Rozhodnutí NS

26 Cdo 2646/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/04/2018
Spisová značka:26 Cdo 2646/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2646.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nájem bytu
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 2646/2018-293


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Z. V., P., zastoupeného JUDr. Irenou Pražanovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, V dolině 1516/1, proti žalované městské části Praha 7, se sídlem v Praze 7, nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, IČO 00063754, o zaplacení 1 039 064 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 31 C 478/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2017, č. j. 11 Co 245/2017-277, takto:


I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 18. října 2017, č. j. 11 Co 245/2017-277, kterým změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (soud prvního stupně) ze dne 25. listopadu 2016, č. j. 31 C 478/2009-216, tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 1 039 064 Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Otázku vypořádání investic nájemce provedených na pronajaté věci odvolací soud správně posuzoval ­– s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ – podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“.

Závěr odvolacího soudu, že dovolatel nemůže po žalované požadovat nárokované peněžité plnění z titulu práv uvedených v § 667 odst. 1 obč. zák., je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Citované ustanovení se vztahuje na případy, kdy pronajatá věc byla (jen) změněna (zhodnocena) na náklady nájemce; o změny předmětu nájmu ve smyslu citovaného ustanovení však nejde v případě, kdy v důsledku provedených změn vznikl nový předmět, typicky věc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2016, sp. zn. 26 Cdo 879/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 26 Cdo 3881/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. IV. ÚS 152/17, odmítl). Vznikl-li v důsledku stavebních úprav nový byt – v tomto případě o velikosti 2+kk (a takto i kolaudovaný), nejde o změny předmětu nájmu ve smyslu § 667 odst. 1 obč. zák.

K námitce dovolatele, že odvolací soud v rozporu s § 667 odst. 1 obč. zák. podmínil jeho nárok na kompenzaci vynaložených investic existencí předchozí dohody s pronajímatelem, je třeba uvést, že tento právní názor odvolací soud ve skutečnosti neučinil. Zavázal-li se dovolatel uskutečnit stavební úpravy na „vlastní náklady“ s tím, že po skončení rekonstrukce nebude požadovat finanční plnění, ale žalovaná s ním uzavře novou nájemní smlouvu na dobu neurčitou, je tím vyloučena jeho možnost domáhat se po skončení nájmu kompenzace vynaložených investic (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007).

Dovolání není přípustné ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení (před soudy obou stupňů), neboť v této části neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 – 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), napadá je zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání by navíc proti těmto výrokům ani nebylo přípustné [§ 237, § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 4. 10. 2018


JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu