Rozhodnutí NS

20 Cdo 564/2002

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2002
Spisová značka:20 Cdo 564/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.564.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

20 Cdo 564/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. o. b., a. s., proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem, pro 1 720 000,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 E 300/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2001, č.j. 29 Co 660/2001-50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 5. 2001, č.j. 1 E 300/2001-34, kterým Okresní soud v Kolíně nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26.9.2000, sp. zn. Sm 679/2000, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 720 000,- Kč s 6 % úroky z částky 340 000,- Kč od 21. 8. 1997 do zaplacení, z částky 340 000,- Kč od 21. 9. 1997 do zaplacení, z částky 340 000,- Kč od 21. 10. 1997 do zaplacení, z částky 340 000,- Kč od 21. 11. 1997 do zaplacení, z částky 360 000,- Kč od 21. 12. 1997 do zaplacení, odměny ve výši 5 733,- Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 86 948,- Kč a exekučních nákladů, jež určil částkou 34 400,- Kč, výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na označených nemovitostech; o nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – neměl pochybnosti o tom, že směnečný platební rozkaz, jehož výkon byl navržen, je vykonatelný, a i ostatní předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech považoval za splněny.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opírá o „přiznání práva k dovolání,“ namítaje, že odvolací soud ponechal stranou pozornosti otázku, zda se směnečný platební rozkaz stal vykonatelným. Vzhledem k tomu, že s odvoláním předložil také stížnost ze dne 18.6.2001 na postup soudu v nalézacím řízení, adresovanou předsedovi Městského soudu v Praze (konkrétně se ohradil proti vyznačení právní moci na směnečném platebním rozkazu dnem 25. 10. 2000, protože proti němu podal dne 10. 10. 2000 námitky), odvolací soud pochybil, jestliže podle ustanovení § 213 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nedoplnil dokazování „dožádáním k Městskému soudu v Praze se žádostí o vyjádření k vyznačení právní moci.“ Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu – jak vyplývá ze sdělení místopředsedy Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2001, které odvolací soud neměl k dispozici – byly omylem založeny v jiném spise; odtud dovolatel uzavírá, že podkladové rozhodnutí, jehož výkon oprávněná navrhla, není dosud vykonatelné, a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se ztotožnila se závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v úvahu (usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost dovolání posuzovat již jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. § 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); způsobilým důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho konkretizace vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Uvedené je významné v projednávaném případě proto, že dovolatel nesprávné právní posouzení věci napadenému rozhodnutí nevytýká.

Hodnocení směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2000, č.j. Sm 679/2000-20, jako nevykonatelného titulu je dovoláním založeno výlučně na kritice postupu soudu v odvolacím řízení, který měl – podle dovolatele – vyžádat vyjádření předsedy Městského soudu v Praze o vyřízení stížnosti na nalézací soud stran vyznačení právní moci podkladového rozhodnutí, provést jím důkaz (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) a učinit z něho zjištění, že proti směnečnému platebnímu rozkazu byly podány ve smyslu § 175 odst. 1 o.s.ř. námitky. Po obsahové stránce jde o uplatnění důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který je při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ (ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2) o.s.ř. – jak bylo shora vysvětleno – bezcenný. K dovolatelem tvrzené vadě, případně i k jiným vadám řízení vyjmenovaným v § 242 odst. 3 větě druhé o.s.ř., by bylo možno přihlédnout jen tehdy, pokud by dovolací soud učinil závěr, že dovolání je přípustné (takový závěr je však již pro absenci způsobilého dovolacího důvodu předem vyloučen).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu (nesprávné poučení odvolacího soudu, že proti usnesení lze bez dalšího podat dovolání u soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, o němž „by rozhodoval Nejvyšší soud České republiky,“ přípustnost dovolání nezakládá /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 73, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 381/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 203/), dovolací soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolací řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2002

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu