Rozhodnutí NS

20 Cdo 4177/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/29/2020
Spisová značka:20 Cdo 4177/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.4177.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 241b odst. 2 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 4177/2019-420


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České průmyslové zdravotní pojišťovny se sídlem v Ostravě, Jeremenkova č. 161/11, identifikační číslo osoby 47672234, proti povinnému L. R., narozenému dne XY, bytem XY, pro 95 461 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 2613/2017, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2019, č. j. 70 Co 298/2019-405, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

                  Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2019, č. j. 70 Co 298/2019-405, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 7. 2019, č. j. 38 EXE 2613/2017-386, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání povinného proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, č. j. 70 Co 231/2018-207, a č. j. 70 Co 233/2018-211, z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení.

Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem. V dovolání povinný opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen v předcházejícím řízení, konkrétně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 11. 2018, č. j. 38 EXE 2613/2017-313, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2019, č. j. 70 Co 39/2019-333.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 11. 2018, č. j. 38 EXE 2613/2017-313, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2019, č. j. 70 Co 39/2019-333 (dovolání povinného proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1869/2019), bylo rovněž zastaveno řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, a to z důvodu překážky věci rozhodnuté, neboť návrh povinného na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů byl odůvodněn stejnými skutkovými tvrzeními jako jeho předchozí návrh ze dne 5. 5. 2018, resp. 17. 5. 2018, o nichž již bylo pravomocně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 5. 2018, č. j. 38 EXE 2613/2017-171, ve znění potvrzujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, č. j. 70 Co 232/2018-209, a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 5. 2018, č. j. 38 EXE 2613/2017-176, ve znění potvrzujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, č. j. 70 Co 233/2018-211, rozhodnuto, přičemž v mezidobí od rozhodnutí soudu do podání opětovného návrhu nedošlo dle závěrů soudu prvního stupně k podstatné změně okolností.

V rámci předcházejícího exekučního řízení o žádosti povinného o osvobození od soudních poplatků rozhodoval rovněž například Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 3. 1. 2018, č. j. 38 EXE 2613/2017-34, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2018, č. j. 70 Co 29/2018-73, přičemž žádost povinného byla zamítnuta. Dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2019, sp. zn 20 Cdo 1183/2019 a ústavní stížnost proti těmto usnesením byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2089/19.

Ze shora uvedeného se podává, že povinný podává žádosti o osvobození od soudních poplatků opakovaně, aniž by tyto spočívaly na změně poměrů oproti předchozím žádostem, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto. Dovolací soud zdůrazňuje, že je tomu tak i v projednávané věci, kdy dovolatel v rámci dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, aniž by však uvedl nové skutečnosti, na jejichž základě by mělo být jeho žádosti vyhověno. Ze strany povinného tak jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a obstrukční jednání, proto dovolací soud k této opakované žádosti povinného o osvobození od soudních poplatků nepřihlížel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3080/2019).

Z rozhodovací činnosti je dovolacímu soudu známo (a i z uvedeného je zřejmé), že dovolatel podal již desítky dovolání, a proto je mu povinnost právního zastoupení v řízení před dovolacím soudem dobře známa. Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční, učinil Ústavní soud již např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08. Dovolací soud tak nemá pochybnosti o tom, že povinný byl již řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na podání dovolání (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 949/2019). Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože tento nedostatek nebyl zhojen, ač byl dovolatel o následku nesplnění tohoto požadavku v rámci předmětné exekuce poučen např. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 11. 2018, č. j. 38 EXE 2613/2017-313, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2, § 241b odst. 2 a § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.

Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Dovolatel tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě, podáních v rámci exekučních řízení (návrhů na zastavení exekuce) ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020


JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu