřeniny a podlitiny v oblasti brady, pohmožděniny pravého ramene a podlitiny a pohmožděniny pravé kyčle. Utrpěla tak těžké ublížení na zdraví s omezením na zdraví v trvání 24 dnů a v důsledku posttraumatické stresové poruchy s pracovní neschopností v trvání čtyř týdnů, přičemž zůstalo pouze u pokusu, neboť poškozené se ještě před příjezdem vlakové soupravy metra podařilo zachránit tím, že za pomoci kolemjdoucích osob se vyšplhala zpět na nástupiště.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 tr. zákoníku a pokusu trestného činu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 tr. zákoníku).

Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. P. jednak užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu veřejné moci, jednak se dopustil vysoce závažného a zavrženíhodného jednání proti lidskému životu a zdraví a vědomě tak porušil jednu z nejvíce chráněných hodnot ve společnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že jeho útok směřoval vůči nic netušící oběti, která neměla jakoukoli možnost se tomuto bránit. Z opisu Rejstříku trestů rovněž vyplývá, že byl již v minulosti odsouzen pro různorodou trestnou činnost spáchanou v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 2. 2019



JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu