Rozhodnutí NS

7 Tdo 47/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:7 Tdo 47/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.47.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 47/2019-25


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 1. 2019 o dovolání obviněného Z. M., nar. XY ve XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 4 To 141/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 93/2017 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. M. odmítá.

Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 1. 2018, č. j. 3 T 93/2017-420, byl obviněný Z. M. uznán vinným v bodě I zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, v bodě II/1 týmiž trestnými činy a v bodech II/2, 3 přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu povolání, zaměstnání, funkce nebo zájmové činnosti a aktivit obdobného charakteru, spojených s kontaktem s osobami mladšími 18 let, a rovněž být členem klubu, souboru, spolku či sdružení, kde jsou členy takovéto osoby mladší 18 let, na dobu osmi let.

Trestné činy spočívaly podle zjištění Okresního soudu ve Strakonicích v podstatě v tom, že obviněný – i přes dřívější odsouzení za trestné činy pohlavního zneužívání a ohrožování výchovy mládeže – ve XY a jinde za okolností specifikovaných ve výroku o vině

- v sedmi případech od jara 2013 do podzimu 2013 vykonal soulož s poškozenou AAAAA (pseudonym), nar. XY, přestože znal její věk (bod I),

- v pěti případech na podzim 2015 vykonal soulož s poškozenou BBBBB (pseudonym), nar. XY, přestože znal její věk (bod II/1),

- od přesně nezjištěné doby do 2. 2. 2017 pořizoval fotografické snímky obnažených dívek z tanečního souboru, jehož byl vedoucím a manažerem (bod II/2),

- v přesně nezjištěné době do 2. 2. 2017 přechovával dva notebooky, tablet a několik DVD, na kterých se nacházelo 7 000 fotografických pornografických děl zobrazujících dítě nebo osobu jevící se jako dítě, ze svého e-mailového účtu odeslal na jiný e-mailový účet zprávy, v jejichž přílohách byly fotografie obnažené dívky mladší patnácti let a v několika desítkách případů sám fotografoval obnažené nezletilé a mladistvé dívky, přičemž znal jejich věk, protože se jednalo o členky tanečního souboru, jehož byl vedoucím a manažerem (bod II/3).

Odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2018, č. j. 4 To 141/2018-450, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal nedotčen výrok o vině pod bodem I, a namítl, že se nejedná o trestný čin, protože poškozená AAAAA v době, kdy s ní vykonal soulož, byla osobou starší patnácti let. Tuto námitku obviněný mínil tak, že časový údaj uvedený v rozsudku není správný a že s poškozenou souložil až poté, co dosáhla věku patnácti let. Těžištěm dovolacích námitek byl nesouhlas obviněného s výrokem o trestu, zejména pokud jde o nepodmíněnost trestu odnětí svobody. Uvedl, že uložený trest je „nepřiměřeně tvrdý“. Zdůraznil, že pokud jde o bod II/1 výroku o vině, je tu polehčující okolnost, která při ukládání trestu nebyla vzata v úvahu, totiž že s BBBBB, která byla v době prvního pohlavního styku mladší než patnáct let, vede „partnerský život“. S odkazy na vybranou judikaturu Ústavního soudu vyjádřil názor, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zejména tím, že soudy svá rozhodnutí řádně neodůvodnily. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání v podstatě uvedla, že námitkami obviněného se již zabývaly soudy obou stupňů, jejich skutková zjištění jsou důkazně podložena a společenskou škodlivost jednání obviněného zvyšuje zejména spáchání více útoků a recidiva. Navrhla dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání kromě jiného i tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Jde o taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, takže podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, jen pokud obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, především trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, jsou uvedeným dovolacím důvodem takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, jsou mimo rámec ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky se týkají aplikace procesního práva, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a již tím se míjejí s hmotně právní povahou zmíněného dovolacího důvodu. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

V posuzované věci obviněný uplatnil námitku, že v bodě I výroku o vině nejde o trestný čin, protože s poškozenou AAAAA souložil v době, kdy již byla starší než patnáct let, tj. v době jiné, než zjistil nalézací soud. Tato námitka má vyloženě skutkovou povahu a není tak pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřaditelná.

Poškozená AAAAA se narodila XY, takže věku patnácti let dosáhla dne XY. Jestliže soudy zjistily, že k činu došlo v sedmi případech v době od jara 2013 do podzimu 2013, je zřejmé, že se v době činu jednalo o „dítě mladší patnácti let“ ve smyslu § 187 odst. 1 tr. zákoníku a bezpochyby také o „dítě“ ve smyslu § 201 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 126 tr. zákoníku.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že zjištění, že k činu uvedenému v bodě I výroku o vině došlo v době od jara 2013 do podzimu 2013, kdy poškozená AAAAA ještě nedosáhla věku patnácti let, Okresní soud ve Strakonicích učinil na podkladě provedených důkazů a jejich odpovídajícího zhodnocení na str. 11-12 odůvodnění rozsudku. Doba spáchání činu, jak ji zjistil Okresní soud ve Strakonicích, vyplývá nejen ze svědecké výpovědi poškozené, ale také z výpovědí dalších svědkyň, kterým se poškozená svěřila s tím, že měla pohlavní styk s obviněným, resp. které o tom získaly byť jen zprostředkované poznatky.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.

Zjištění týkající se doby spáchání činu uvedeného v bodě I výroku o vině není v žádném, natož extrémním rozporu s důkazy, naopak z důkazů logicky vyplývá. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry, natož pak závěry, jichž se v očividném rozporu s důkazy dožadoval obviněný svou vlastní skutkovou verzí postavenou proti skutkovým zjištěním soudů. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně, především Okresní soud ve Strakonicích jako soud prvního stupně, hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící úvahy, jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily. Zjištění ohledně doby spáchání činu uvedeného v bodě I nepředstavuje porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný s uvedeným zjištěním nesouhlasí a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky, které obviněný uplatnil stran přiměřenosti uloženého trestu (k tomu viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejde-li o případ, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože namítaný nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 187 odst. 1 tr. zákoníku v rozpětí od jednoho roku do osmi let.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekci výroku o trestu z důvodu, že byl uložen nepřiměřený trest. Nejvyšší soud tudíž do takového výroku nezasahuje, ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že by tím byla porušena ústavní zásada proporcionality trestní represe jako jeden ze znaků demokratického právního státu. O nic takového se ale v posuzované věci nejedná. Trest odnětí svobody jako přípustný druh trestu byl uložen ve výměře blízko nad spodní hranicí zákonné trestní sazby a již tím bylo vyjádřeno vše, co bylo možné hodnotit ve prospěch obviněného. Nepodmíněnost trestu odnětí svobody byla přijatelně zdůvodněna (při opomenutí např. přitěžující okolnosti spáchání více trestných činů) zejména rozsahem spáchané trestné činnosti a postavením, v němž se jí obviněný dopustil.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 1. 2019


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu