Rozhodnutí NS

4 Tdo 211/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/20/2019
Spisová značka:4 Tdo 211/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.211.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/06/2019
III.ÚS 1875/19
JUDr. Milada Tomková
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 211/2019-61
USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2019 o dovolání obviněných: 1) P. P., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, a 2) V. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. 3 To 22/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 72/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
    Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá.

    Odůvodnění:


    Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2018 sp. zn. 1 T 72/2017 uznal obviněného P. P. vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a obviněného V. B. vinným účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, na zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, jichž se dopustili tím, že

    P. P. jako jediný jednatel a společník společnosti P. C., IČ: XY, se sídlem XY, od 31. 12. 2012 se sídlem XY, (dále jen P. C.,), s předmětem podnikání zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod, maloobchod s motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, minimálně v níže konkretizovaných zdaňovacích období let 2010 a 2011, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) a vylákat nadměrný odpočet DPH, nechal do účetnictví jmenované společnosti zahrnout v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění níže specifikované fiktivní faktury, s vědomím toho, že obchodní plnění v nich uvedená ve skutečnosti neproběhla, konkrétně tak, že jednak dovážel (na základě nepravých plných mocí), nebo nechal dovést na objednávku osobní motorová vozidla ze zahraničních autobazarů, převážně Spolkové republiky Německa, dále jen SRN, a to jménem účelově založených obchodních společností, konkrétně společnosti Lykonet, s. r. o., IČ: 28400984, se sídlem Musílkova 104/40, 150 00 Praha 5 (dále jen Lykonet, s. r. o.) a společnosti NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., Moskevská 659/63, 101 00, Praha 10, IČ: 28099338, DIČ: CZ28099338 (dále jen NEUES NORDHAUSEN, s. r. o.), na které byly faktury za nákup motorových vozidel v zahraničí vystavovány, zatímco jmenované společnosti z těchto obchodů daň nehradily, fakticky byly nekontaktní, s cílem zastřít skutečnost, že předmětná motorová vozidla ve skutečnosti do České republiky dováží přímo společnost P. C., fakticky P. P., který předmětná vozidla v zahraničí platil v hotovosti, což významně ovlivnilo daňovou povinnost společnost P. C. níže popsaným konkrétním způsobem,

    přičemž daňová přiznání za společnost Lykonet, s. r. o. sestavoval V. B., který také vystavoval faktury za dovezená osobní motorová vozidla za společnost Lykonet, s. r. o. na odběratele – společnost P. C., případně za jiná plnění (viz níže), jež sloužily jako podklad daňových přiznání společnosti P. C., rovněž s vědomím toho, že předmětné obchody mezi společnostmi Lykonet, s. r. o. a P. C., jsou zcela fiktivní a slouží právě k oklamání příslušného správce daně, s cílem získat neoprávněné daňové výhody, přičemž ve stejném úmyslu a za stejným účelem V. B. také minimálně v případu níže uvedeném pod bodem 3. vystavil P. P. plnou moc k vyzvednutí předmětného vozidla v SRN za společnost Lykonet, s. r. o., a dále minimálně v případech níže uvedených po body I/3 a II/ 6 a) jmenovanému poskytl výpis z účtu společnosti Lykonet, s. r. o., jako podklad pro uskutečnění obchodu v SRN,

    a jednak P. P. v níže konkretizovaných daňových přiznáních podaných za společnost P. C., vedený týmž cílem a úmyslem, nechal zahrnout do daňových přiznání i další fiktivní faktury, údajně odrážející jiná uskutečněná plnění, týkající se převážně pronájmu motorových vozidel či movitého majetku, ačkoliv i v těchto případech věděl, že k plnění ve skutečnosti nedošlo,

    přičemž za společnost P. C., skutečně neoprávněně v rozhodném období uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu z přijatých zdanitelných plnění, což mělo vliv jak na výši vlastní povinnosti společnosti P. C., k odvodu DPH, tak na výši jí neoprávněně nárokovaných odpočtů DPH,

    čímž způsobil České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Příbrami, IČ: 72080043, se sídlem ČS. ARMÁDY 175, 261 01 Příbram IV (dále jen FÚ Příbram), níže konkretizovanou škodu na vylákaných nadměrných odpočtech DPH a snížili daňovou povinnost na DPH obchodní společnosti P. C., v níže konkretizované výši, když

    I. v níže konkretizovaných obdobích roku 2010 P. P. za pomoci V. B.:

    1. za zdaňovací období únor 2010 podal dne 25. 3. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul fakturu č. 100100001 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21005, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 26. 2. 2010, datum uskutečnění zdanitelného plnění (dále jen DUZP): 26. 2. 2010, splatnost: 12. 3. 2010, platební podmínky: hotově, předmět plnění: „Passat r. v. 2008, najeto 37 000 km, VIN: XY“, základ daně 182 500 Kč, DPH 20% 36 500 Kč, celková částka s DPH 219 000 Kč, ze které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 36 500 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o shodnou částku, tj. 36 500 Kč, a způsobil tak České republice, zastoupené FÚ Příbram, za zdaňovací období únor 2010 zkrácením daně škodu ve výši 36 500 Kč,

    2. za zdaňovací období březen 2010 podal dne 26. 4. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul fakturu č. 100100002 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21007, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 1. 3. 2010, DUZP: 1. 3. 2010, splatnost: 15. 3. 2010, platební podmínky: hotově, předmět plnění: „Mercedes Benz R 500 Long, r. v. 2006, najeto 127 000 km, VIN: XY“, základ daně: 568 333 Kč, DPH 20 % 113 667 Kč celková částka s PDH 682 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 113 667 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH ve výši 69 321 Kč a zároveň vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 44 346 Kč (přičemž z uvedeného nadměrného odpočtu byla částka ve výši 38 000 Kč použita na úhradu úroku z prodlení, tedy pouze zbývající část nadměrného odpočtu DPH ve výši 10 328 Kč byla vrácena spol. P. C., na bankovní účet č. XY, vedený u MONETA MONEY BANK, a. s. dne 26. 5. 2010), čímž způsobil České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období březen 2010 zkrácením a vylákáním daně škodu ve výši 113 667 Kč,

    3. za zdaňovací období duben 2010 podal dne 25. 5. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul fakturu č. 100100003 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21008, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 30. 4. 2010, DUZP: 30. 4. 2010, splatnost: 30. 4. 2010, platební podmínky: hotově, předmět plnění: „Iveco Daily, VIN: XY“, základ daně: 205 000 Kč, DPH 20 % 41 000 Kč, celková částka s DPH 246 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 41 000 Kč, čímž zvýšil nadměrný odpočet spol. P. C., u DPH o částku 41 000 Kč (nadměrný odpočet DPH v celkové výši 81 870 Kč byl vrácen spol. P. C., na bankovní účet č. XY vedený u MONETA MONEY BANK, a. s. dne 24. 6. 2010) a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram zdaňovací období duben 2010 vylákáním nadměrného odpočtu DPH škodu ve výši 41 000 Kč,

    4. za zdaňovací období květen 2010 podal dne 25. 6. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul fakturu č. 100100004 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21010, dodavatel Lykonet s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 26. 5. 2010, DUZP: 26. 5. 2010, splatnost: 10. 6. 2010, platební podmínky: příkazem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Mazda CX-7, VIN:XY“, základ daně: 716 638 Kč, DPH 20 % 143 362 Kč, celková částka s DPH 860 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 143 362 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 143 362 Kč, a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období květen 2010 zkrácením daně škodu ve výši 143 362 Kč.

    5. za zdaňovací období červen 2010 podal dne 26. 7. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 100100005 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21009, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 8. 6. 2010, DUZP: 8. 6. 2010, splatnost: 23. 6. 2010, platební podmínky: příkazem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „AUDI A6 Allroad 3.0TDi, r. v. 2007, najeto 95 000 km, VIN:XY“, základ daně 754 136,50 Kč, DPH 20% 150 863,50 Kč, celková částka s DPH 905 000 Kč,

    - Faktura č. 100100008 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21012, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 18. 6. 2010, DUZP: 18. 6. 2010, splatnost: 2. 7. 2010, platební podmínky: příkazem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „ŠKODA Superb II 2.0 TDi Elegance DSG, r. v. 2008, najeto 79 000 km, VIN:XY“, základ daně 441 649 Kč, DPH 20% 88 351 Kč, celková částka s DPH 530 000 Kč,

    - Faktura č. 100100006 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21013, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 21. 6. 2010, DUZP: 21. 6. 2010, splatnost: 5. 7. 2010, platební podmínky: příkazem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „VW Passat 2.0TDi, r. v. 2006, najeto 140 000 km, VIN:XY“, základ daně 162 493,50 Kč, DPH 20% 32 506,50 Kč, celková částka s DPH 195 000 Kč,

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 1 358 279 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 271 721 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 271 721 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 271 721 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červen 2010 zkrácením daně škodu ve výši 271 721 Kč,

    6. za zdaňovací období červenec 2010 podal dne 24. 8. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul fakturu č. 100100009 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21014, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 19. 7. 2010, DUZP: 19. 7. 2010, splatnost: 2. 8. 2010, platební podmínky: příkazem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW 320D, najeto 61 000 km, r. v. 3. 4. 2007, VIN:XY“, základ daně: 395 817,50 Kč, DPH 20 % 79 182,50 Kč, celková částka s DPH 475 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 79 183 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 79 183 Kč, a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červenec 2010 zkrácením daně škodu ve výši 79 183 Kč,

    7. za zdaňovací období srpen 2010 podal dne 24. 9. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 2010 13 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21015, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 12. 8. 2010, DUZP: 12. 8. 2010, splatnost: 23. 8. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Audi A6 2,8 FSi, r. v. 2008, černá metal, havarované vozidlo VIN:XY“, základ daně 274 000 Kč, DPH 20% 54 800 Kč, celková částka s DPH 328 800 Kč,

    - Faktura č. 2010 12 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21016, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 3. 8. 2010, DUZP: 3. 8. 2010, splatnost: 13. 8. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Škoda Superb 2.0 TDI DSG Elegance, černá metal, najeto 51 000 km, VIN:XY“, základ daně 445 833,33 Kč, DPH 20% 89 166,67 Kč, celková částka s DPH 535 000 Kč,

    - Faktura č. 2010 14 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21018, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 31. 8. 2010, DUZP: 31. 8. 2010, splatnost: 13. 9. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Škoda Superb 2.0 TDI DSG, šedá metal, najeto 18 000 km, r. v. 2008, VIN:XY“, základ daně 582 500 Kč, DPH 20% 116 500 Kč, celková částka s DPH 699 000 Kč,

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 1 302 333,33 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 260 466,67 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 260 467 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 260 467 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období srpen 2010 zkrácením daně škodu ve výši 260 467 Kč,

    8. za zdaňovací období září 2010 podal dne 25. 10. 2010 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C., do kterého zahrnul fakturu č. 2010 15 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21019, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 27. 9. 2010, DUZP: 27. 9. 2010, splatnost: 30. 9. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Škoda Octavia 4x4 2.0TDi, najeto 49 900 km, r. v. 2008, VIN:XY“, základ daně 448 500 Kč, DPH 20 % 89 700 Kč, celková částka s DPH 538 200 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 89 700 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 84 306 Kč a zároveň vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 5 394 Kč (nadměrný odpočet ve výši 5 394 byl použit na částečnou úhradu neuhrazené vlastní daňové povinnosti za zdaňovací období července 2010 s datem úhrady 25. 10. 2010) a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období září 2010 zkrácením a vylákáním daně škodu ve výši 89 700 Kč,

    9. za zdaňovací období říjen 2010 podal dne 25. 11. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 2010 16 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21020, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 1. 10. 2010, DUZP: 1. 10. 2010, splatnost: 15. 10. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „VW Sharan 2.0Tdi, šedá metal, najeto 63 000 km, r. v. 2007, VIN:XY“, základ daně 420 000 Kč, DPH 20% 84 000 Kč, celková částka s DPH 504 000 Kč,

    - Faktura č. 2010 17 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21025, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 8. 10. 2010, DUZP: 8. 10. 2010, splatnost: 15. 10. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „KIA Sorento 2,5CRDi, stříbrná metal, najeto 65 000 km, r. v. 8/2004, VIN:XY“, základ daně 265 850 Kč, DPH 20% 53 170 Kč, celková částka s DPH 319 020 Kč,

    - Faktura č. 2010 18 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21021, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 22. 10. 2010, DUZP: 22. 10. 2010, splatnost: 28. 10. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Mercedes R 350 L, stříbrná metal, najeto 81 000 km, r. v. 1/2004, VIN:XY“, základ daně 739 000 Kč, DPH 20% 147 800 Kč, celková částka s DPH 886 800 Kč,

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 1 424 850 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 284 970 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 284 970 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 284 970 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období říjen 2010 zkrácením daně škodu ve výši 284 970 Kč,

    10. za zdaňovací období listopad 2010 podal dne 23. 12. 2010 přiznání k DPH za spol. P. C., na FÚ Příbram, do kterého zahrnul níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 2010 19 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21022, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 3. 11. 2010, DUZP: 3. 11. 2010, splatnost: 15. 11. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „VW Eos 2.0 TDi, černá metal, najeto 120 000 km, r. v. 11/2006, VIN:XY“, základ daně 345 900 Kč, DPH 20% 69 180 Kč, celková částka s DPH 415 080 Kč,

    - Faktura č. 2010 20 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21023, dodavatel Lykonet s. r. o., odběratel, P. C., vystavena dne 23. 11. 2010, DUZP: 23. 11. 2010, splatnost: 25. 11. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „VW Caravelle 2.5TDi, šedá metal, najeto 93 000 km, r. v. 6/2008, VIN:XY“, základ daně 471 000 Kč, DPH 20% 94 200 Kč, celková částka s DPH 565 200 Kč,

    - Faktura č. 2010 22 evidovaná v účetnictví spol. P. C. pod č. FPA21027, dodavatel Lykonet s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 30. 11. 2010, DUZP: 30. 11. 2010, splatnost: 1. 12. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „VW Passat Variant, modrá metal, najeto 150 000 km, r. v. 10/2007, VIN:XY“, základ daně 208 000 Kč, DPH 20% 41 600 Kč, celková částka s DPH 249 600 Kč,

    - Faktura č. 2010 21 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21027, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 19. 11. 2010, DUZP: 19. 11. 2010, splatnost: 25. 11. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Platinium, ryzost 999,8, hmotnost 241g“, základ daně 205 000 Kč, DPH 20% 41 000 Kč, celková částka s DPH 246 000 Kč,

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 1 229 900 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 245 980 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 245 980 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 201 561 Kč a zároveň vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 44 419 Kč (spol. P. C., byl dne 26. 1. 2011 vrácen nadměrný odpočet ve výši 43 078 Kč na bankovní účet č. XY vedený u MONETA MONEY BANK, a. s., kdy zbývající část byla použita na úhradu předchozích neuhrazených daňových povinností u DPH s datem úhrady 27. 12. 2010), čímž způsobil České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období listopad 2010 zkrácením a vylákáním daně škodu ve výši 245 980 Kč,

    11. za zdaňovací období prosinec 2010 podal dne 25. 1. 2011 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C., do kterého zahrnul fakturu č. 2010 23 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21026, dodavatel Lykonet s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 2. 12. 2010, DUZP: 2. 12. 2010, splatnost: 15. 12. 2010, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Mercedes S500, najeto 115 500 km, r. v. 4/2006, zlatá metal, VIN:XY“, základ daně: 658 000 Kč, DPH 20 % 131 600 Kč, celková částka s DPH 789 600 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 131 600 Kč, v důsledku čehož vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 131 600 Kč (celkový nadměrný odpočet byl celkově 721 032 Kč, kdy dne 24. 2. 2011 byla spol. P. C., vrácena částka ve výši 718 434 Kč na bankovní účet č. XY vedený u MONETA MONEY BANK a. s. a částka ve výši 3 939 Kč byla převedena na úhradu nedoplatku na dani silniční s datem úhrady 1. 2. 2011) a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období prosinci 2010 vylákáním daně škodu ve výši 131 600 Kč

    II. v níže konkretizovaných obdobích roku 2011 P. P.

    1. za zdaňovací období leden 2011 podal dne 25. 2. 2011 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C., do kterého zahrnul za pomoci V. B. fakturu č. 2011 01 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21002, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 27. 1. 2011, DUZP: 27. 1. 2011, splatnost: 10. 2. 2011, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW X6 4.0D, r. v. 2010, VIN:XY“, základ daně: 1 980 000 Kč, DPH 20 % 396 000 Kč, celková částka s DPH 2 376 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 396 000 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C. u DPH o částku 396 000 Kč, a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období leden 2011 zkrácením daně škodu ve výši 396 000 Kč

    2. za zdaňovací období února 2011 podal dne 23. 3. 2011 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C., do kterého zahrnul za pomoci V. B. níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 2011 03 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21003, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 4. 2. 2011, DUZP: 4. 2. 2011, splatnost: 10. 2. 2011, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Škoda Superb 2.0 TDi, najeto 14 000 km, r. v. 2009, VIN:XY“, základ daně 535 000 Kč, DPH 20% 107 000 Kč, celková částka s DPH 642 000 Kč,

    - Faktura č. 2011 04 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21004, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., , vystavena dne 4. 2. 2011, DUZP: 4. 2. 2011, splatnost: 15. 2. 2011, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „AUDI A6 3.0TDi S Line, najeto 10 km, r. v. 2010, VIN:XY“, základ daně 820 000 Kč, DPH 20% 164 000 Kč, celková částka s DPH 984 000 Kč,

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 1 355 000 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 271 000 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 271 000 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 173 575 Kč a zároveň vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 97 425 Kč (nadměrný odpočet ve výši 97 425 Kč byl použit na částečnou úhradu neuhrazené vlastní daňové povinnosti za zdaňovací období leden 2011 s datem úhrady 25. 3. 2011), čímž způsobil České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období únor 2011 zkrácením a vylákáním daně škodu ve výši 271 000 Kč

    3. za zdaňovací období březen 2011 podal dne 26. 4. 2011 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C., do kterého zahrnul za pomoci V. B. níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 2011 05 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21005, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 16. 3. 2011, DUZP: 16. 3. 2011, splatnost: 25. 3. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Škoda Octavia Combi 1.9TDi, šedá met., najeto 130 000 km, r. v. 2007, VIN:XY“, základ daně 232 000 Kč, DPH 20% 46 400 Kč, celková částka s DPH 278 400 Kč,

    - Faktura č. 2011 06 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21007, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 24. 3. 2011, DUZP: 24. 3. 2011, splatnost: 28. 3. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „Škoda Superb 2.0TDi, šedá met., najeto 65 000 km, r. v. 2008, VIN:XY“, základ daně 440 000 Kč, DPH 20% 88 000 Kč, celková částka s DPH 528 000 Kč

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 672 000 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 134 400 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 134 400 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 134 400 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období březen 2011 zkrácením daně škodu ve výši 134 400 Kč.

    4. za zdaňovací období duben 2011 podal dne 24. 5. 2011 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C.,

    4a) do kterého zahrnul za pomoci V. B. fakturu č. 2011 07 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21010, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 4. 4. 2011, DUZP: 4. 4. 2011, splatnost: 18. 4. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW 730d, šedá met., najeto 25 000 km, r. v. 2010, VIN:XY“, základ daně 1 240 000 Kč, DPH 20% 248 000 Kč, celková částka s DPH 1 488 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 248 000 Kč, čímž vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 248 000 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období duben 2011 vylákáním daně škodu ve výši 248 000 Kč,

    4b) a do které dále sám zahrnul fakturu č. 83/2011 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21011, dodavatel NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., Moskevská 659/63, 101 00 Praha 10, IČ:28099338, DIČ: CZ28099338 (dále jen NEUES NORDHAUSEN, s. r. o.), odběratel P. C., vystavena dne 30. 4. 2011, DUZP: 30. 4. 2011, splatnost: 2. 5. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW X6 x Drive 40d, VIN:XY“, základ daně 1 500 000 Kč, DPH 20% 300 000 Kč, celková částka s DPH 1 800 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 300 000 Kč, čímž vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 300 000 Kč, a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období duben 2011 vylákáním daně škodu ve výši 300 000 Kč

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 2 740 000 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 548 000 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 548 000 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 548 000 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období duben 2010 vylákáním daně škodu ve výši 548 000 Kč, přičemž celkový nadměrný odpočet za měsíc duben 2011 byl v celkové výši 588 684 Kč, kdy dne 24. 6. 2011 byla spol. P. C., vrácena částka ve výši 323 892 Kč na bankovní účet č. XY vedený u MONETA MONEY BANK a. s. a zbývající část byla převedena na úhradu předchozích neuhrazených daňových povinností u DPH s datem úhrady 25. 5. 2011),

    5. za zdaňovací období květen 2011 podal dne 21. 6. 2011 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C., do kterého zahrnul níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 85/2011 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21012, dodavatel NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 2. 5. 2011, DUZP: 30. 4. 2011, splatnost: 2. 5. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW X6 x Drive 40d, VIN:XY“, základ daně 1 275 000 Kč, DPH 20% 255 000 Kč, celková částka s DPH 1 530 000 Kč

    - Faktura č. 109/2011 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21014, dodavatel NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 25. 5. 2011, DUZP: 25. 5. 2011, splatnost: 25. 5. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW 740d, VIN:XY“, základ daně 1 250 000 Kč, DPH 20% 250 000 Kč, celková částka s DPH 1 500 000 Kč

    - Faktura č. 110/2011 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21015, dodavatel NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 25. 5. 2011, DUZP: 25. 5. 2011, splatnost: 25. 5. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW 530 GT, VIN:XY“, základ daně 941 667 Kč, DPH 20% 188 333 Kč, celková částka s DPH 1 130 000 Kč

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 3 466 667 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 693 333 Kč neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 693 333 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 548 428 Kč a zároveň vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 144 905 Kč (nadměrný odpočet DPH ve výši 144 905 Kč byl vrácen spol. P. C. na bankovní účet č. XY vedený u MONETA MONEY BANK, a. s. dne 12. 7. 2011) a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období květen 2011 zkrácením a vylákáním daně škodu ve výši 693 333 Kč,

    6. za zdaňovací období červen 2011 podal dne 22. 7. 2011 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C.,

    6a) do kterého zahrnul za pomoci V. B. níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 110100008 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21016, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 23. 6. 2011, DUZP: 23. 6. 2011, splatnost: 7. 7. 2011, platební podmínky: hotově, předmět plnění: „Ford Mondeo 2.0TDiCi Titanium“ VIN:XY, základ daně 225 000 Kč, DPH 20% 45 000 Kč, celková částka s DPH 270 000 Kč

    - Faktura č. 110100009 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21021, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 24. 6. 2011, DUZP: 24. 6. 2011, splatnost: 8. 7. 2011, platební podmínky: hotově, předmět plnění: „Škoda Superb 2.0 TDi Elegance, najeto 103 000 km“ VIN:XY, základ daně 332 500 Kč, DPH 20% 66 500 Kč, celková částka s DPH 399 000 Kč

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 557 500 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 111 500 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 111 500 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 111 500 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červen 2011 zkrácením daně škodu ve výši 111 500 Kč

    6b) a dále sám zahrnul fakturu č. 97(č.97/2011) evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21033, dodavatel PEDY BOHEMIA, s. r. o., IČ: 25218191, DIČ: CZ28371691 se sídlem Zábělská 102, 312 00 Plzeň (dále jen PEDY BOHEMIA, s. r. o.), odběratel P. C., vystavena dne 30. 6. 2011, DUZP: 30. 6. 2011, splatnost: 1. 10. 2011, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „pronájem vozidla BMW 740d, VIN:XY“, základ daně 2 833 333,33 Kč, DPH 20% 566 666,67 Kč, celková částka s DPH 3 400 000 Kč, ze které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 566 6667 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 566 667 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červen 2011 zkrácením daně škodu ve výši 566 667 Kč,

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 3 390 833 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 678 167 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 678 167 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C. u DPH o částku 678 167 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červen 2011 zkrácením daně škodu ve výši 678 167 Kč

    7. za zdaňovací období červenec 2011 podal dne 24. 8. 2011 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C.., do kterého zahrnul níže uvedené faktury:

    - Faktura č. 50 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21034, dodavatel Auto V., IČ: XY, DIČ: XY, XY (dále jen Auto V.,), odběratel P. C., vystavena dne 1. 7. 2011, DUZP: 1. 7. 2011, splatnost: 29. 7. 2011, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu neuvedeno, předmět plnění: „pronájem vozidla BMW X5, VIN:XY“, základ daně 2 245 100 Kč, DPH 20% 449 020 Kč, celková částka s DPH 2 694 120 Kč

    - Faktura č. 49 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21037, dodavatel Auto V., odběratel P. C., vystavena dne 1. 7. 2011, DUZP: 1. 7. 2011, splatnost: 29. 7. 2011, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu neuvedeno, předmět plnění: „pronájem vozidla BMW X5, VIN:XY“, základ daně 2 245 100 Kč, DPH 20% 449 020 Kč, celková částka s DPH 2 694 120 Kč

    kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 4 490 200 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 898 040 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 898 040 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 898 040 Kč a zároveň vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 898 040 Kč (nadměrný odpočet DPH v celkové výši 1 069 404 Kč byl vrácen spol. P. C., na bankovní účet č. XY vedený u MONETA MONEY BANK, a. s. dne 23. 9. 2011) a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červenec 2011 vylákáním daně škodu ve výši 898 040 Kč

    8. za zdaňovací období prosinec 2011 podal dne 24. 1. 2012 na FÚ Příbram přiznání k DPH za spol. P. C., do kterého zahrnul fakturu č. 2011/0906/PZ evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21080, dodavatel SKYLO EUROPE, s. r. o., IČ: 29039070, DIČ: CZ29039070, Rodopská 3149/5, 143 00 Praha 4 – Modřany (dále jen SKYLO EUROPE, s. r. o.), odběratel P. C., vystavena dne 27. 12. 2011, DUZP: 27. 12. 2011, splatnost: 28. 2. 2012, platební podmínky: bankovním převodem, č. bankovního účtu XY, variabilní symbol: XY, předmět plnění: „fakturace na základě Smlouvy o pronájmu movitého majetku“, základ daně 1 349 946 Kč, DPH 20% 269 989 Kč, celková částka s DPH 1 6619 935 Kč, ze které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 269 989 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 114 307 Kč a zároveň vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 155 682 Kč (z uvedeného nadměrného odpočtu byla částka ve výši 116 698 Kč vrácena spol. P. C., na bankovní účet č. XY vedený u MONETA MONEY BANK, a. s. dne 24. 2. 2012 a zbývající část nadměrného odpočtu byla použita na úhradu předchozích neuhrazených daňových povinností u DPH s datem úhrady 25. 1. 2012) a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období prosinec 2011 zkrácením a vylákáním daně škodu ve výši 269 989 Kč,
      takže obžalovaný P. P. výše uvedeným úmyslným jednáním popsaným v bodech I. a II. porušil fiskální politiku České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Příbrami, IČ: 72080043, se sídlem Čs. Armády 175, 261 01 Příbram IV, když v jednotlivých zdaňovacích obdobích let 2010 a 2011 zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH v celkové výši o částku 3 476 267 Kč a neoprávněně vylákal nadměrný odpočet DPH v celkové výši 2 110 811 Kč, přičemž celková škoda na daních tak činí 5 587 078 Kč, na níž se výše uvedeným úmyslným jednáním popsaným v bodě I. a v bodě II. 1-3, 4a), 6a) podílel obžalovaný V. B. minimálně v celkovém rozsahu 2 859 050 Kč.

      Za to byl obviněnému P. P. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 2 000 Kč, celkem tedy 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, soud stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu současně byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech nebo družstvech v trvání pěti let.

      Obviněnému V. B. byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl povolen podmíněný odklad výkonu uloženého trestu na zkušební dobu v trvání čtyř let.

      Tento rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a to ve výroku o trestu ohledně obviněného P., a současně i oba obvinění do všech jeho výroků. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2018 sp. zn. 3 To 22/2018 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného P. P. zrušil, a to pouze v části výroku o trestu, jímž byl obviněnému uložen peněžitý trest v celkové výši 1 000 000 Kč a náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému P. P. při nezměněném výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a nezměněném výroku o uloženém trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, jakož i při nezměněném trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání pěti let, uložil obviněnému podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 700 denních sazeb při výši denní sazby 3 000 Kč, celkem tedy 2 100 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil odvolací soud náhradní trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.

      Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných P. P. a V. B. zamítl.

      Následně oba obvinění proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali dovolání, v němž obviněný P. uplatnil dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. a obviněný B. dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

      Obviněný P. ve svém dovolání namítá nesprávnost určené výše škody jako znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a v důsledku toho i nesprávné právní posouzení skutku. Obviněný zde namítá nesprávný postup znalce ve zpracovaném znaleckém posudku. Došlo k tomu, že obviněnému byla stanovena škoda na DPH jako prostý součet DPH z faktur na vstupu za nákup vozidel, aniž by byla jakkoliv zohledněna daň na výstupu za prodej týchž vozidel (a koneckonců ani nic jiného – zejména náklady), a to ačkoliv právě tyto na sebe navazující (řetězovité) nákupy a prodeje vozidel byly kvalifikovány jako to jednání, kterým měl obviněný DPH zkrátit, resp. škoda byla v souzené věci stanovena, jako by šlo o fiktivní faktury (faktury bez existujícího plnění), i když plnění reálně existovalo a k jeho zcizení došlo.

      Obviněný také konstatuje, že znalecký posudek Ing. Černého ze dne 20. 10. 2016, č. 231/3/2016, je důkazem nezákonným a tudíž nepoužitelným, neboť předně formálně znalecko-právně vzato žádný takový posudek neexistuje. Dále je pochybné, zda písemné vyhotovení na č. l. 1261-1290 vůbec nese tento „druhý“ znalecký posudek, neboť má obsahovat, leč neobsahuje poznámku, že jde o opravu, a v neposlední řadě stanovuje škodu na jiném skutkovém základě, než který vzešel z dokazování před trestními soudy.

      Dále namítá, že transakce se společností SKYLO EUROPE, s. r. o. měla být posouzena jako samostatný trestný čin, za nějž trestní odpovědnost zanikla uplynutím promlčecí doby. Podle obviněného chybí časová souvislost s ostatními útoky, zcela odlišný je též způsob spáchání a neexistuje ani jednotný záměr. Jde tak o čin, který měl být kvalifikován podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, který byl již promlčen podle § 34 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy trestní stíhání obviněného mělo být zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.

      Obviněný zároveň namítá porušení § 211 odst. 3 tr. ř., když v hlavním líčení byl přečten protokol o výpovědi svědků M., T. a J., i když vypovídali shodně jako v přípravném řízení, kdy § 211 odst. 3 tr. ř. slouží pro případy, kdy ve výpovědi svědka v přípravném řízení a hlavním řízení jsou značné rozpory. V této otázce pak kategoricky odmítá argumentaci odvolacího soudu a v tomto spatřuje porušení zásady řádného zákonného procesu, zásady bezprostřednosti, ústnosti a presumpci neviny.

      Nesouhlasí také s provedeným dokazováním. Namítá extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, neboť skutková zjištění z provedených důkazů nevyplývají. Pokud jde o nákup vozidel od společnosti NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., hodnotí, že nešlo o situaci shodnou či obdobnou jako v případě nákupu vozidel od společnosti Lykonet, s. r. o., protože předmětná vozidla byla společností P. C., prodána zpět společnosti NEUES NORDHAUSEN, s. r. o. Vytýká soudům, že se spokojily s tím, že společnost NEUES NORDHAUSEN, s. r. o. byla z hlediska plnění daňových povinností problematickou společností a vystupoval v ní tzv. bílý kůň, svědek M., který vypověděl, že společnost P. C., ani osobu obviněného nezná. Dokazování prohlašuje za neúplné a své zavinění za vyloučené. Pokud jde o nájem vozidel od společnosti Pedy Bohemia, s. r. o. a Auto V., rovněž nesouhlasí s hodnocením důkazů, zejména s výpovědí J. a V., kdy žádný z nich neuvedl nic o tom, že by se nájmy nerealizovaly. Má za to, že falešný podpis na faktuře, případně, že fakturu nevystavil jednatel, neznamená, že vědomě přijal fakturu za vědomě neexistující plnění, a to za účelem zkrácení DPH. Opět vyloučil své zavinění, neboť provedené důkazy nemají žádnou vypovídající hodnotu ani k vědomostní ani k volní složce zavinění. Pokud jde o transakce SKYLO EUROPE, s. r. o. míní, že došlo k opomenutí charakteru nájmu, kdy nájemní smlouva je smlouvou konsenzuální, nikoli reálnou, neboť k jejímu vzniku není vyžadováno předání plnění nájmu. Proto při platně uzavřené nájemní smlouvě vznikla společnosti P. C., obligační povinnost platit nájemné, přičemž společnosti SKYLO EUROPE, s. r. o. obligační povinnost k takovému fakturovanému nájemnému přiznat DPH na výstupu a společnosti P. C. vzniklo zákonné právo uplatnit takové DPH na vstupu. Za situace, kdy existuje pohledávka, tedy dluh z existující a platné smlouvy, k níž se vztahuje zákonná povinnost přiznat DPH, nelze její uplatnění považovat za protiprávní. Má za to, že toto jednání není trestné. Pokud jde o nákup platinia od společnosti Lykonet, s. r. o. nesouhlasí s tím, že šlo rovněž o fiktivní fakturu, neboť k tomuto bodu v zásadě žádné dokazování provedeno nebylo. Má za to, že došlo k dezinterpretaci jeho výpovědi, neboť uvedenou komoditu nenakupoval on jako fyzická osoba, ale tuto nakupovala společnost P. C. Tvrdí, že nezpochybnil svou participaci na nákupech vozidel v SRN ze strany společnosti Lykonet, s. r. o., nicméně má za to, že výše uvedené prokázané skutečnosti neumožňují jednoznačný závěr, že by tak činil s vědomím zkrátit DPH.

      Obviněný P. proto v závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018 sp. zn. 3 To 22/2018, tak rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2018 sp. zn. 1 T 72/2018, stejně tak aby zrušil všechna další rozhodnutí na tyto rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž zrušením došlo, pozbyla zákonného podkladu, a aby podle § 265l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.

      Obviněný dále podle § 265h odst. 3 tr. ř. činí vůči předsedkyni senátu soudu prvního stupně podnět k podání návrhu Nejvyššímu soudu na odklad výkonu rozhodnutí, s ohledem na přesvědčení obviněného o důvodnosti tohoto dovolání a s ohledem na závažné zdravotní a osobní důvody. V důsledku závažné zdravotní indispozice obviněného a jeho manželky obviněný není ve stavu, ve kterém by mohl nastoupit k výkonu trestu odnětí svobody, jakož ani ve stavu, kdy by byl schopen uhradit vyměřený peněžitý trest, který byl ještě odvolacím soudem zvýšen.

      Pro případ, že by ze strany předsedkyně senátu soudu prvního stupně nebyl akceptován výše iniciovaný podnět, podává současně i podnět podle § 265o tr. ř. vůči předsedovi senátu Nejvyššího soudu k odložení výkonu rozhodnutí z výše uvedených důvodů. Pro případ, že by mělo být vydáno jiné rozhodnutí než rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., tímto podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.

      Druhý z dovolatelů obviněný B. ve svém dovolání namítá nesprávné hodnocení otázky jak jeho protiprávního jednání, tak zavinění a dále porušení zásady in dubio pro reo.

      Je toho názoru, že v napadeném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a v řízeních mu předcházejících, bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces a na nestranné posouzení věci, které spočívalo v jednostranném, selektivním a formalistickém hodnocení důkazů a bezdůvodném odmítnutí návrhu na doplnění dokazování.

      Obviněný je toho názoru, že trestní odpovědnost soudy zcela mylně odvodily od plné moci, kterou měl údajně vystavit druhému obviněnému P. P. Podpis na této plné moci není podpisem obviněného B., kdy se již na první pohled liší od jiných jeho podpisů. Dovolatel také uvádí, že mu tato plná moc nebyla předložena v rámci jeho výslechu dne 19. 4. 2017. Dovolatel v přípravném řízení hovořil o plné moci vystavené pro jednatele L. L. tak, aby mohl podnikat, nikoli o plné moci obviněného P. P. k zaplacení a převzetí vozidla Iveco Daily 29L 13V. Na nepravost, a tím i neplatnost podpisu na této plné moci upozorňoval obviněný jak v průběhu hlavního líčení, tak v průběhu odvolacího řízení, ani jeden ze soudů se však s touto námitkou žádným způsobem nevypořádal.

      Soudy obou stupňů se pak nevypořádaly s námitkou vztahující se k tzv. akcesoritě účastenství. Obviněný uvádí, že jeho trestní odpovědnost je závislá na tzv. akcesoritě účastenství k hlavnímu pachateli, což znamená, že domnělá trestná činnost musí probíhat alespoň částečně ve vzájemné kooperaci s druhým obviněným P. P. Je tak vždy podmíněna úmyslem směřujícím k účasti na konkrétním úmyslném trestném činu hlavního pachatele. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by se obviněný aktivně účastnil obchodní činnosti ve společnosti Lykonet s. r. o., nebo že by se znal s druhým obviněným P. P. v letech 2010 a 2011. Není a nemůže tak být trestné, když obviněný jako účetní na základě pokynu jednatele nebo jím zmocněné osoby, vystavoval faktury nebo předával kopii dokladů z účetnictví, pokud to bylo nevyhnutelné pro realizaci obchodu. Není tak možné, aby bez alespoň elementární domluvy mezi pachateli docházelo k páchání natolik sofistikované trestné činnosti v oblasti hospodářské kriminality.

      Obviněný konstatuje, že soudy obou stupňů se nedostatečně vypořádaly s celkovou výší škody, která měla vzniknout v důsledku trestné činnosti. Obviněný taktéž odmítá akceptovat závěry obsažené ve znaleckém posudku Ing. Luboše Černého, který je třeba hodnotit jako nekvalitně a nepřesvědčivě zpracovaný. Soudní znalec měl správně postupovat tak, že u každé faktury jednoznačně určí, zda vůbec a v jaké výši byla krácena daň, což se nestalo. Skutečná výše škody u tohoto trestného činu musí být stanovena jako celkové snížení příjmu státu na dani a nelze ji vnímat jen z pohledu splněné či nesplněné daňové povinnosti plátce daně.

      Dále uvádí, že je třeba mít důvodné pochybnosti o pravdivosti výpovědi svědka L. ohledně jím tvrzených skutečností, které byly zavádějící a nepřesné. Obviněný má za to, že svědek Z. P. mohl skrytě ovládat společnost Lykonet s. r. o., a to právě prostřednictvím jednatele L. L.

      Podle názoru obviněného oba soudy ignorovaly trestněprávní odpovědnost L. L., který nesdělil detaily ohledně vzhledu druhého obviněného P. P., ale přesně popsal Z. P., který byl následně policejním orgánem vyslechnut jako svědek. Tvrdí-li svědek, že osobu domnělého hlavního pachatele nezná a naopak místo něj identifikuje jinou osobu se stejným příjmením jako hlavního pachatele, tak nelze uvažovat o tom, že druhý odsouzený P. P. jako hlavní pachatel se mohl dopustit trestné činnosti ve společnosti Lykonet s. r. o. Nedopustil-li se druhý obviněný P. P. trestné činnosti, pak není naplněna ani podmínka tzv. akcesority účastenství u dovolatele zakládající trestní odpovědnost.

      Obviněný B. proto v závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. 3 To 22/2018, tak rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 1 T 72/2018, stejně tak aby zrušil všechna další rozhodnutí na tyto rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž zrušením došlo, pozbyla zákonného podkladu, a aby podle § 265l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.

      Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněných P. a B. (§ 265h odst. 2 tr. ř.) nejprve rekapitulovala výsledek předchozího řízení, tedy i obsah rozsudku nalézacího i odvolacího soudu, jakož i dovolání obviněných včetně použitých argumentů.

      V prvé řadě pak zdůraznila, že zásah do skutkových zjištění je možné v určitém rozsahu připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé, tedy v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Žádná z popsaných situací ale podle jejího názoru v daném případě nenastala, takže je na místě vycházet ze skutkových závěrů popsaných ve výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Praze dále rozvedených v odůvodnění tohoto rozhodnutí, stejně jako i v odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího.

      Obvinění prokazatelně deklarovaným způsobem svým jednáním zastírali skutečný stav věcí s cílem zkrátit daňové povinnosti dotčeného plátce daně ve vztahu k dani z přidané hodnoty. Ke zkrácení daně se nevyžaduje, aby všechny úkony byly simulované, jestliže zboží (jako v tomto konkrétním případě auta) existovalo a docházelo jen k účetním manipulacím v účetnictví subjektů v obchodním řetězci. Neznamená to, že všechna právní jednání uskutečněná při prodeji aut byla simulovaná.

      Jestliže tedy obviněný P. P. namítl, že bylo nesprávně zjištěno, v jaké výši mělo dojít jeho jednáním ke zkrácení daně, nevychází ze skutkového děje, který byl zjištěn soudy. Námitky obviněného jsou proto nejen nedůvodné, ale z podstatné části ani neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

      Pokud jde o námitku, že znalecký posudek byl získán procesně nepřípustným způsobem, tak je nutno říct, že trestní řád obsahuje pravidla pro provádění jednotlivých důkazů, kdy jejich porušení může vést k tomu, že důkaz je buď absolutně, nebo relativně neúčinný. V posuzovaném případě však vady způsobující nepoužitelnost důkazu nebyly zjištěny. To, že první znalecký posudek, v němž byly údajně početní chyby, byl nahrazen jiným znaleckým posudkem, nemůže vést k nepoužitelnosti důkazu.

      Stejně tak podstatnou vadu důkazního řízení nezakládá údajné porušení § 211 odst. 3 tr. ř. ohledně výslechů svědků M., J. a T. V této námitce lze plně odkázat na bod 13 v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

      Nelze dospět ani k závěru, že by skutek spočívající v transakci se společností SKYLO EUROPE s. r. o. měl být posuzován zvlášť. Prodleva čtyř měsíců od posledního skutku není tak velká, aby nebyly splněny podmínky pro postup podle § 116 tr. zákoníku. Není ani zásadní, že fakturace simulovaných plnění se v jednom případě týkala nákupu motorových vozidel a ve druhém případě šlo o nájem movitých věcí. Předmětem útoku byla vždy daň, tedy daňová povinnost a vždy došlo k užití obdobného záměru. Jednání obviněného tak naplnilo skutkovou podstatu jediného trestného činu podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.

      Obviněný V. B. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., kdy namítl, že svým jednáním nenaplnil požadovanou subjektivní stránku účasti na trestném činu.

      Podle státní zástupkyně bylo prokázáno, že obviněný B. založil společnost Lykonet s. r. o., kterou poté převedl na tzv. bílého koně L. L., který o chodu společnosti neměl žádné povědomí. Obviněný B. pro tuto společnost zpracovával účetní podklady, měl přístup k účetnictví a sestavoval daňová přiznání. Musel tak mít povědomí o tom, že pokud vystavoval faktury společnosti P. C., v nichž jsou zachycena pouze deklarovaná plnění, pak mu muselo být zřejmé, že tyto faktury mohou být užity společností P. C. ke krácení daňové povinnosti a vylákání neoprávněných odpočtů na DPH. To, že byl pouze účetním společnosti, nikoli jednatelem, nemá žádný vliv, jelikož pachatelem trestného činu podle § 240 tr. zákoníku může být kdokoliv, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla jemu nebo jinému subjektu daně vyměřena buď vůbec, nebo ne v zákonné míře a ta tak byla zkrácena ve větším rozsahu. Obviněný B. si musel být vědom možnosti vzniku protiprávního následku, kdy jednal v nepřímém úmyslu. Obviněný B. v pozici účetního společnosti Lykonet s. r. o. vystavoval faktury pro společnost P. C. s tím, že prokazatelně věděl, že plnění zachycená na fakturách ve skutečnosti neproběhla. Muselo mu být zřejmé, že společnost P. C. uvedené faktury zařadí do svého účetnictví a použije je pro účely sestavení daňového přiznání. Nemohl tak počítat s žádnou okolností, která by zabránila zmíněnému protiprávnímu následku. S ohledem na své osobní poměry musel předpokládat, že pokud příslušnému správci daně společnost P. C. předloží daňové přiznání s nepravdivými listinami, tak dojde i k protiprávnímu následku v podobě obohacení společnosti P. C. na úkor státu.

      Jestliže obviněný poukazuje na to, že nebylo rozkryto pozadí celé trestné činnosti a stíhány měly být i jiné osoby, je třeba zmínit, že ze zásady akcesority účastenství podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku nelze dovodit, že k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o vině účastníka, by musely být bez zbytku objasněny všechny okolnosti hlavního trestného činu nebo že by musely být ztotožněny všechny osoby, které se na spáchání hlavního trestného činu podílely. Soud byl vázán podanou žalobou a mohl tak rozhodovat pouze o vině obviněných.

      Ostatní námitky obviněného B. uplatněné v dovolání pak je třeba chápat podle státní zástupkyně pouze jako námitky skutkové, neboť se jimi snaží zpochybnit správnost skutkového stavu zjištěného soudy.

      Státní zástupkyně proto v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná. Současně vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

      Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obou obviněných proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018 sp. zn. 3 To 22/2018 jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., v případě obviněného P. též podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obvinění podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

      Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

      Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech, a to že řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

      Oba obvinění shodně poukazují na variantu poslední, tedy že odvolací soud nedůvodně zamítl jejich odvolání, ačkoli byla důvodná vzhledem k existujícím pochybením zakládajícím uplatněné důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.

      Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech podle § 11 odst. 1, odst. 4 tr. ř. nebo podle § 11a tr. ř., neboť výlučně v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.

      Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat v případě, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

      Obvinění sice shodně podali dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve velké části jejich dovolání však ve skutečnosti nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněných, v jejichž rámci namítají selektivní a nesprávné hodnocení důkazů, je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Skutkové a procesní námitky uvedené v dovoláních tudíž nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat pouze tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

      Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

      Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).

      Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí také řádně vyložily, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinily, a podrobně se zabývaly i obhajobou obviněných.

      Pro úplnost je možno doplnit, že nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku dostatečně jasně vysvětlil, z jakých důvodů učinil závěr o vině obou obviněných, jaké skutečnosti vzal za prokázané, jak hodnotil jednotlivé důkazy a jaký skutkový stav věci vzal za prokázaný, o němž nejsou žádné důvodné pochybnosti. Odvolací soud poté v odůvodnění svého rozhodnutí plně souhlasil se závěry nalézacího soudu, které potvrdil a částečně poté doplnil v závislosti na námitkách obviněných podaných v jejich odvoláních. Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožňuje, skutkový stav byl prokázán bez nejmenších pochybností, kdy rozhodné skutečnosti soudy nižších stupňů logicky odvodily z provedených důkazů, a nenastal tak extremní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry jak nalézacího, tak odvolacího soudu.

      Pokud obviněný B. v postupu soudů spatřoval také porušení zásady in dubio pro reo, je třeba připomenout, že taková námitka obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je však zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud navíc v této souvislosti ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/2002, konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly.

      Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001).

      Podle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení § 2 odst. 2, odst. 5, odst. 6 tr. ř. ani čl. 8 odst. 2 Listiny. Jimi učiněná skutková zjištění nejsou v nesouladu s provedenými důkazy, přičemž soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly důvodné pochybnosti a v takovém případě nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo. Je tedy zřejmé, že výše uvedené skutkové a procesní námitky obviněného zcela míjejí meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

      Nejvyšší soud se poté dále zabýval jednotlivými námitkami uvedenými v dovoláních obou obviněných, které lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1, písm. e), g), l) tr. ř.

      V prvé řadě důvodnost nelze přiznat námitce obviněného P., že znalecký posudek ze dne 20. 10. 2016 se ze znalecko-právního hlediska nedá pokládat za znalecký posudek. Posudek podala osoba mající status znalce, podjatost znalce zvažována nebyla, znalec žádnou hranici své odborné kompetence nepřekročil, neřešil právní otázky, nehodnotil důkazy, sám nesbíral důkazy a neřešil jiné otázky, než na které byl tázán, byl řádně poučen, přičemž znalecký posudek měl potřebné obsahové i formální náležitosti předepsané jak trestním řádem, tak zákonem o znalcích. Skutečnost, že se v prvním znaleckém posudku objevily početní chyby, které ovšem byly napraveny v upraveném znaleckém posudku ze dne 20. 10. 2016, nemůže vést k nepoužitelnosti tohoto důkazu, a tedy porušení práva na spravedlivý proces obviněného P. (přiměřeně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2012 sp. zn. IV. ÚS 1507/12). Ne každá chyba je takové intenzity, že má za následek úplné znehodnocení znaleckého posudku či jiného důkazu. Jednalo se o chybu početní, tedy o chybu, které mohla být lehce napravena, kdy v novém znaleckém posudku nebyl změněn postup výpočtu výše škody, ani nebylo prokázáno, že by znalec vycházel ze špatných informací, vycházel z informací, které mu byly poskytnuty orgány činnými v trestním řízení, či úmyslně manipuloval s fakty tak, aby vypracoval neobjektivní znalecký posudek. Tyto své závěry navíc přednesl i ve své výpovědi během hlavního líčení, kde podal odpovědi na všechny mu položené dotazy ohledně vypracování znaleckého posudku a jeho závěrů. Lze tedy shrnout, že soudy nižších stupňů mohly při stanovení výše škody plně vycházet z tohoto znaleckého posudku, přičemž je zcela v intencích nalézacího soudu, jaké důkazy bude považovat za relevantní k zjištění potřebného skutkového stavu věci. Na závěr je nutno pouze podotknout, že Nejvyšší soud ve zpracovaném znaleckém posudku nezaznamenal žádné chyby, a to ani věcné, či procesní, na které se obviněný snažil poukázat ve svém mimořádném opravném prostředku, a nevidí tak nejmenší důvod, proč by nemohl být použit jako důkaz v provedeném řízení před soudy, čehož se obviněný P. svými námitkami patrně snažil dosáhnout.

      Stejně tak nelze souhlasit s námitkami obou obviněných, že výpočet výše způsobené škody ve znaleckém posudku byl zpracován nesprávně. Rozsah spáchání předmětného trestného činu byl určen jako součet nárokovaných odpočtů DPH, které společnost P. C. uplatnila vůči České republice neoprávněně v souvislosti s fiktivním nákupem aut v tuzemsku a s fiktivními pronájmy, jak bylo určeno na základě daňových podkladů zařazených do účetnictví, aniž by tyto reflektovaly skutečný stav. Soudnímu znalci nepřísluší ve znaleckém posudku rozhodovat, které faktury jsou fiktivní a které nikoliv, což ani neučinil. Obviněný P. ovšem stále poukazuje na skutečnost, že faktury fiktivní nebyly, protože existoval předmět plnění. Ke zkrácení daně se ovšem nevyžaduje, aby všechny úkony byly simulované, jestliže zboží (v tomto konkrétním případě vozidla) existovalo a docházelo jen k účetním machinacím v účetnictví subjektů v obchodním řetězci. Zda se jednalo o fiktivní faktury, to je otázka právní, kterou má poté zhodnotit soud, nikoli soudní znalec. Je nutno konstatovat, že soudní znalec odpověděl řádně na položené otázky, které mu položily orgány činné v trestním řízení, kdy stanovil, jaká daňová povinnost by existovala pro případ, že do účetnictví zařazené faktury by neměly opodstatnění a kdy na základě nich byla stanovena daňová povinnost odlišně. Své závěry poté soudní znalec dostatečně odůvodnil při svém výslechu, kdy uvedl, že měl k dispozici účetnictví společnosti P. C. a materiály zajištěné správcem daně. Na jejich základě pak sestavil řádná přiznání k DPH a DPPO, příslušné podklady porovnal a vyjádřil se k výši případné škody. Jestliže tedy obvinění namítali, že bylo nesprávně zjištěno, v jaké výši mělo dojít ke zkrácení daně, nevychází ze skutkového děje, který byl zjištěn soudy doposud činnými ve věci. Je také nutno uvést, že tuto námitku již obvinění uplatnili v odvolacím řízení, kde se s ní v bodě 14 odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zcela spolehlivým a přesvědčivým způsobem vypořádal a Nejvyšší soud s těmito závěry plně souhlasí a ve zbytku na ně odkazuje.

      Stejně tak nelze přiznat důvodnost námitce v otázce porušení § 211 odst. 3 tr. ř. ohledně výslechů svědků M., J. a T. Z protokolu o hlavním líčení i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že výše uvedení svědci vypovídali o určitých skutečnostech shodně jako v přípravném řízení. Před soudem prvního stupně ovšem rozhodné skutečnosti uváděli velice stroze a jen v obecných intencích, kdy se soud prvního stupně pomocí přečtení protokolů o jejich dřívější výpovědi potřeboval dozvědět, zda nezamlčují některé skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o vině a trestu obviněných, když jejich výpověď před soudem prvního stupně nebyla tak obsáhlá jako v přípravném řízení. Lze tak bez pochyby uzavřít, že jejich výpověď se v určitých podstatných bodech lišila od jejich dřívějších výpovědí, protože nesdělili veškeré skutečnosti, které byly zaznamenány v předchozích protokolech o jejich výpovědích a byly podstatné pro správné rozhodnutí soudu prvního stupně o vině obviněných (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2649). Nejvyšší soud tak v postupu soudu prvního stupně neshledal žádné porušení procesních předpisů, zejména nezjistil postup, který by odporoval ustanovení § 211 odst. 3 tr. ř. I touto otázkou se ovšem v odůvodnění svého rozhodnutí, konkrétně pak v bodě 13, zabýval odvolací soud, s jehož závěry se Nejvyšší soud ztotožnil.

      Jako námitku, která spadá pod uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s přesahem pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., lze hodnotit námitku, že útok obviněného P. uvedený pod bodem II/8 skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, nelze kvalifikovat jako dílčí skutek pokračujícího trestného činu, jelikož chybí časová souvislost, stejný způsob provedení a stejný záměr, a v rámci tohoto skutku tak mělo být trestní stíhání zastaveno. Tato námitka je ovšem nedůvodná.

      Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Tyto čtyři znaky musí být vždy naplněny současně, aby se dalo hovořit o pokračování v trestném činu.

      Podle respektované judikatury spočívá subjektivní souvislost v postupném uskutečňování jednotného záměru pachatele, který tu musí být dán již při spáchání prvního z dílčích útoků, přičemž pachatel alespoň v nejhrubších rysech zamýšlí páchat i další útoky spojené týmž záměrem (k tomu viz č. 3/1972 Sb. rozh. trest.). V posuzovaném případě takový jednotící záměr mezi všemi útoky, tedy i mezi útokem za zdaňovací období prosinec 2011, soudy důvodně dovodily z toho, že předmětem útoku byla vždy daň a záměrem obviněného vždy bylo zkrátit daňovou povinnost u DPH společnosti P. C. a neoprávněně vylákat nadměrný odpočet DPH a tím způsobit škodu České republice. Žádnou významnou roli pak nehraje skutečnost, že fakturace simulovaných plnění se v jednom případě týkala nákupu motorových vozidel a v dalším případě šlo o nájem movitých věcí. Hlavním motivem jednání pachatele tak bylo ve všech útocích zkrátit daňovou povinnost ohledně DPH společnosti, ve které byl jednatelem a tím způsobit škodu jinému.

      Ve spojitosti se záměrem je třeba vykládat i stejnorodost způsobu provedené trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 9. 3. 1976 sp. zn. 3 To 5/76). Ze skutkových zjištění je zřejmé, že obviněný ve všech případech, i v případě útoku za zdaňovací období prosinec 2011, trestnou činnost spáchal tak, že do přiznání k DPH zahrnul faktury, jejichž plnění bylo fiktivní a nikdy neproběhlo, za účelem zkrátit daňovou povinnost spol. P. C. a zároveň vylákat nadměrný odpočet DPH. Nelze tak mít pochybnosti o stejném či minimálně podobném způsobu provedení. Skutečnost, že fiktivní plnění mělo být v případě útoku za zdaňovací období prosinec 2011 jiné (pronájem movitého majetku), než bylo u jiných dílčích útoků, nehraje pak na způsobu provedení žádnou roli, jelikož všechny útoky byly provedeny takovým způsobem, že zahrnul faktury s fiktivním plněním, které nikdy neproběhlo, do přiznání k DPH za spol. P. C.

      Požadovaná blízká časová souvislost pak není podle respektované judikatury ohraničena žádnou maximální lhůtou, vždy bude záležet na povaze konkrétního trestného jednání. Soudní praxe připouští mezi jednotlivými útoky časový odstup i několika měsíců, přičemž čím závažnější je předchozí dílčí útok, v případě majetkové trestné činnosti čím vyšší je způsobená škoda, tím delší může být časový odstup do útoku následujícího. Je přitom třeba vzít v úvahu i čas potřebný k přípravě pachatele na další útok (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2005 sp. zn. 7 Tdo 944/2005). V posuzované trestní věci obviněný České republice v průběhu let 2010 a 2011 způsobil škodu celkově přes 5 000 000 Kč tím, že zkrátil daňovou povinnost společnosti P. C. u DPH a neoprávněně vylákal nadměrný odpočet DPH, kdy jen za zdaňovací období červenec 2011 takto způsobil škodu České republice ve výši 898 040 Kč, takže pětiměsíční odstup do spáchání dalšího dílčího útoku uvedeného pod bodem II/8 výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně naplňuje i podle názoru Nejvyššího soudu požadovaný zákonný znak blízké časové souvislosti ve smyslu § 116 tr. zákoníku.

      V závislosti na tom, tak nemůže být výše uvedený útok kvalifikován jako samostatný podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, a v důsledku toho tento trestný čin ani nemůže být promlčen podle § 34 odst. 1 tr. zákoníku. Uplatnění dovolacího důvodu obviněným P. podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je tak zcela nedůvodné, protože se jedná o jeden z dílčích útoků pokračujícího trestného činu.

      Nelze se ztotožnit ani s námitkou obviněného B., že chyběla akcesorita účastenství, tedy že se nedohodli s obviněným P. na spáchání trestného činu. Účastenství podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku je definováno jako úmyslná forma participace na dokonaném trestném činu jiného pachatele. Podle § 111 odst. 1 tr. zákoníku se pod označením trestný čin rozumí též organizátorství, návod a pomoc, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného. Účastenství je možné pouze v úmyslné formě a jen ve vztahu k úmyslným trestným činům hlavním, což znamená, že se vyžaduje úmysl jednající osoby směřující k účasti na formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu jiné osoby. V posuzované trestní věci hlavní pachatel P. spáchal trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016), a to tím, že zkrátil daň a vylákal výhodu na dani (DPH) a spáchal takový čin ve velkém rozsahu. Obviněný B. byl uznán vinným pomocí /§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku/ k totožnému trestnému činu ale pouze s právní kvalifikací podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016), neboť jmenovanému hlavnímu pachateli umožnil a usnadnil zkrátit daň a vylákat výhodu na dani a spáchal takový čin sám, nikoli ve velkém, ale pouze ve značném rozsahu.

      Z rozhodných skutkových zjištění je patrno, že obviněný B. založil společnost Lykonet, s. r. o., kdy ji následně převedl na osobu L. L. V rozhodném období obviněný B. zpracovával pro společnost Lykonet, s. r. o. účetní podklady, měl tak přístup k účetnictví. Z toho plyne, že musel mít povědomí o tom, že společnost Lykonet, s. r. o. vystavovala faktury společnosti P. C., které pak logicky musel zahrnout do účetnictví této společnosti. Z pozice účetního tak obviněnému B. muselo být jasné, že faktury, které vystavila společnost Lykonet, s. r. o., mohou být užity společností P. C., ke zkrácení daňové povinnosti a vylákání neoprávněných nadměrných odpočtů na DPH. Skutečnost, že obviněný B. nebyl jednatelem společnosti Lykonet, s. r. o., na situaci nic nemění. Pachatelem trestného činu podle § 240 tr. zákoníku může být kdokoliv, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň jemu nebo jinému subjektu byla vyměřena chybně nebo dokonce vůbec. O tom, že obviněný B. musel vědět, že faktury společnosti Lykonet, s. r. o. o koupi vozidel v zahraničí a poté prodeji společnosti P. C. jsou vystaveny účelově, svědčí i výpověď obviněného L., který byl v rozhodné době jednatelem společnosti Lykonet, s. r. o., kdy za to, že se stane jednatelem společnosti, mu byla slíbena nějaká finanční částka. Nacházel se tak v pozici tzv. bílého koně, kdy nevěděl, čím se společnost Lykonet, s. r. o. zabývala. Stejně tak uvedl, že žádné účetnictví k dispozici neměl a nevěděl ani, zda společnost má nějaký majetek. Navíc sdělil, že při převodu společnosti na jeho osobu došlo k předání peněz mezi obviněným B. a osobou F. V. Je zřejmé, že tak převedení společnosti Lykonet, s. r. o. na osobu L. bylo účelové, z čehož měli mít další osoby určitý prospěch, včetně obviněného B., protože se pak jeví jako absurdní, aby obviněný sám od sebe převedl společnost na osobu, která nemá ani nejmenší ponětí, čím se společnost Lykonet, s. r. o. zabývala. Jelikož L. L., jakožto jednatel společnosti Lykonet s. r. o., nikdy žádné faktury nevydával, ani neví, čím se společnost Lykonet, s. r. o. zabývala, je tak možno dovodit, že obviněný B. byl jedinou osobou, která tyto faktury mohla vydat, resp. s nimi pracovat, protože v rozhodném období nikdo další neměl se společností Lykonet, s. r. o. nic společného, ani svědek Z. P., kdy se obvinění ve svých výpovědích snažili na tuto osobu poukázat, jakož i na to, že určitým způsobem měla hrát určitou roli ve společnosti Lykonet, s. r. o. Obviněný B. byl navíc jednatelem této společnosti již před tím, tudíž musel vědět, v jaké kondici tato společnost je. Obviněný B. si tak musel být vědom možnosti vzniku protiprávního následku a pro případ, že se tak stane, s tím byl přinejmenším srozuměn ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, takže jednal v nepřímém úmyslu.

      Obecně se nedá vyloučit skutečnost, na kterou obviněný B. poukazoval, že se trestné činnosti mělo dopouštět více lidí. To je bezpochyby možné. V této trestní věci byl ovšem soud vázán podanou obžalobou státního zástupce a tudíž mohl rozhodnout toliko o vině obviněných, resp. obžalovaných na základě zásady obžalovací. Aby soud mohl rozhodnout o vině či nevině účastníka, není nutno, aby byly ztotožněny, popř. obviněny či dokonce odsouzeny všechny osoby, které se na spáchání hlavního trestného činu podílely. Toto ze zásady akcesority účastenství tak, jak ji namítá obviněný B., vyvodit žádnou interpretační metodou nelze. Prokázáno bylo, že obviněný P. spáchal trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, a že obviněný B. se této trestné činnosti účastnil jako pomocník.

      Nejvyšší soud po náležitém posouzení předloženého spisu a podaného dovolání navíc zjistil, že většina námitek uváděných oběma obviněnými byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení, zejména v odvolání. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomu je třeba ale dodat, že se musí jednat o námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod.

      Vzhledem ke všem shora uvedeným zjištěním a závěrům, kdy Nejvyšší soud shledal, že v dovolání uplatněné námitky se buď míjí s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř., neboť se jedná o námitky skutkové, kterými se obvinění snaží prosadit svojí verzi skutkového děje (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy), nebo jde sice o námitky hmotněprávní, které jsou ale zcela nedůvodné, dovolání obviněných P. P. i V. B. v konečném výsledku odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněná. Toto rozhodnutí pak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

      Pokud jde o další podněty obviněného P., tak je třeba konstatovat, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 3 tr. ř. návrh Nejvyššímu soudu na odklad výkonu rozhodnutí ohledně jeho osoby nepodala a předseda senátu Nejvyššího soudu také neshledal důvodnost k obdobnému postupu a rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř.


      Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
        V Brně dne 20. 3. 2019

        JUDr. František Hrabec
        předseda senátu