Rozhodnutí NS

20 Cdo 3677/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/27/2018
Spisová značka:20 Cdo 3677/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3677.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Započtení pohledávky
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 3677/2018-372


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Heineken Česká republika, a. s., se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru č. 1, identifikační číslo osoby 45148066, zastoupené Mgr. Petrou Beaver, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod Vilami č. 747/10, proti povinné A. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova č. 1343/2, pro 562 606,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 EXE 2854/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2018, č. j. 12 Co 89/2018-357, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2018, č. j. 12 Co 89/2018-357, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. února 2018, č. j. 25 EXE 2854/2013-331, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 28. února 2018, č. j. 25 EXE 2854/2013-331, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené na základě pověření Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 11. 2013, č. j.
25 EXE 2854/2013-17. Uvedl, že povinná svůj návrh na zastavení exekuce opírá o námitku započtení do výše vymáhané částky, resp. nad její rámec, neboť oprávněné uhradila blíže nespecifikované faktury, aniž došlo k zohlednění těchto plateb, přičemž se tak oprávněná na úkor povinné bezdůvodně obohatila. Ze souboru faktur včetně dodacích listů (č. l. 129–306 spisu) vyplývá, že povinná předmětnými platbami řádně hradila oprávněné vystavené faktury za dodávky zboží v rámci jejich dlouhodobé spolupráce fungující na základě smlouvy o dodávce nápojů ze dne 8. 1. 2013. Nelze tedy uvažovat, že by se oprávněná na úkor povinné bezdůvodně obohatila, neboť důvod plateb dokladovaných povinnou byl oprávněnou řádně doložen. Soud nepřisvědčil ani námitce povinné o tom, že oprávněnou předložené faktury neprokazují správné částky, neboť nezohledňují hodnotu vrácených obalů. Dle jeho názoru je tato námitka zcela irelevantní a mohla a měla být případně uplatněna v rámci nalézacího řízení, kde ji povinná nevznesla. Z tohoto důvodu byl také zamítnut návrh povinné na doplnění dokazování, kterým mělo být oprávněné uloženo, aby soudu předložila listiny vztahující se k poskytnutým a vráceným obalům v době rozhodné. I v případě, že by pohledávka povinné na vydání bezdůvodného obohacení byla pohledávkou řádně prokázanou, šlo by o pohledávku promlčenou.


K odvolání povinné Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. 12 Co 89/2018-357, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se v otázce zamítnutí návrhu na provedení dokazování, kterým mělo být oprávněné uloženo, aby soudu předložila listiny vztahující se k poskytnutým a vráceným obalům v době rozhodné, ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně. Začala-li povinná (až v podání ze dne 25. 10. 2017) namítat, že na fakturách nebyly uvedeny vrácené obaly, a proto nebyla fakturována správná částka, opomíjí, že tato námitka přesahuje předmět řízení o zastavení exekuce. Součástí započtení, pro něž se řízení o zastavení exekuce vede, nebyla pohledávka povinné vůči oprávněné vzniklá z důvodu vrácených a zpět nezaplacených obalů. Taková pohledávka by navíc musela být podpořena tvrzením o tom, kolik vratných obalů bylo povinnou převzato, za jakou částku a kolik jich zase zpět vrátila, aniž by ze strany oprávněné dostala za tyto obaly zaplaceno. O odlišnou pohledávku se jedná nejenom ze skutkového, ale i z právního hlediska, neboť by nešlo o pohledávku z bezdůvodného obohacení, ale o pohledávku vzniklou na základě smluvního vztahu. Odvolací soud uzavřel, že je zřejmé, že žádná pohledávka z důvodu nároku na zaplacení určité částky za vrácené obaly nebyla povinnou uplatněna k započtení proti pohledávkám vymáhaným. Naopak existence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení byla vyvrácena provedeným dokazováním, a je proto nadbytečně zabývat se i otázkou promlčení.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Uvedla, že ve věci již jednou rozhodoval dovolací soud (usnesením ze dne 10. 1. 2017, č. j. 20 Cdo 5510/2016-113), přičemž soudy obou stupňů se tímto rozhodnutím důsledně neřídily. Nepřipustil-li odvolací soud dokazování, kterým povinná navrhovala, aby oprávněná soudu předložila listiny vztahující se k poskytnutým a vráceným obalům v době rozhodné, je dokazování neúplné a napadené rozhodnutí nebylo vydáno na základě úplně a nepochybně zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1479/2017, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3815/2011, a ze dne 31. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 1684/2005). Odvolací soud se navíc ani nevypořádal s námitkou promlčení, v důsledku čehož nedošlo z jeho strany k řádnému vypořádání všech odvolacích námitek.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínek uvedených v ustanoveních § 241 odst. 1, 4 a § 241a odst. 2 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Odvolacímu soudu je namístě dát za pravdu, že byla-li námitka započtení částky v celkové výši 868 914 Kč ze strany povinné odůvodněna tím, že zřejmě neexistuje obecný právní důvod pro toto plnění a oprávněná v průběhu řízení tento obecný právní důvod uvedla a doložila (zde se jednalo o plnění za dodávku zboží – nápojů na základě rámcové smlouvy o dodávce nápojů ze dne 8. 1. 2003), není při mlčení povinné důvod pochybovat o tom, že předmětná částka byla plněna z právního důvodu a že proto námitka započtení vznesená povinnou není důvodná. Jestliže však povinná za takového stavu uvedla, že námitka započtení má být přesto posouzena jako částečně důvodná proto, že část z jí poskytnutého plnění podle fakturace oprávněné byla plněna bez právního důvodu proto, že jí neměly být vyúčtovány obaly od dodaného zboží, které oprávněné vrátila, je třeba se tímto tvrzením povinné věcně zabývat. Základní tvrzení povinné uvedené v námitce započtení totiž pokrývá i situaci, kterou povinná nyní a dodatečně vymezuje. Jde totiž o to, že částka, kterou měla povinná oprávněné na základě fakturace zaplatit, byla plněním, které oprávněné nemělo příslušet (oprávněná si neměla ponechat částku, která odpovídá hodnotě údajně vrácených vratných obalů), tedy plněním údajně bez právního důvodu. Dodatečně vznesená argumentace povinné tedy není tvrzením povinné nad rámec původní námitky započtení a není případné uzavřít, že by povinná měla uplatnit námitku započtení znovu s tím, že k bezdůvodnému obohacení na straně povinné ohledně téhož plnění mělo dojít proto, že oprávněná nezohlednila a dosud povinné nedobropisovala částku odpovídající vráceným obalům.

Za výše uvedené situace měla být povinná poučena podle ustanovení § 118a odst. 1–3 o. s. ř. o tom, že tvrdí-li, že převzala od oprávněné obaly od zboží, musí upřesnit, kolik těchto obalů bylo, jakého byly druhu a jaká částka připadá na jeden obal, který povinná oprávněné vrátila. Povinná rovněž musí tato svá tvrzení prokázat a soud jí musí poskytnout prostor k unesení břemene tvrzení a prokazování.

Výše uvedené rozdělení důkazního břemene tvrzení a prokazování vyplývá ze zásady tzv. substancování, tedy z toho, že až v průběhu řízení s ohledem na dodatečné přednesy a obrany účastníků vyplynula další údajná okolnost, která může být podstatná pro rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003, a ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2014). Jestliže povinná oprávněnost námitky započtení předmětné částky poté, co oprávněná prokázala, že existoval obecný právní důvod pro plnění na základě fakturace (rámcová smlouva o dodávce nápojů ze dne 8. 1. 2013), upřesnila s tím, že část předmětné částky přesto plnila bez právního důvodu proto, že jí byly vyúčtovány i obaly, které oprávněné vrátila, jedná se o dodatečně tvrzenou okolnost, která může mít vliv na posouzení oprávněnosti námitky započtení, a to její části ve výši hodnoty údajně vrácených obalů. Je však na povinné, aby své tvrzení upřesnila tak, aby vznikla jasná představa, jak vysoká částka neměla být podle povinné následkem navrácení obalů vyúčtována. Jestliže tak povinná přes poučení soudu podle § 118a odst. 1–3 o. s. ř. neučiní, nenaplní ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., z něhož její břemeno tvrzení a prokazování z její strany dodatečně uvedené okolnosti vyplývá, což může vést k jejímu úplnému procesnímu neúspěchu.

Až tehdy, když se soud vypořádá s případným upřesněním skutkových tvrzení povinné ohledně námitky započtení výše uvedeným způsobem, naplní beze zbytku obecný pokyn dovolacího soudu, kterým mu v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5510/2017, bylo uloženo, aby břemeno tvrzení a prokazování mezi účastníky rozvrhl podle toho, že je na povinné, aby prokázala, že částku, která má být započtena na pohledávku z exekučního titulu, skutečně povinné zaplatila, zatímco oprávněnou tíží břemeno prokázání, že tuto částku nemusí vracet a nemá být ani započtena, protože je tu právní skutečnost, která ji opravňovala k jejímu přijetí. K tomuto pokynu se dodává, že soud v průběhu řízení musí přihlédnout i k tvrzením účastníků o dalších možných a relevantních skutečnostech, při jejichž prokázání by mohla být námitka započtení ze strany povinné alespoň z části důvodná, a to s ohledem na ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. Soud se tedy popřípadě vypořádá i s námitkou promlčení vznesenou oprávněnou týkající se údajně opožděně vznesené námitky započtení ze strany povinné.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto Nejvyšší soud ČR zrušil rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Karlových Varech) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. 11. 2018


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu