Rozhodnutí NS

4 Tdo 80/2019

citace  citace s ECLI
Název judikátu:Dovolání podané osobou neoprávněnou
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/06/2019
Spisová značka:4 Tdo 80/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.80.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§ 265d tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 80/2019-45


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 2. 2019 o dovolání poškozeného Š. S., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 44 To 360/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 T 69/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání poškozeného odmítá.


Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 3 T 69/2017, byli obviněný M. K., nar. XY, XY, pro skutky uvedené pod body 1. a 2. ve skutkové větě výroku o vině a obviněný J. H., nar. XY, XY, pro skutek uvedený pod bodem 2. ve skutkové větě výroku o vině, uznáni vinnými zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.

Obviněný M. K. byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roky. Obviněnému M. K. bylo podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku dále uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. Obviněný J. H. byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Obviněnému J. H. bylo podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku dále uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 41197518, regionální pobočce Praha, se sídlem Praha 1, Na Perštýně 359/6, částku 1 527 Kč.

Týž rozsudek zároveň obsahoval zprošťující výroky ohledně obviněného J. H. ve smyslu § 226 písm. b) tr. ř. a obviněného J. K. ve smyslu § 226 písm. c) tr. ř. pro skutky v rozsudku uvedené.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 3 T 69/2017, podali oba obvinění a poškozený Š. S. odvolání. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 44 To 360/2018, tak, že odvolání obou obviněných zamítl podle § 256 tr. ř. a odvolání poškozeného Š. S. zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř., neboť bylo podáno neoprávněnou osobou.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal poškozený Š. S. prostřednictvím advokátky dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě. Dovoláním napadl výrok II. o zamítnutí jím podaného odvolání. Ve svém podání odvolacímu soudu vytkl, že rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, přestože pro to nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, a tudíž mu nebylo umožněno domáhat se práva na náhradu jemu vzniklé újmy, když rozsudkem soudu I. stupně nebylo v rozporu se zákonem rozhodnuto o jeho nároku. Namítal, že svůj nárok vůči obviněným vznášel od samého počátku, přičemž svůj nárok uplatnil a vyčíslil opakovaně i v průběhu trestního řízení před soudem dne 15. 5. 2018. Nárok na náhradu nemajetkové újmy mu nebyl přiznán jen z toho důvodu, že jej nevznesl před zahájením dokazování v hlavním líčení konaném dne 13. 2. 2018, kterého se nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů a ze kterého se řádně a včas omluvil dne 9. 2. 2018 a dne 12. 2. 2018 podal návrh na odročení hlavního líčení, k němuž se soud prvního stupně nevyjádřil ani o něm nerozhodl, v důsledku čehož poškozený nevěděl, zda jeho návrhu bude vyhověno, a tedy ani hlavního líčení se neúčastnil. Soud I. stupně přitom po zahájení dokazování v hlavním líčení konaném dne 13. 2. 2018 vyslechl část svědků ještě před výslechem samotných obviněných, který proběhl až při hlavním líčením konaném dne 15. 5. 2018, kterého se účastnil také již poškozený a vznesl při něm svůj nárok ještě před započetím výslechu obviněných. Poškozený tedy vyjádřil svůj názor, že svůj nárok vznesl řádně a včas, přičemž své tvrzení opřel o judikaturu soudů vyšších stupňů, podle nichž různá pochybení a nedůslednosti ze strany veřejnoprávních orgánů nemohou být účastníkům řízení přikládána k tíži. Na podporu svých tvrzení následně uvedl také několik nálezů Ústavního soudu. Jelikož odvolací soud postupoval nesprávně, porušil tak jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil výrok II. z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 44 To 360/2018 a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání poškozeného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dovolání poškozeného a následně uvedl, že je třeba se nejprve zabývat tím, zda bylo podáno osobou oprávněnou, přičemž s ohledem na ustanovení § 265d odst. 1 tr. ř. dospěl k závěru, že dovolání poškozeného je třeba odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

Podle ustanovení § 265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat pouze nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, jakož i obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Z výše uvedeného taxativního výčtu osob oprávněných podat dovolání vyplývá, že žádná další osoba toto oprávnění nemá, což platí i o poškozeném. Na případ dovolání podaného poškozeným se nevztahuje postup předpokládaný ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., který se uplatní jen ohledně dovolání (resp. podání) učiněného obviněným, popř. osobami oprávněnými za něho v jeho prospěch dovolání podat. Dovolání podané poškozeným je tedy nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání poškozeného Š. S. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou, aniž by z podnětu dovolání přezkoumal napadené rozhodnutí a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. 2. 2019


JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu