Rozhodnutí NS

20 Cdo 140/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:20 Cdo 140/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.140.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ručení
Notářský zápis
Exekuce
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 140/2019
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné D. S. Leasing, a. s., se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, identifikační číslo osoby 48909238, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Vlhká 194/25, proti povinným 1) ValveLinex a. s., se sídlem v Praze 5, Plaská 622/3, identifikační číslo osoby 28613627, a 2) J. A., narozenému XY, bytem XY, pro 247 347 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Ing. Josefem Cingrošem, Exekutorský úřad Brno-město, pod sp. zn. 009 EX 2995/17, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, č. j. 28 Co 161/2018-57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Ve vztahu mezi oprávněnou a povinným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Ing. Josef Cingroš, Exekutorský úřad Brno-město, usnesením ze dne 23. 3. 2018, č. j. 009 EX 2995/17-31, částečně zamítl exekuční návrh oprávněné ze dne 19. 12. 2017, doručený soudnímu exekutorovi dne 20. 12. 2017, vůči povinné 1) v rozsahu úroků z prodlení 0,05 % denně z částky 980 549 Kč od 6. 4. 2017 do 21. 9. 2017, úroku z prodlení 0,05 % denně z částky 247 347 Kč od 22. 9. 2017 do 5. 10. 2017 a úroku z prodlení 150 Kč denně od 5. 10. 2017 do zaplacení (výrok I.). Dále částečně zamítl exekuční návrh oprávněné ze dne 19. 12. 2017, doručený soudnímu exekutorovi dne 20. 12. 2017, vůči povinnému 2) (výrok II.) a rozhodl, že soudní exekutor nemá nárok na úhradu nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora v zamítavých výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že ve vztahu oprávněné a povinného 2) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.). S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 494/2014, uvedl, že je-li předmětem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti zároveň závazek obligačního dlužníka a ručitele, je z hlediska jeho materiální vykonatelnosti nutné vyjádřit povinnost ručitele splnit dluh tak, aby to odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka a ručitele a vztahu těchto dvou osob vůči věřiteli, tj. např. formulací, že „plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého“. Odvolací soud zjistil, že notářský zápis (exekuční titul) v projednávané věci neobsahuje vymezení, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli [povinnému 2)] při splnění dluhu dlužníkem [povinnou 1)] a naopak. Z obsahu článku VI. notářského zápisu je zřejmé, že dlužník a ručitel „společně a nerozdílně“ svolili k vykonatelnosti notářského zápisu, ale nelze z něj ani z obsahu celého notářského zápisu dovodit, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při splnění dluhu dlužníkem a naopak. Zdůraznil, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady, nicméně výkladem nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny a nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je jejím předmětem, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.

Oprávněná v dovolání nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že notářský zápis je nevykonatelný. Má za to, že se soud při posuzování, zda notářský zápis vyjadřuje povinnost ručitele splnit dluh tak, aby to odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka a ručitele a vztahu těchto dvou osob vůči věřiteli, dopustil „přepjatého formalismu“. Poukázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. II. ÚS 1456/11, a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 170/11, a uvedla, že vůlí povinných bylo v době sepisování notářského zápisu uspokojit oprávněnou, neučiní-li tak povinná 1), a je lhostejné, jak je tento závazek formulován. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že exekučnímu návrhu oprávněné vyhoví.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom směru, že exekuční titul není materiálně vykonatelný, jestliže neobsahuje při vymezení ručitelského závazku, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při splnění (i částečném) dluhu dlužníkem a naopak. Je tomu tak proto, že na vztah ručitele a dlužníka nelze aplikovat obecné pravidlo, dle kterého pro materiální vykonatelnost exekučního titulu není třeba, aby notářský zápis stanovil, zda dlužníci mají povinnost k dělitelnému plnění plnit solidárně či děleně (pak se totiž uplatní zásada, že povinní jsou povinni plnit stejným dílem). Ručitelský závazek však není závazkem solidárním ani děleným plněním, a v notářském zápise je proto nutné vyjádřit povinnost ručitele splnit dluh takovým způsobem, aby to odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka a ručitele, stejně jako vztahu těchto dvou osob vůči věřiteli, a to např. formulací, že „plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014).

Z obsahu spisu a ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že notářský zápis (exekuční titul) neobsahuje vymezení, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli – povinnému 2) při splnění dluhu dlužníkem – povinnou 1) a naopak. Závěr odvolacího soudu, že exekuční titul není z tohoto důvodu materiálně vykonatelný, je proto správný a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Polemizuje-li dovolatel se zjištěním odvolacího soudu o tom, že notářský zápis neobsahuje shora požadované vymezení ručitelského závazku, rozporuje soudem zjištěný skutkový stav, a uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinnou 1) se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 4. 2019


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu