Rozhodnutí NS

7 Tdo 1408/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:7 Tdo 1408/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1408.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1408/2018-24


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 11. 2018 o dovolání obviněné B. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 7 To 167/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 167/2017 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné B. N. odmítá.

Odůvodnění

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 2. 2018, č. j. 39 T 167/2017-189, byla obviněná B. N. uznána vinnou přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců, a současně jí bylo uloženo v průběhu zkušební doby nahradit podle svých sil způsobenou škodu. Výroky podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Odvolání obviněné směřující proti všem výrokům rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 7 To 167/2018-215, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předložila svou verzi hodnocení výpovědí svědků a důkazu videozáznamem z bezpečnostní kamery. Namítla, že v celém dokazování je mnoho rozporů a nejasností a vytkla soudu, že za této situace ignoroval základní zásadu trestního práva „in dubio pro reo“. Opakovaně popřela, že se dopustila trestné činnosti. Dovoláním se domáhá toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze včetně rozhodnutí navazujících a aby přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se nebude k dovolání obviněné věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání kromě jiného i tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jde o taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, takže podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, jen pokud obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, tj. především trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, naplňují uvedený dovolací důvod jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, jsou mimo rámec ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky se týkají aplikace procesního práva, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a již tím se míjejí s hmotně právní povahou zmíněného dovolacího důvodu. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

Jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, kterého se podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 obviněná dopustila v podstatě tím, že dne 29. 7. 2017 kolem 23:19 hod v XY v klubu Nemáš zač ve XY ulici udeřila sklenicí drženou v ruce poškozenou V. Š. do obličeje v oblasti brady, čímž jí způsobila tržně zhmožděnou ránu na levé tváři o délce 3 cm pronikající do podkoží, na ni navazující pruhovitý krevní výron o délce cca 5 cm, tříštivou zlomeninu kořene 2. levého dolního řezáku, čímž došlo k jeho trvalé ztrátě, a uvolnění závěsu obou prvních dolních řezáků, tedy způsobila jí zranění, která si vyžádala lékařské ošetření a poškozenou omezovala v obvyklém způsobu života po dobu delší jednoho týdne, a to zejména pro bolestivost, omezení příjmu potravy a verbálního projevu.

V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádné námitky v tom smyslu, že by soudy zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinů ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněná založila dovolání na námitkách navazujících na její obhajobu, že se nedopustila jednání uvedeného ve výroku o vině. Těmito námitkami se snaží zpochybnit zejména věrohodnost výpovědi poškozené V. Š., která je podle obviněné jediným usvědčujícím důkazem, neboť obviněná a ostatní svědci popsali celou událost odlišně a kamerový záznam rovněž neprokazuje její vinu. Námitky tedy směřují proti skutkovým zjištěním soudů a spočívají v jiném hodnocení provedených důkazů, což je staví mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná sice formálně deklarovala tento dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4 a 90 Ústavy.

Skutková zjištění soudu mají odpovídající obsahový podklad především ve svědecké výpovědi poškozené V. Š., kterou soudy vyhodnotily jako věrohodnou a v níž podrobně a přesvědčivě incident popsala včetně děje napadení předcházejícího. Obviněnou bezpečně identifikovala, jak hned na místě činu, tak i v jednací síni. Výpověď poškozené korespondovala se svědeckými výpověďmi Z. B. a V. E. K tomu přistupuje i důkaz videozáznamem pořízeným bezpečnostní kamerou snímající prostor tanečního parketu, který zaznamenal průběh celého děje a na němž je zachycena krvácející poškozená ihned po té, co obviněnou a poškozenou od sebe svědek V. E. odstrčil.

Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 7, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Nalézací soud postupoval v souladu s ustanoveními § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 tr. ř. a jeho podrobně a přesvědčivě odůvodněné závěry logicky vyplývají z obsahu provedených důkazů. Ve svém rozsudku dostatečně zdůvodnil, z jakých důkazů vzal za prokázaný skutkový děj, a proč naopak hodnotil výpovědi některých svědků jako nevěrohodné, účelové a při závěrech o skutkovém ději k nim nemohl přihlížet. Odvolací soud se dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami obviněné, které byly obdobné námitkám dovolacím. Postup soudů tak nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů jsou řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na jejich odůvodnění odkázat. Postup soudů vedoucí ke zjištění, že to byla obviněná, kdo popsaným způsobem napadl poškozenou a způsobil jí uvedená zranění, nepředstavuje žádné porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivé řízení a Nejvyšší soud tak neshledal žádný důvod k zásahu do napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu

Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák