Rozhodnutí NS

29 ICdo 93/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/28/2019
Spisová značka:29 ICdo 93/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.93.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ustanovení zástupce
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 30 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
§ 243c o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSLB 76 INS XY
76 ICm XY
29 ICdo 93/2017-162


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01, proti žalovanému Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupenému Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, o určení neexistence práva na uspokojení pohledávky v režimu splátkového kalendáře, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2016, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 2. března 2016, č. j. 76 ICm XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh žalobce, aby mu pro účely incidenčního řízení byl zástupcem ustanoven advokát Mgr. David Bezucha.

Odvolací soud – vycházeje z § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že žaloba je bez potřeby jakéhokoliv dokazování zjevně bezúspěšným uplatněním práva. Žalobce se domáhá určení, že žalovaný nemá právo na uspokojení přihlášené pohledávky v režimu splátkového kalendáře (s odůvodněním, že jde o pohledávku zajištěnou, takže žalovaný se nemohl přihlásit do insolvenčního řízení jako věřitel nezajištěný), avšak zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), takový typ popření vůbec neupravuje. Podle odvolacího soudu zákon navíc respektuje, že je zcela na vůli věřitele, jak svou zajištěnou pohledávku přihlásí.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím advokáta Mgr. Davida Bezuchy (zástupce ustanoveného pro dovolací řízení usnesením insolvenčního soudu ze dne 24. února 2017, č. j. 76 ICm XY) dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žaloba je zjevně bezúspěšným uplatněním práva, rovněž na argumentu, podle něhož insolvenční zákon respektuje právo věřitele, jakým způsobem svou zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení uplatní. Tento závěr je přitom v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak vyplývá např. z usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněného pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněného pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 31. října 2017, sen. zn. 29 NSČR 123/2015, usnesení ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 34/2016 a usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2016.

Nadto nelze přehlédnout, že se dovolání žalobce stalo bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání napadeného rozhodnutí. I kdyby totiž Nejvyšší soud dovolání připustil a případně mu vyhověl (zrušením rozhodnutí soudů obou stupňů), nemohly by se výsledky dovolacího řízení žádný způsobem projevit v incidenčním sporu, neboť toto řízení již bylo pravomocně skončeno [viz rozsudek insolvenčního soudu ze dne 9. září 2016, č. j. 76 ICm XY, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2016, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY (KSLB 76 INS XY); k dovolání žalobce přitom Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. března 2019, sen. zn. 29 ICdo 95/2017, změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se potvrzuje rozsudek insolvenčního soudu, jímž byla žaloba zamítnuta].

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z článku II, bodu 2., zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2019


Mgr. Milan Polášek
předseda senátu