Rozhodnutí NS

29 Cdo 1767/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2019
Spisová značka:29 Cdo 1767/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.1767.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 159a odst. 4 o. s. ř.
§ 103 o. s. ř.
§ 104 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 1767/2018-256


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94, PSČ 339 01, proti žalovanému městu Horažďovice, se sídlem v Horažďovicích, Mírové náměstí 1, PSČ 341 01, identifikační číslo osoby 00 25 55 13, zastoupenému JUDr. Petrem Kubešem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Klatovech, nám. Míru 65, PSČ 339 01, o přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 93/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. června 2017, č. j. 14 Co 129/2017-211, takto:

      I. Dovolání se odmítá.
      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 6. března 2012 se žalobce (J. H.) domáhá vůči žalovanému (městu Horažďovice) zaplacení částky 546.647,- Kč, sestávající z bezdůvodného obohacení (včetně příslušenství) a přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč.

Usnesením ze dne 19. prosince 2012, č. j. Ncp 1592/2012-47, Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Klatovech.

Okresní soud v Klatovech:

1) Usnesením ze dne 10. prosince 2013, č. j. 8 C 55/2013-122, žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (§ 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu − dále jen „o. s. ř.“).

2) Usnesením ze dne 18. února 2014, č. j. 8 C 55/2013-143, mimo jiné žalobci ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. Františka Seidla (správně „Steidla“).

3) Usnesením ze dne 26. června 2014, č. j. 8 C 55/2013-179, vyloučil řízení o návrhu žalobce na přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč k samostatnému řízení.

4) Usnesením ze dne 22. ledna 2016, č. j. 8 C 93/2014-83, odkazuje na ustanovení § 138 odst. 1 a 2 o. s. ř., odňal žalobci se zpětnou účinností osvobození od soudních poplatků.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. 18 Co 91/2016-93, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. ledna 2016.

Odvolací soud uzavřel, že již v době zahájení řízení nebyly u žalobce splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, když žalobce po prohlášení konkursu (viz usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2008, č. j. 27 K 34/2004-254, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2009, č. j. 1 Ko 245/2008-382) „svévolně uplatňuje řadu žalob na zaplacení různých částek z důvodu, že správkyně konkursní podstaty (JUDr. Miroslava Šafránková) pohledávky do konkursní podstaty dlužníka nesepsala“. Žalobce přitom správkyni konkursní podstaty neposkytuje žádnou součinnost, když ji o žalobě ani o ostatních vedených sporech neinformoval.

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 18. dubna 2016, č. j. 6 C 93/2014-100, odkazuje na závěry usnesení ze dne 22. ledna 2016, č. j. 8 C 93/2014-83, zrušil usnesení ze dne 18. února 2014, jímž byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů JUDr. František Steidl.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. června 2016, č. j. 15 Co 171/2016-141, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. dubna 2016.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. 29 Cdo 5242/2016, 29 Cdo 5244/2016, odmítl dovolání žalobce proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. března 2016, č. j. 18 Co 91/2016-93, a ze dne 8. června 2016, č. j. 15 Co 171/2016-141.

Ústavní soud usnesením ze dne 31. července 2017, sp. zn. III. ÚS 810/17, odmítl ústavní stížnost podanou žalobcem proti výše označenému usnesení Nejvyššího soudu.

Usnesením ze dne 19. ledna 2017, č. j. 8 C 93/2014-183, Okresní soud v Klatovech zastavil řízení o návrhu ze dne 3. května 2016, kterým žalobce (znovu) požádal o osvobození od soudních poplatků.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. června 2017, č. j. 14 Co 129/2017-211, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. ledna 2017.

Odvolací soud − cituje ustanovení § 103, § 104 odst. 1 a § 159a odst. 4 o. s. ř. – ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že novému (věcnému) rozhodnutí o osvobození žalobce od soudních poplatků brání překážka věci rozhodnuté.

Přitom zdůraznil, že rozhodnutí o odnětí osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností má shodné procesní důsledky jako zamítavé rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků. Současně přitakal závěru soudu prvního stupně o tom, že jde „o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva žalobcem“, pročež „není možné, aby došlo k jakékoli změně poměrů na straně žalobce“.

Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 26. června 2017) podal žalobce dovolání, namítaje, že odvolací soud se při řešení otázky, zda žalobci mělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, odchýlil od judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu (v dovolání citované). Potud poukázal na své (nepříznivé) majetkové poměry, jakož i na skutečnost, že ohledně jeho majetku je již 14 let vedeno konkursní řízení. Současně měl napadené usnesení za nedostatečně odůvodněné (a tudíž vadné).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a podle něhož novému (věcnému) rozhodnutí o návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků, brání překážka věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), jednak nebylo dovoláním zpochybněno, jednak odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usneseních ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. března 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015. Shodně srov. také důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. července 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13.

Současně Nejvyšší soud připomíná, že již v usnesení sp. zn. 29 Cdo 5242/2016, 29 Cdo 5244/2016 dospěl k závěru, na němž nemá důvod ničeho měnit, a podle něhož jde v případě žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Skutečnost, že soud prvního stupně přiznal žalobci (pro toto dovolací řízení) osvobození od soudních poplatků a pro podání dovolání mu ustanovil zástupce (usnesením ze dne 23. března 2018, č. j. 8 C 93/2014-247), je pro dané dovolací řízení právně nevýznamná.

O tom, že usnesení odvolacího soudu netrpí ani dovolatelem vytýkanými vadami, rovněž nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 32 Cdo 4096/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. IV. ÚS 997/09).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2019


JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu