Rozhodnutí NS

30 Cdo 1447/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/28/2019
Spisová značka:30 Cdo 1447/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1447.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náhrada škody
Odpovědnost státu za škodu
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/15/2019
III. ÚS 1957/19
JUDr. Jiří Zemánek
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1447/2017-194


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně P. S., nar. XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 567/33, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 328/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 51 Co 329/2016-147, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.


Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně ze dne 12. 8. 2016, č. j. 6 C 328/2015-98, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím a uloženo žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí tvrzeným nesprávným úředním postupem, a to ve výši 770 000 Kč v důsledku nevydání akčního plánu podle § 7 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), pro území městského obvodu Ostrava Radvanice a Bartovice krajským úřadem v době od 1. 5. 2004 do 31. 8. 2012 a ve výši 230 000 Kč v důsledku nevydání Programu zlepšování kvality ovzduší podle § 9 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, pro Aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Ve vztahu k výroku napadeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje dovolání náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř., a to dovolací důvod, ani vymezení podmínek přípustnosti dovolání. Tyto vady nebyly po dobu běhu lhůty k podání dovolání odstraněny, přičemž jde o vady, které brání pokračování dovolacího řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu jako vadné odmítl.

Závěr o nedůvodnosti žaloby v rozsahu částky 770 000 Kč založil odvolací soud na úvaze o promlčení daného nároku. Tento závěr žalobkyně žádnou z dovolacích námitek uvedených v bodě II dovolání nezpochybňuje. Z toho je zjevné, že v daném rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu není ve smyslu § 237 o. s. ř. založeno na otázkách, které žalobkyně Nejvyššímu soudu k posouzení předložila. Vzhledem k vázanosti Nejvyššího soudu dovolacími námitkami nelze než uzavřít, že ani v uvedeném rozsahu není dovolání přípustné.

Závěr o nedůvodnosti žaloby v rozsahu částky 230 000 Kč byl odvolacím soudem založen, mimo jiné, na absenci příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzeným nesprávným úředním postupem a jí tvrzenou újmou. Odvolací soud k tomu uzavřel, že namísto žalobkyní uváděných a dle ní absentujících opatření k nápravě stavu životního prostředí byla přijata opatření jiná, plnící stejnou funkci, která dokonce vedla ke zlepšení ovzduší v místě bydliště žalobkyně. Vychází-li dovolací námitka (v dovolání ad II/3) týkající se prokazování příčinné souvislosti z tvrzení, že v důsledku nepřijetí namítaných opatření se životní prostředí v bydlišti žalobkyně nezlepšilo, konstruuje žalobkyně své právní posouzení na vlastní verzi skutkových zjištění. Tím se fakticky vymezuje proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tak uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Z uvedeného plyne, že se žalobkyni nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi újmou, kterou měla utrpět, a jí tvrzeným nesprávným úředním postupem. Za této situace je zjevné, že otázky žalobkyní Nejvyššímu soudu předkládané a směřující k objasnění existence nesprávného úředního postupu a újmy (v dovolání ad II/1 a 2), nejsou otázkami, na kterých by (výlučně) rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno. To je diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. 3. 2019


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu