Rozhodnutí NS

33 Cdo 2887/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/26/2018
Spisová značka:33 Cdo 2887/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2887.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 2453 o. z.
§ 2913 o. z.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 2887/2017-216


USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B I B, a. s. se sídlem Pardubice, Sladkovského 383, identifikační číslo osoby 609 17 458, zastoupené JUDr. Lukášem Polákem, advokátem se sídlem Pardubice, třída Míru 450, proti žalované E. H., zastoupené Mgr. Barborou Mikuleckou, advokátkou se sídlem Pardubice, Masarykovo náměstí 1544, o 49 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 118 C 68/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2017, č. j. 23 Co 433/2016-187, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2017, č. j. 23 Co 433/2016-198, t a k t o :

      I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Barbory Mikulecké, advokátky se sídlem Pardubice, Masarykovo náměstí 1544.


O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se domáhá zaplacení provize ve výši 40 000 Kč z titulu smlouvy o zprostředkování a částky 9 300 Kč jako náhrady hotových výdajů vynaložených na zmařenou transakci.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 8. 9. 2016, č. j. 118 C 68/2015-157, zamítl žalobu o zaplacení 49 300 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 2. 2017, č. j. 23 Co 433/2016-187, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2017, č. j. 23 Co 433/2016-198, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil co do výše přiznané náhrady a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně (zprostředkovatelka) a žalovaná (zájemkyně) uzavřely v roce 2014 smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala zprostředkovat uzavření smlouvy o prodeji bytové jednotky žalované v J. n. N. a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni provizi, aniž ujednaly její výši a aniž si dohodly, že žalobkyně má vedle provize právo i na náhradu nákladů spojených se zprostředkováním. Splatnost provize vázaly na uzavření zprostředkovávané smlouvy (žalobkyně ani netvrdila, že si splatnost ujednaly již k okamžiku obstarání příležitosti uzavřít smlouvu). Ujednána nebyla ani doba zprostředkování. Žalobkyně obstarala v únoru 2015 možného kupujícího, žalovaná jí však dne 2. 3. 2015 oznámila, že nemá zájem smlouvu s vyhledaným kupujícím uzavřít a že si bytovou jednotku prodá sama. Žalovaná posléze zprostředkovávanou smlouvu uzavřela s třetí osobou, kterou si vyhledala sama.

Odvolací soud zjištěný skutkový stav poměřoval ustanoveními § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „o. z.“). Dovodil, že účastnice uzavřely ústní smlouvu o zprostředkování bez ujednání doby jejího trvání (§ 2445 odst. 1 o. z.); splatnost provize ujednaly k okamžiku uzavření zprostředkovávané smlouvy (§ 2447 odst. 1 o. z.). Závazek ze smlouvy o zprostředkování zanikl oznámením žalované (§ 2453 o. z.). Jelikož si smluvní strany nedohodly, že provize se stane splatnou pouhým obstaráním příležitosti uzavřít smlouvu s třetí osobou, nemohla splatnost provize nastat ve smyslu § 2447 odst. 2 o. z. Poněvadž k uzavření smlouvy o prodeji bytové jednotky žalované nedošlo činností žalobkyně, odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevzniklo právo požadovat po žalované zaplacení provize a že splatnost provize nenastala. Nárok žalobkyně - z blíže vyložených důvodů - neshledal opodstatněným ani ve smyslu § 2448 o. z. Požadavku na náhradu nákladů ve výši 9 300 Kč vynaložených žalobkyní v souvislosti se zprostředkováním nevyhověl s odůvodněním, že nebylo tvrzeno, natož prokázáno smluvní ujednání, že žalobkyně má vedle provize právo i na náhradu nákladů (§ 2449 o. z.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které žalovaná navrhla pro nepřípustnost odmítnout, případně pro nedůvodnost zamítnout; otázka vzniku práva na provizi již byla podle jejího mínění vyřešena v jí označených rozhodnutích Nejvyššího soudu.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).

Žalobkyně spojuje přípustnost dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) s otázkou, kterou má za dosud dovolacím soudem nevyřešenou, a to, zda zprostředkovatel má právo na náhradu škody ve formě ušlého zisku, zruší-li zájemce smlouvu o zprostředkování oznámením ve smyslu § 2453 o. z. bezprostředně před tím, než měla být uzavřena zprostředkovávaná smlouva s osobou, kterou zprostředkovatel obstaral. Žalobkyně sice nezpochybňuje správnost právního názoru odvolacího soudu, že uzavřením zprostředkovatelské smlouvy není zájemce zbaven možnosti uzavřít smlouvu, která je předmětem zprostředkovatelské smlouvy, s jinou osobou, než kterou obstará zprostředkovatel, avšak vhledem k okolnostem daného případu (jež podrobně popisuje), které svědčí o evidentní snaze žalované vyhnout se úhradě provize, měl odvolací soud zjištěný skutkový stav poměřovat ustanoveními upravujícími náhradu škody. Prosazuje, že protiprávním jednáním žalované spočívajícím v odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy v době, kdy uzavření kupní smlouvy s jí obstaraným zájemcem nebránily žádné objektivní okolnosti, jí vznikla škoda ve formě ušlého zisku.

K dovolacímu přezkumu předložená otázka není otázkou neřešenou a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018, vyslovil právní názor, že z ustanovení § 2913 o. z. se podává primární skutková podstata pro vznik povinnosti k náhradě škody porušením smluvního ujednání. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody podle citovaného ustanovení jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně (tedy vědomě a dobrovolně) převzaté povinnosti a vznik škody, jež je v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním. Porušením právní povinnosti se rozumí objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala (příp. opomenula jednat), a tím jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2382/2010). Smluvní povinností ve smyslu § 2913 o. z. je přitom i povinnost upustit od jednání, které by svým účelem mařilo nebo mohlo ohrozit účel smlouvy či poškodit práva vyplývající ze smlouvy, přičemž takovým jednáním je i bezdůvodné vymáhání nároku (srov. komentář k cit. ustanovení in Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J.; aj. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014.).

Smlouva o zprostředkování zakládá synallagmatický právní vztah zprostředkování, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti zprostředkovatele a zájemce. Zprostředkovateli vzniká povinnost zprostředkovat zájemci uzavření určité smlouvy a zájemci vzniká korespondující povinnost zaplatit zprostředkovateli sjednanou provizi za předpokladu, že zprostředkovávaná smlouva bude uzavřena, a to přičiněním zprostředkovatele. Zájemce přitom nemá povinnost smlouvu uzavřít, a to ani tehdy, zajistí-li zprostředkovatel osobu mající o kontraktaci zájem a splňující požadavky zájemce.

Skutková zjištění v posuzované věci, která jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná, nenaplňují hypotézu ustanovení § 2913 o. z., neboť žalovaná zrušením smlouvy o zprostředkování uzavřené na dobu neurčitou podle § 2453 o. z. uplatnila své právo vyplývající ze zákona a žádnou převzatou smluvní povinnost neporušila (žalobkyně netvrdila, natož aby bylo zjištěno, že se žalovaná zavázala uzavřít zprostředkovávanou smlouvu pouze s třetí osobou obstaranou žalobkyní); žalobkyni tudíž nemohlo z povahy věci vzniknout právo na náhradu škody, respektive ušlý zisk. Skutečnost, že neexistovaly žádné objektivní důvody pro to, aby žalovaná zprostředkovávanou smlouvu neuzavřela s osobou, kterou žalobkyně obstarala, není sama o sobě zneužitím jejího práva na zrušení smlouvy o zprostředkování ve smyslu § 2453 o. z. Jak ostatně sama žalobkyně v dovolání připouští, zájemce není uzavřením smlouvy o zprostředkování zbaven možnosti uzavřít zprostředkovávanou smlouvu s jinou osobou než tou, kterou zajistil zprostředkovatel. Nadto se zjevně prostřednictvím zvolené argumentace snaží překlenout nedostatečnost smluvních ujednání a odůvodnit tak z titulu náhrady škody nárok na finanční obnos, který jí z titulu provize nenáleží (odvolací soud totiž vyšel ze zjištění, které čerpal mimo jiné z přednesu samotné žalobkyně při jednání dne 2. 2. 2017, podle níž bylo ujednáno, že nárok na provizi vzniká uzavřením kupní smlouvy - nikoli obstaráním příležitosti uzavřít kupní smlouvu, jak původně tvrdila v žalobě). Lze uzavřít, že odvolací soud se neodchýlil od judikatury dovolacího soudu, pokud zjištěný skutkový stav neposuzoval optikou nároku na náhradu škody.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v tomto případě zdůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. 9. 2018


JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu