Rozhodnutí NS

22 Cdo 4322/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:22 Cdo 4322/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4322.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 58 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 4322/2018-207


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Stará cesta 676, proti žalované P. G., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově 843, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 102/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2018, č. j. 56 Co 385/2017-163, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3 348 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce advokáta Mgr. Petra Maršálka.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
    Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalované, aby uzavřela jako prodávající s žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu týkající se spoluvlastnického podílu k pozemkům v jejím vlastnictví. Okresní soud ve Vsetíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 10 C 102/2014-117 žalobě vyhověl; žalovaná podala včasné odvolání, avšak nezaplatila soudní poplatek, k jehož uhrazení byla vyzvána usnesením ze dne 6. 1. 2017, č. j. 10 C 102/2014-130. Soud prvního stupně proto odvolací řízení usnesením ze dne 2. 2. 2017, č. j. 10 C 102/2014-135, které bylo zástupci žalované doručeno do datové schránky fikcí dne 20. 2. 2017, zastavil. Zástupce žalované dne 27. 5. 2017 soudu prvního stupně doručil návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání, který odůvodnil tak, že byl v době od 13. 1. 2017 do 23. 5. 2017 hospitalizován a nemohl se tak z objektivních důvodů seznámit s výše uvedenými usneseními.

    Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 10. 2017, č. j. 10 C 102/2014-151, návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání zamítl. Krajský soud v Ostravě („odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 1. 2018, č. j. 56 Co 385/2017-163, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

    Odvolací soud poukázal na to, že podání žalované ze dne 27. 5. 2017 je pouze návrhem na prominutí zmeškání lhůty, aniž by v textu bylo současně uvedeno, že zástupce žalované odvolání současně podává. Odvolací soud dodal, že pokud by soud návrhu vyhověl (lhůta k odvolání by byla počítána ode dne, kdy se právní zástupce žalované mohl skutečně seznámit s obsahem předmětného usnesení, tj. ode dne 23. 5. 2017), výsledkem by bylo marné uplynutí odvolací lhůty k datu 7. 6. 2017, neboť do tohoto data právní zástupce nepodal proti usnesení soudu prvního stupně odvolání.

    Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná („dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky spočívající v aplikaci § 58 odst. 1 o. s. ř., která musí být dovolacím soudem vyřešena jinak, než tak učinil odvolací soud. Zmeškání lhůty je v tomto případě omluvitelné a přesvědčivé, přičemž zástupce dovolatelky neměl objektivní možnost přístupu k datové schránce. Odvolání podáno bylo, a tedy výtka, že nebyl k návrhu přiložen zmeškaný úkon, není na místě; podle dovolatelky se § 58 odst. 1 o. s. ř. týká případů, kdy k datu podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty nebylo podáno odvolání. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení nalézacích soudů.

    Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že zástupce dovolatelky odvolání sice podal, to však směřovalo proti rozsudku č. j. 10 C 102/2014-117, nikoli proti usnesení č. j. 10 C 102/2014-135; nutná podmínka pro případné prominutí zmeškání lhůty tak nebyla splněna. Dodává, že dovolatelka nedostatečně vymezuje přípustnost, neboť pouze zpochybňuje správnost skutkových zjištění; dovolání tak není přípustné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

    Dovolání není přípustné.

    Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak /§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“ /.

    Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam uvedenou.

    Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o tvrzení, že právní otázka „správné aplikace § 58 odst. 1 o. s. ř.“ byla odvolacím soudem posouzena nesprávně a má být dovolacím soudem vyřešena jinak, než to učinil odvolací soud. Takový předpoklad přípustnosti dovolání však § 237 o. s. ř. nestanoví. Důvod přípustnosti, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky již dříve vyřešené dovolacím soudem, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak); nejde tedy o to, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Nejvyšší soud zdůraznil již například v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále například v usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a v řadě dalších rozhodnutí, že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný důvod přípustnosti se z dovolání nepodává.

    Již jen na okraj se dodává, že dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že přehlédl, že odvolání podala již dříve, a proto nebylo třeba, aby je – jak ukládá § 58 odst. 1 o. s. ř. – připojovala k návrhu na prominutí zmeškání lhůty. Jak však správně uvádí žalobce ve vyjádření k dovolání, podané odvolání směřovalo proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 11. 2016, č. j. 10 C 102/2014-117, nikoliv proti usnesení téhož soudu ze dne 2. 2. 2017, č. j. 10 C 102/2014-135. Ostatně sama dovolatelka uvádí, že odvolání podala 2. 1. 2017, takže nemohlo směřovat proti usnesení ze dne 2. 2. 2017. Dovolání se pak týká právě prominutí lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 2. 2. 2017, č. j. 10 C 102/2014-135, nikoliv proti odvolání do rozsudku ve věci samé.

    Protože v dovolání není řádně vymezen způsobilý důvod přípustnosti, trpí dovolání vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat; proto nezbylo, než je odmítnout (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

    V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

    Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

    V Brně dne 30. 1. 2019


    JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
    předseda senátu