Rozhodnutí NS

11 Tdo 415/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/30/2019
Spisová značka:11 Tdo 415/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.415.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvody dovolání
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 415/2019-1801


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovolání obviněného J. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 To 71/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/2018, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 32 T 4/2018, byl obviněný J. L. uznán vinným pod bodem 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, zc což byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že:

v přesně nezjištěné době, nejméně však od měsíce května 2017 do doby svého zadržení dne 20. 6. 2017, v katastru obce XY a jinde, s vědomím, že se jedná o omamnou látku marihuana obsahující látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, i když věděl, že jde o látku zakázanou, se kterou neměl oprávnění nakládat, přesto v úmyslu se obohatit nejméně v pěti případech ve dnech 4. 5., 5. 5., 11. 5., 18. 5. a 20. 6. 2017, sám pro účely další distribuce nakoupil od I. P. či zprostředkoval prodej marihuany pro další odběratele u I. P. v celkovém množství nejméně 6 277 g,

přičemž marihuana je drogou z konopí setého, které je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, která je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách,

3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných I. P., M. K. a D. B.

4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění J. L., I. P., M. K. a D. B., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci tak, že je usnesením ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 To 71/2018, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

II.

Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. Ve svém mimořádném opravném prostředku úvodem konstatuje, že si je vědom, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je vymezeno zákonem taxativně určenými důvody, a současně připomíná zákonné vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S poukazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu (viz např. nálezy ÚS sp. zn. IV. ÚS 558/02, IV. ÚS 219/03, II. ÚS 669/05), která byla akceptována v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. sp. zn 3 Tdo 668/2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007), uvedl, že Ústavní soud opakovaně poukázal na velmi úzkou interpretaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšším soudem, jehož výklad označil za velmi restriktivní a odporující smyslu a záměru zavedení tohoto mimořádného opravného prostředku do trestního procesu. V řízení o dovolání tak nelze uplatnit právní vadu, která je důsledkem nesprávného skutkového zjištění s odůvodněním, že dovolání není nástrojem nápravy skutkových vad. Tím nastává právní stav, kdy nelze napravit žádnou právní vadu, která je podložena zpochybněním skutkového zjištění. Takováto interpretace § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle Ústavního soudu nicméně představuje porušení čl. 13 Úmluvy. S poukazem na výše uvedené tak má dovolatel za to, že jím uplatněné námitky je možno pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.

7. V rámci dovolání obviněný namítl v podstatě dvě skupiny pochybení. V prvé řadě zpochybnil jednak množství u něj zajištěné i provedenými odposlechy telefonních hovorů zjištěné marihuany, jednak její kvalitu, která byla „velmi slabá“. Tyto skutečnosti vyplývají i ze závěrů Policie České republiky, které uvádí procentní podíl THC u zajištěných vzorků v rozmezí od 0,57 % do 9,31 %, kdy odchylka použité metody činí až 5 %, přičemž na kvalitu marihuany má vliv i způsob a kvalita jejího sušení. Protože u něj zajištěná marihuana v množství 877 g nebyla ve zcela suchém stavu, bylo pro stanovení podílu THC sušení provedeno v laboratorních podmínkách a je tedy otázkou, jaký podíl THC by obsahovala při sušení za obvyklých podmínek, způsobem používaným obviněnými. Stran „mizerné kvality“ marihuany dovolatel poukázal na odposlechy obviněných, v nichž tito sami její kvalitu zpochybňují, reklamují a v některých případech odmítají převzít, resp. dále distribuovat. Soudy rovněž dospěly k nesprávným závěrům, i pokud jde o množství obchodované marihuany, když tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku uvádějící množství ve výši nejméně 6.277 g marihuany o odpovídající kvalitě, je postavena pouze na odposleších a zajištěné marihuaně při zásahu Policie České republiky dne 20. 6. 2017. Podle obviněného však skutečné množství marihuany předané mu obviněným I. P. bylo naopak menší, než kolik uvádějí soudy, a také její kvalita, co do obsahu účinné látky byla nízká. Nebylo tedy prokázáno, s jakým množstvím marihuany a v jaké kvalitě s touto nakládal. Jediné skutečně zjištěné množství marihuany tak činí 877 g, které policie zajistila dne 20. 6. 2017, všechny ostatní údaje vychází pouze z odposlechů, které však objektivně množství obchodované marihuany neprokazují. Je přesvědčen, že oba soudy hodnotily provedené důkazy pouze v jeho neprospěch. Jestliže v rámci dokazování nebylo dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností svědčících o jeho vině ohledně celkového množství 6.277 gramů obchodované marihuany, měly oba soudy při existenci důvodných pochybností, které nelze odstranit ani provedením dalších důkazů, co do 5.400 gramů drogy rozhodnout v jeho prospěch. Má tedy za to, že mezi zjištěným skutkovým stavem a provedeným dokazováním, zejména co do množství marihuany, s níž měl disponovat, je dán extrémní nesoulad.

8. Pokud jde o výrok o trestu, obviněný vytýká, že nižší soudy důsledně nerespektovaly § 39 odst. 1 tr. zákoníku, když mu za dispozici se zajištěnými 877 g marihuany pochybné kvality a za domnělou dispozici s dalšími 5.400 g marihuany nezjištěné kvality byl vyměřen „nepřiměřeně vysoký trest odnětí svobody“. Má za to, že soudy nedostatečně posoudily všechny důsledky trestu pro jeho budoucí život, a to zejména v oblasti sociální a profesní. Nezohlednily tak zejména, že se zásadním způsobem nakládáním s marihuanou neobohatil ani neživil, nebyla u něj zjištěna žádná majetková hodnota ani vyšší finanční hotovost, nevlastní žádný majetek ani nedisponoval žádnými finančními prostředky na bankovních účtech, když rovněž doba, po kterou měl s marihuanou nakládat, činila v podstatě jeden kalendářní měsíc. Za těchto okolností nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti roků pro něj znamená nejen ztrátu přislíbeného zaměstnání a nutnost hledání si nového po výkonu trestu, ale představuje i zátěž pro společnost, a neodpovídá tak účelu trestní sankce. Již soudu prvního stupně předložil příslib zaměstnání a záruku své matky, čímž vyjádřil svou vůli napravit důsledky svého jednání a začít žít spořádaně. Vyjádřil přesvědčení, že je na něj možno působit ještě podmíněným trestem odnětí svobody, když se ke svému protiprávnímu jednání doznal a projevil lítost. Bylo proto namístě, aby mu byla dána poslední šance vést řádný život a uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem a případně další omezení. Poukazuje, že obdobný trest, jaký mu byl uložen, bývá ukládán obecně za zločiny zabití, usmrcení z nedbalosti či vraždy novorozenců apod., navíc se tak stalo ve společenské atmosféře, kdy parlamentní politická reprezentace ve spolupráci s bývalým národním protidrogovým koordinátorem předkládá návrh zákona umožňující přechovávání až 1.250 g marihuany jakékoliv kvality. Uložený trest tedy neodpovídá okolnostem případu.

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2018, č. j. 5 To 71/2018-1646 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2018, č. j. 32 T 4/2018-1506.

10. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání vyplývá, že dovolací argumentace obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá, neboť jí z podstatné části směřuje proti skutkovým zjištěním soudů, jež se týkají množství a kvality (účinné látky) v marihuaně, resp. označuje za nedostatečné usvědčující důkazy provedené soudy. Mohlo by se tak stát pouze výjimečně, bylo-li by zjištěno, že mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů existují extrémní rozpory, ty však v tomto případě shledány nebyly, když skutkové závěry mají oporu v provedených důkazech. Jedná se především o odposlech a záznam telekomunikačního provozu, výstupy ze sledování osob a věcí, zajištěné věcné důkazy, jakož i částečné doznání obviněného, přičemž tyto klíčové usvědčující důkazy spolu korespondují a v podstatných bodech odpovídají i ostatním provedeným důkazům. Pokud jde o nesrovnalosti, na které obviněný poukázal, tyto nedostatky se netýkají okolností, které by měly vliv na naplnění skutkové podstaty příslušného přečinu (pozn. správně zločinu). Co do hodnocení důkazů a skutkových zjištění svědčících o vině obviněného, státní zástupkyně odkázala zejména na odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů, kde jsou tyto otázky řešeny, přičemž dospěly k závěru, že vina obviněného je bez důvodných pochybností, zejména na podkladě shora zmíněných důkazů, dostatečně prokázána. Napadená rozhodnutí netrpí extrémními vnitřními rozpory ani nepředstavují porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo.

11. Pokud jde o výtky směřující proti údajné nepřiměřenosti trestu, včetně např. údajných pochybení při aplikaci institutu polehčujících či přitěžujících okolností, státní zástupkyně uvedla, že tyto nelze přiřadit nejen pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 817/2014), ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů, tedy ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 149/2003).

12. Protože uplatněné námitky nesměřují vůči právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., státní zástupkyně závěrem navrhla dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

III.

Přípustnost a důvodnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

14. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

15. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

16. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

17. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů (zejména pokud zpochybňuje množství a kvalitu zajištěné a odposlechy zjištěné obchodované marihuany, polemizuje se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, a zpochybňuje, že při sušení marihuany v laboratorních podmínkách nebyl objektivně zjištěn skutečný obsah účinné látky THC, že soudy učinily závěr o jeho vině toliko na základě provedených odposlechů telefonních hovorů a u něj zajištěné marihuany při zásahu policie dne 20. 6. 2017), a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by od I. P. převzal drogu v jemu přisouzeném množství a kvalitě, že nebyl zjištěn skutečný obsah účinné látky THC). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.

18. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

19. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

20. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces např. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.

21. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.

22. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Olomouci na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný obviněným namítaný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z předmětné trestné činnosti je obviněný usvědčován jednak svým částečným doznáním, tak i výpovědí spoluobviněných I. P., M. K. a D. B., kteří připustili svůj podíl na trestné činnosti spojené s distribucí marihuany. Doznává-li tedy i obviněný J. L. nezákonné nakládání s marihuanou, avšak v podstatně menším množství, kdy přiznává obchodování toliko s množstvím 877 g (zajištěné) marihuany, jež bylo u něj Policií České republiky zajištěno při jeho zadržení dne 20. 6. 2017, nikoli s množstvím 6.277 gramů, jež je mu kladeno za vinu, je tato jeho obhajoba vedená snahou minimalizovat nepříznivé následky spáchané trestné činnosti ve vztahu ke zmírnění právní kvalifikace jeho jednání vyvrácena provedeným dokazováním. Za zásadní je v tomto ohledu nutno považovat v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu získané procesně použitelné důkazy – operativně pátrací prostředky, a to jednak odposlechy a záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu, tak i sledování osob a věcí. Jak z časově i obsahově navazujících telefonních hovorů vyplývá, jednání obviněných spočívalo v soustavné, za účelem zisku provozované činnosti spočívající v obchodování s marihuanou, přičemž telefonní odposlechy dokládají jejich komunikaci ohledně navazujících transakcí s tímto souvisejících, obsah hovorů stran opatření drogy je potvrzován dalšími hovory ohledně domluvy o jejím předání, poté dochází k jejich setkáním, což následně potvrzují i výsledky sledování osob či zpětné vazby vyplývající z obsahu následné telefonické komunikace. Soud prvního stupně přehledně zdokumentoval, kdy a na základě kterých odposlechnutých hovorů se jednotlivé obchody realizovaly, mj. též kdy a v jakém množství došlo I. P. k předání marihuany obviněnému J. L. či ke zprostředkování prodeje pro další odběratele. Obsah těchto odposlechnutých hovorů nestojí osamoceně, ale navazují na něj další zjištění, z nichž lze zmínit sledování osob a věcí prováděných policejním orgánem. Jak vyplývá z protokolů o sledování osob a věcí, bylo ve vztahu k osobě obviněného prokázáno, že obviněný I. P. v pěti případech obviněnému J. L. nebo jeho prostřednictvím dalším osobám předal marihuanu, a to tak, že dne 4. 5.2017 se jednalo nejméně o 1.500 g, dne 5. 5. 2017 nejméně o 1.100 g, dne 11. 5. 2017 nejméně o 1.300 g, dne 18. 5. 2017 nejméně o 1.500 g a dne 20. 6. 2017 o 877 g marihuany. Celkem tedy obviněný J. L. pro účely další distribuce nakoupil od obviněného I. P. či zprostředkoval pro další odběratele prodej marihuany v celkovém množství 6.277 gramů marihuany (viz body 36, 38, 47, 54, 79 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž bylo prokázáno, že obviněný zprostředkovával další distribuci drogy i do Polské republiky, což vyplývá kupř. z protokolu o sledování osob a věcí ze dne 18. 7. 2017, z něhož se podává, že dne 20. 6. 2017 bylo zachyceno v XY setkání I. P. s obviněným J. L. a zprostředkování marihuany pro osoby P. K. D. a L. B. Téhož dne, jak se podává z protokolu o zadržení podezřelé osoby, byl obviněný J. L. policejním orgánem na ulici XY, za domem čp. XY v XY zadržen, přičemž ve vozidle L. B. byla zajištěna marihuana v obalu o hmotnosti 1.275 g, z čehož sušina marihuany využitelná pro toxikomanii, jak vyplývá z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, představovala 877 g. Z odborného vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertiz Policie České republiky z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie pak vyplývá, že na igelitovém pytli obsahujícím marihuanu nalezeném ve vozidle L. B., kde byl přítomen také obviněný J. L., byl zajištěn otisk prstu obviněného I. P. Lze tedy konstatovat, že na základě těchto důkazů soud prvního stupně trestnou činnost obviněného upřesnil nejen v čase a místě, ale také přesně určil nakoupené a distribuované množství marihuany.

23. Soud prvního stupně se rovněž zabýval námitkami stran údajných nesrovnalostí ohledně kvality obchodované marihuany. V tomto ohledu uvedl, že pokud z odposlechů vyplynulo, že se problém v kvalitě dodávané marihuany vyskytl, jednalo se nicméně o zlomek případů, kdy lze stěží připustit, že by obvinění cíleně prodávali špatnou marihuanu, která představovala jejich zdroj příjmů. Navíc obviněný I. P. dodával marihuanu většinou stálým odběratelům, kteří by v případě, že se jednalo o špatnou marihuanu, či snad dokonce o tzv. technické konopí bez psychoaktivních účinků, nepochybně nebyli ochotni opakovaně platit vysoké peněžní částky za pouhou sušenou rostlinnou hmotu. Tvrzení obviněného stran „nízké kvality“ (ve vztahu k obsahu účinné látky THC) obchodované drogy tak nemá žádnou oporu v provedených důkazech.

24. Lze připomenout, že podle výkladu přijatého rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněn pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., je za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé.

25. V případě marihuany je takovou orientační hodnotou „množství většího než malého“ více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň 1 gram účinné látky THC. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu (srov. č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).

26. Nelze-li zjistit přesné množství účinné látky (např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty), lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, pokud zde nejsou pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.

27. V tomto kontextu lze rovněž poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 811/2015, kde bylo konstatováno, že „skutečnost, že pachateli nebylo známo množství účinné látky, kterou droga, s níž nakládal, obsahovala, např. že si toto neověřil laboratorním rozborem, nelze hodnotit jako okolnost svědčící v jeho prospěch, neboť je třeba vycházet zejména z celkového množství nedovolené látky, z okolností jejího opatření, ze zkušeností pachatele s jejím užíváním a z obvyklé kvality takto opatřené látky“.

28. Nelze tak ve prospěch obviněného vyhodnotit skutečnost, že nebylo prokázáno, jaké konkrétní množství účinné látky THC obsahovala marihuana, s níž měl nakládat dle odposlechů, neboť je v tomto směru naopak třeba vycházet z celkového množství drogy, s níž obviněný prokazatelně nakládal, z okolností jejího opatření, ze způsobu, jakým byly obchody s touto látkou prováděny i jejich četností, což v daném případě vede k potvrzení závěrů soudu prvního stupně, že šlo o marihuanu obvyklé kvality. Závěry soudu prvního stupně, které vycházely ze shora uvedených důkazů a vztahují se k tzv. obvyklé kvalitě drogy, tak odvolací soud shledal správnými.

29. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil v bodě ad 3) rozsudku skutkovou podstatu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když bylo prokázáno, že neoprávněně zprostředkoval a jinak jinému opatřil omamnou a psychotropní látku a čin spáchal ve značném rozsahu, když nakládal tímto způsobem s marihuanou v množství převyšujícím 6 kg. Nelze tedy pochybovat o naplnění judikaturou požadovaného množství pro spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku ve značném rozsahu, když toto množství výrazným způsobem (více než šestinásobně) přesáhlo zákonnou hranici značného rozsahu, tj. l kg marihuany (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, ve spojení s usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012). K podrobnostem lze také odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, jak je obviněným namítáno. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.

30. Obviněný J. L. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadá též výrok o uloženém trestu odnětí svobody tvrzením, že soudy důsledně nerespektovaly § 39 odst. 1 tr. zákoníku a v důsledku toho mu byl vyměřen nepřiměřeně vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody namísto trestu s podmíněným odkladem.

31. K těmto námitkám Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

32. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“

33. Nejvyšší soud musí předně konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.

34. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”

35. Nad rámec přezkumné povinnosti považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že pokud jde o námitku obviněného, že mu měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody, ztotožnil se se závěrem odvolacího soudu, že obviněný neoprávněně nakládal s množstvím drogy vícenásobně přesahujícím znak značného rozsahu, když se navíc jedná o osobu evidentně více narušenou, jejíž možnost resocializace se nejeví jako optimální, neboť nyní projednávané trestné činnosti se dopustil v době běhu dvou zkušebních dob podmíněných odsouzení, byť za druhově odlišnou trestnou činnost, když je současně třeba vzít v úvahu i skutečnost, že nelze vyloučit, že mu budou nařízeny výkony trestů odnětí svobody původně mu podmíněně odložené v souhrnu 15 měsíců odnětí svobody. Pokud jde o námitky obviněného stran dopadů uloženého trestu na jeho osobu, spočívající zejména ve ztrátě možnosti obživy, nutnosti hledání nového zaměstnání po výkonu trestu apod., ty shledal odvolací soud naprosto irelevantní a nedůvodné s ohledem na to, že obviněnému v případě předchozích dvou odsouzení byla dána možnost prokázat svou nápravu, když mu byly uloženy tresty nespojené s přímým výkonem odnětí svobody, přičemž zkušební doba prvního z těchto odsouzení mu byla dokonce i přes jeho následující odsouzení prodloužena. Pokud se obviněný za této situace zapojil do závažné a vysoce společensky nebezpečné trestné činnosti spočívající v opakovaném nákupu a zprostředkování prodeje omamných a psychotropních látek, pak je zřejmé, že podmíněný trest odnětí svobody zjevně nesplnil svůj účel a na obviněného neměl výchovný účinek.

36. Za nesprávné nutno označit rovněž úvahy obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu za situace, kdy je parlamentní politickou reprezentací předložen návrh zákona umožňující přechovávání až 1.250 gramů marihuany jakékoliv kvality. Není totiž pochyb o tom, že obviněný si byl vědom, že svým jednáním porušuje zákon, a jednal tak zcela záměrně. V daném případě zákonodárce vyjádřil v právním řádu způsob nakládání s konopím, jež může obsahovat omamnou a psychotropní látku, přičemž vymezil podmínky, za kterých lze s touto rostlinou legálně nakládat kupř. jako s léčivem. Byl-li tedy obviněnému, který byl ohrožen uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozpětí od dvou do deseti roků, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve výměře pěti roků, lze konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v § 37 – § 39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. Nejvyšší soud se tak ztotožnil s odvolacím soudem, který shledal uložený trest v rámci příslušné trestní sazby, za zákonný a přiměřený. Je tedy zřejmé, že úvahy obviněného o uložení podmíněného trestu odnětí svobody, nejsou namístě (viz str. 25–26 usnesení odvolacího soudu).
IV.

Závěrečné shrnutí

37. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. L. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 4. 2019


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu