Rozhodnutí NS

11 Tvo 30/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/24/2019
Spisová značka:11 Tvo 30/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TVO.30.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podjatost
Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
§ 30 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tvo 30/2018-10


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2019 stížnost obviněného A. K., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 2 To 78/2018, a rozhodl t a k t o :


Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného A. K. zamítá.

O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. 31 T 6/2016, byl obviněný A. K. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný A. K., prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kláry Alžběty Samkové, Ph.D., odvolání, a to do všech jeho výroků. Odvolání obviněného, jakož i odvolání dalších třech spoluobviněných, z nichž jeden byl stíhán vazebně, bylo následně projednáno Vrchním soudem v Olomouci v rámci veřejného zasedání dne 13. 11. 2018 v 8:30 hod. Odvolání obviněného bylo přiděleno senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci dne 20. 9. 2018, načež bylo dne 18. 10. 2018 předsedou tohoto senátu, JUDr. Jaroslavem Zbožínkem, nařízeno veřejné zasedání o odvolání, a to na výše uvedený termín. Následně dne 22. 10. 2018 obhájkyně obviněného K. písemně požádala odvolací soud o odročení nařízeného veřejného zasedání z důvodu kolize s dalšími dvěma již dříve nařízenými jednáními konanými u Okresního soudu v Jičíně (ve 13:20 hod.) a u Městského soudu v Praze (ve 13:00 hod.), což doložila zaslanými vyrozuměními. Této žádosti obhájkyně obviněného však nebylo předsedou senátu odvolacího soudu vyhověno, o čemž byla jmenovaná obhájkyně písemně vyrozuměna dne 23. 10. 2018 s tím, že se jedná o skupinovou trestní věc závažného charakteru s jedním obviněným omezeným již dlouhodobě na osobní svobodě vazbou, přičemž obhájkyně může být při jednání zastoupena zvoleným substitutem. Téhož dne zaslala obhájkyně odvolacímu soudu opakovanou žádost o odročení nařízeného jednání s tím, že obviněný trvá na její osobní účasti, přičemž sama není s to zajistit substituci na uvedený termín, neboť na její straně vyvstala kolize i s dalšími již dříve nařízenými jednáními konanými ve stejný den, a to u Okresního soudu v Jihlavě (ve 12:30 hod.) a u Okresního soudu v Jindřichově Hradci (ve 13:00 hod.). Následujícího dne bylo předsedou odvolacího senátu obhájkyni obviněného K. písemně sděleno, že její opakované žádosti o odročení veřejného zasedání nelze vyhovět, když odkázal mimo jiné na substituční doložku obsaženou přímo v plné moci, která byla JUDr. Samkové obviněným udělena dne 23. 8. 2018, z níž vyplývá, že ve stejném rozsahu bylo k obhajobě obviněného v této trestní věci již od počátku zmocněno dalších deset osob. V reakci na toto sdělení odvolacího soudu byla dne 31. 10. 2018 obviněným K. prostřednictvím jeho obhájkyně vznesena námitka podjatosti předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka (doplněná samotným obviněným dne 1. 11. 2018), jíž obviněný odůvodnil pochybnostmi o nestranném postupu předsedy senátu vzhledem k jeho argumentaci vedoucí k nevyhovění žádosti obhájkyně o odročení veřejného zasedání, včetně jeho vyjádření k výběru osoby obhájce obviněným, jakož i s přihlédnutím k členství předsedy odvolacího senátu v Komunistické straně Československa, zatímco JUDr. Samková je založená ryze protikomunisticky. Dne 13. 11. 2018 pak bylo Vrchním soudem v Olomouci v dané trestní věci konáno veřejné zasedání o odvolání, jež bylo k žádosti obviněného K. konáno v jeho nepřítomnosti, přičemž obhájkyně JUDr. Samková byla v rámci tohoto jednání zastoupena substitutem na základě substituční plné moci udělené dne 9. 11. 2018.

3. Vrchní soud v Olomouci ještě před zahájením veřejného zasedání o odvolání obviněných z podnětu podané námitky podjatosti v souladu s § 31 odst. 1 tr. řádu přezkoumal, zda není dán konkrétní důvod pro vyloučení předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. Jaroslava Zbožínka, jenž předpokládá § 30 odst. 1 tr. řádu, načež dospěl k závěru, že takový důvod není v daném případě dán. Vrchní soud v této souvislosti konstatoval, že předseda odvolacího senátu nemá k osobám obviněného K. a jeho obhájkyně JUDr. Samkové jiný než čistě profesní a profesionální vztah, kterým je ovládán při rozhodování trestních věcí po celou dobu své soudcovské činnosti bez jakékoli výjimky. Jelikož ze strany obviněného K. nebyl vznesen žádný uchopitelný a ověřitelný argument svědčící pro podjatost JUDr. Jaroslava Zbožínka, rozhodl senát odvolacího soudu s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem tak, jak je ve výrokové části jeho rozhodnutí uvedeno, když podanou námitku podjatosti neshledal v žádném směru důvodnou.
    4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 2 To 78/2018, podal obviněný A. K. prostřednictvím své obhájkyně, resp. přítomného substituta, bezprostředně po jeho oznámení v rámci veřejného zasedání o odvolání stížnost, jíž podrobně odůvodnil písemným podáním ze dne 5. 12. 2018. K důvodům podané stížnosti obhájkyně JUDr. Samková uvedla, že podaná námitka podjatosti předsedy odvolacího senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka je odůvodněna jednak nestandardním přístupem jeho osoby k opakované žádosti obviněného, resp. jeho obhájkyně, o odročení veřejného zasedání, jakož i jeho komunistickou minulostí, když naopak o osobě obhájkyně obviněného je věcí obecně známou, že je ryze protikomunisticky založená a proti komunismu opakovaně veřejně vystupovala i v rámci své politické činnosti v letech 1989 – 1992, kdy byla činná jako poslankyně Federálního shromáždění ČSFR. Soudce je dle obviněného povinen vystupovat nestranně, nezaujatě, bez jakýchkoli předsudků vůči účastníkům a stranám řízení a je tedy vyloučeno, aby při svém rozhodování jakkoli vyjadřoval svůj osobní názor na projednávanou věc či na osoby, kterých se týká, jakož i na jejich zástupce. V tomto smyslu je rovněž nepřípustné, aby se soudce vyjadřoval k tomu, proč a kdy si obviněný zvolil ke své obhajobě toho kterého obhájce, když právo na obhajobu a svobodnou volbu obhájce je základním právem obviněného. Podle obviněného se navíc odvolací senát Vrchního soudu v Olomouci řádně nevypořádal se všemi námitkami uvedenými v rámci vznesené námitky podjatosti, pročež je výrok napadeného usnesení nesprávný. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučí JUDr. Jaroslava Zbožínka z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 6/2016.

    5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného A. K., podaná prostřednictvím jeho obhájkyně, není důvodná.
      6. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle § 30 odst. 1 až odst. 3 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

      7. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).

      8. Při posouzení výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi daného případu je přitom zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 13. 11. 2018, č.j. 2 To 78/2018-6460, k závěru, že zde podle § 30 odst. 1 tr. řádu nejsou dány důvody pro vyloučení předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. Jaroslava Zbožínka z rozhodování o odvolání obviněného A. K. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 6/2016, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
        9. Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, z jakého důvodu není předseda senátu JUDr. Jaroslav Zbožínek v předmětné trestní věci vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť sám nemá žádný poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se rozhodování v dané věci přímo dotýká, k jejich zástupcům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nad rámec výše uvedeného lze konstatovat, že Nejvyšším soudem nebylo rovněž shledáno, že by jmenovaný předseda senátu byl v projednávané věci dříve činný jako státní zástupce, policejní orgán, obhájce nebo jako zmocněnec poškozeného, či že by se účastnil některého z úkonů přípravného řízení ve smyslu § 30 odst. 2 tr. řádu, popř. rozhodování ve věci u soudu nižšího stupně.
          10. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v postupu předsedy senátu odvolacího soudu nelze v daném případě spatřovat jakékoli známky jeho osobní podjatosti vůči osobám obviněného A. K. či jeho obhájkyně JUDr. Kláry Alžběty Samkové, Ph.D. ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Odchylný právní názor senátu odvolacího soudu od právního názoru obhajoby ve vztahu k posouzení důvodnosti žádosti obviněného, resp. jeho obhájkyně, o změnu termínu již nařízeného veřejného zasedání stran projednání jím podaného odvolání nelze sám o sobě považovat za projev podjatosti předsedy senátu vůči obviněnému či jeho obhájkyni, neboť odvolací soud jím činěné kroky v dané věci, včetně stanoviska k opakované žádosti o změnu termínu veřejného zasedání, vždy podrobně odůvodnil a s tímto odůvodněním obviněného prostřednictvím jeho obhájkyně vždy řádně seznámil. Jednotlivé kroky činěné v této trestní věci osobou předsedy senátu lze naopak považovat za zcela transparentní a zákonné, oproštěné od jakýchkoli náznaků osobního zaujetí vůči osobě obviněného, popř. vůči ostatním osobám na tomto řízení zúčastněným, včetně obhájkyně obviněného JUDr. Samkové, či vůči samé podstatě projednávané věci. Osobní zaujetí předsedy senátu vůči obviněnému či jeho obhájkyni přitom nelze dovozovat toliko ze způsobu, jímž předseda odvolacího senátu reagoval na opakovanou žádost obhájkyně obviněného o změnu termínu již nařízeného veřejného zasedání, neboť daný postup soudu byl předsedou odvolacího senátu v rámci jím vyhotoveného písemného stanoviska vždy řádně odůvodněn. Argumentace odvolacího soudu v tomto ohledu vychází z okolností dané věci, ve které bylo podáno odvolání celkem čtyřmi obviněnými, přičemž ve vztahu k jednomu z nich bylo trestní řízení již dlouhodobě vedeno vazebně. Pakliže předseda odvolacího senátu ve své písemné reakci na žádost obhájkyně obviněného o změnu termínu již nařízeného veřejného zasedání poukázal na možnosti jejího zastoupení substitutem, jakož i povahu dalších jednání, ve vztahu k nimž byla obhajobou obviněného dovozována časová kolize, pak tomuto postupu nelze ničeho vytknout, neboť vycházel z objektivních skutečností deklarovaných v příslušném spisovém materiálu, jehož součástí je mimo jiné i plná moc udělená obviněným JUDr. Samkové k zajištění jeho obhajoby v této trestní věci, jež sama o sobě již obsahuje substituční doložku ve vztahu k dalším deseti osobám. Pakliže tedy předseda odvolacího senátu poukázal na možnost zastoupení obhájkyně obviněného v rámci nařízeného veřejného zasedání některým z již dříve určených substitutů, s jejichž účastí v tomto řízení obviněný vyjádřil přímý souhlas svým podpisem plné moci, jejíž nedílnou součástí byla od samého počátku i substituční doložka, nelze tento jeho postup považovat za projev jakékoli zaujatosti vůči obviněnému či jeho zástupci, resp. za vyjádření, které by bylo možno ze strany soudu považovat za jakkoli nepřípustné. Z obsahu obou písemných vyjádření, jimiž předseda odvolacího senátu dne 23. 10. 2018 a 24. 10. 2018 reagoval na opakovanou žádost obhájkyně obviněného K. o změnu termínu již nařízeného veřejného zasedání, je zřejmé, že tato jsou oproštěna od jakéhokoli osobního zabarvení, neobsahují žádné kritické hodnocení výběru obhájce obviněným v dané trestní věci, ani jakékoli jiné poznámky, ze kterých by bylo možné usuzovat na případnou zaujatost předsedy odvolacího senátu vůči osobě JUDr. Samkové. Z obsahu těchto sdělení je naopak zřejmé, že se předseda odvolacího senátu při zdůvodnění jím zvoleného procesního postupu omezil na popisnou konstataci daného stavu věci, jež je oproštěna od jakékoli desinterpretace či ryze tendenčního výkladu argumentace užité obhájkyní obviněného v její opakované žádosti o změnu termínu nařízeného jednání. Za tohoto stavu, kdy vrchní soud vysvětlil, z jakých důvodů v dané věci neshledal podmínky pro vyhovění žádosti obhájkyně obviněného o změnu původně stanoveného termínu veřejného zasedání o odvolání, nelze toliko ze způsobu, jímž odvolací soud vede řízení, bez dalšího dovozovat případnou podjatost předsedy odvolacího senátu. Jak již bylo výše konstatováno, z obsahu písemných sdělení, jimiž předseda odvolacího senátu nevyhověl opakované žádosti obhájkyně obviněného o změnu termínu již nařízeného veřejného zasedání, včetně jím užitých formulací, nelze dospět k závěru, že by jakýmkoli nemístným způsobem překračujícím hranice soudcovské etiky a nestrannosti hodnotil časové hledisko výběru nového obhájce osobou obviněného, když tento stav pouze v kontextu časových souvislostí při řešení podané žádosti o změnu termínu veřejného zasedání, jehož předmětem mělo být projednání odvolání podaných celkem čtyřmi obviněnými, z toho jedné osoby stíhané vazebně, nezaujatě konstatoval.

          11. V obecné rovině totiž platí, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení námitky podjatosti ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu.
            12. Za zcela lichou je třeba považovat rovněž argumentaci obviněného založenou na předchozí příslušnosti předsedy odvolacího senátu v Komunistické straně Československa a politické angažovanosti JUDr. Samkové, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu zveřejněného pod č. 40/2013 Sb. rozh. tr. není dřívější politická příslušnost soudců sama o sobě okolností, která by mohla vést k pochybnostem o jejich způsobilosti projednávat a rozhodovat věci nezávisle a nestranně bez ohledu na osobu obviněného, včetně jeho projevů, politických názorů, postojů apod. Identickým způsobem je přitom třeba hodnotit dřívější politickou příslušnost předsedy odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci, JUDr. Jaroslava Zbožínka, ve vztahu k projevům, politickým názorům a postojům prezentovaným obhájkyní obviněného, JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D. Ta při odůvodnění podané stížnosti dřívější politickou příslušnost JUDr. Zbožínka, jakož i své politické postoje ve vztahu ke komunistickému režimu, pouze v obecné rovině proklamuje, aniž by uvedla konkrétní skutečnosti, ze kterých by byl vliv těchto faktorů na úkony činěné předsedou odvolacího senátu v této trestní věci jakkoli zřejmý. V usnesení o vznesené námitce podjatosti bylo předsedou odvolacího senátu naopak konstatováno, že o údajné protikomunistické činnosti a postojích obviněného a jeho obhájkyně, a v jejím případě ani o vystupování v zákonodárném sboru s protikomunistickou rétorikou, mu nebylo doposud nic známo. Ze strany obhajoby obviněného přitom nebyla přednesena žádná relevantní argumentace, která by tyto závěry odvolacího soudu jakýmkoliv způsobem zpochybňovala či přímo vyvracela, když k osobě předsedy senátu nebyly zjištěny žádné poznatky stran obhajobou tvrzeného negativního naladění vůči odpůrcům komunistické ideologie ani v rámci kárného řízení či námitek podjatosti vznášených i v jiných, jím řešených věcech.

            13. Pakliže tedy obviněný za dané situace vyvodil podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci, jedná se o ryze subjektivní názor jeho osoby, který nadto není podložen jakoukoli objektivní argumentací, jež by mohla vést k závěru o faktické podjatosti tohoto soudce.
              14. Vzhledem k výše uvedenému se tak Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 2 To 78/2018, pročež stížnost obviněného A. K. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.


              P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


              V Brně dne 24. 1. 2019

                                          JUDr. Antonín Draštík
                                              předseda senátu




              Vypracoval:
              JUDr. Tomáš Durdík