Rozhodnutí NS

21 Cdo 3126/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2018
Spisová značka:21 Cdo 3126/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3126.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zástavní právo
Dokazování
Notářský zápis
Právní jednání (o. z.)
Odklad vykonatelnosti
Náklady řízení
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 358 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 3126/2018-139


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele RERASTARI HOLDINGS LIMITED se sídlem Agias Elenis 6, AGIAS ELENIS BUILDING, 4th floor, Flat/Office 43, 1060, Nicosia, Kyperská republika, registrační číslo HE 342031, zastoupeného JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova č. 2121/3, proti zástavnímu dlužníku Suchdolský ostroh, a. s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 505/58, IČO 27218309, zastoupenému Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem v Praze 2, Salmovská č. 1534/11, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 26/2016, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2018 č. j. 17 Co 450/2017-105, takto:

Dovolání zástavního dlužníka se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018 č. j. 17 Co 450/2017-105 není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. při obdobné právní úpravě řízení o soudním prodeji zástavy v ustanoveních § 200y – § 200za o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 nebo již ve vztahu k právní úpravě řízení o soudním prodeji zástavy obsažené v ustanoveních § 353a – 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ve znění pozdějších předpisů), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4421/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2155/2016 a v nich vyjádřený právní názor, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto) a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné; soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, nebo v již uvedených usneseních Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4421/2015 a ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2155/2016].

Důvod neplatnosti smlouvy vychází z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo tehdy, pokud je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s., neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3466/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1809/2017).

Dovolatel však přehlíží, že uvedené závěry judikatury nelze aplikovat na jím namítanou neplatnost notářského zápisu, neboť k notářskému zápisu jako formě právního úkonu (jednání) nelze (pojmově) kategorii neplatnosti vztáhnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004 sp. zn. 20 Cdo 1292/2003). Případný přezkum hmotněprávního nároku oprávněného je možný – vzhledem k tomu, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci), který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění (není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem) – až v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000 sp. zn. 21 Cdo 267/2000 uveřejněný pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001].

Protože dovolání zástavního dlužníka není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16 dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

O nákladech řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 114/06, kde Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 11. 2018

                                        JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu