Rozhodnutí NS

33 Cdo 2932/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:33 Cdo 2932/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2932.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 2932/2017-193


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce D. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, proti žalovaným 1) R. L. a 2) M. L., oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, o 380.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 99 C 93/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, č. j. 72 Co 308/2015-161, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 308/2015-187, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 2. 2015, č. j. 99 C 93/2012-116, zamítl žalobu o zaplacení částky 380.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení na základě skutkového závěru, že částku 180.000,- Kč převzal v listopadu 2008 od žalobce R. L.a starší a nikoliv žalovaní, a proto právní vztah ze smlouvy o půjčce nemohl vzniknout mezi účastníky řízení, a že v rozsahu částky 200.000,- Kč se žalobci nepodařilo prokázat půjčení uvedené sumy žalovaným.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2015, č. j. 72 Co 308/2015-161, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že se žalobci nepodařila prokázat jeho skutková verze zapůjčení částek 180.000,- Kč a 200.000,- Kč žalovaným. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, že měl být soudem prvního stupně poučen podle § 118a o. s. ř., jelikož vylíčil všechny pro věc právně podstatné skutečnosti a k jejich prokázání nabídl dostatek důkazů, které soud prvního stupně provedl; doplnění dokazování výslechem svědka K. V. bylo nadbytečné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru závisí na vyřešení právních otázek:


    - a) zda je soud povinen v odůvodnění svého rozsudku se přesvědčivými argumenty vypořádat s právně nesprávnými námitkami účastníků, které během řízení vznesli,

    - b) zda se může stát dlužníkem ze smlouvy o půjčce osoba odlišná od té, jíž byla částka odpovídající půjčce předána,

    - c) zda je soud povinen na základě zjištěného skutkového stavu věci přiznat plnění žalobci z jiného právního důvodu, než z jakého jej v žalobě právně kvalifikoval,

    - d) zda předání finanční částky musí být prokázáno tím způsobem, že při předání byly peníze přepočítány,

    - e) zda může být soudem odmítnuto provedení důkazu, jímž má být prokázána rozhodná skutečnost,

    - f) zda může soud opomenout navržený důkaz, tzn., že jej neprovede ani o něm nijak nerozhodne,

    - g) zda je soud povinen poučit účastníka řízení podle § 118a o. s. ř., je-li naplněna hypotéza této právní normy.


V případě otázek ad a), c), e), f) jde o právní otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, v případě otázek ad b), d) jde o otázky v praxi dovolacího soudu dosud nevyřešené, a v případě otázky ad g) její řešení „plyne přímo ze zákona … (avšak) dovolací soud věc nicméně posoudil jinak“.

Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II body 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

V případě otázek, zda se může stát dlužníkem ze smlouvy o půjčce osoba odlišná od té, jíž byla částka odpovídající půjčce předána, zda je soud povinen na základě zjištěného skutkového stavu věci přiznat plnění žalobci z jiného právního důvodu, než z jakého jej v žalobě právně kvalifikoval, a zda předání finanční částky musí být prokázáno tím způsobem, že při předání byly peníze přepočítány, dovolatel jejich řešení napadá procesně neregulérním způsobem. Je-li totiž v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (ze skutkové verze žalobce), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že mu svědčí žalobou uplatněné právo na zaplacení částky 380.00,- Kč. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce zjevně uvedený předpoklad opomíjí (kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi). Soudy obou stupňů totiž založily svá rozhodnutí na závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaných (žalobci se nepodařilo prokázat, že jsou dlužníky vztahu ze smlouvy o půjčce ani ze vztahu z bezdůvodného obohacení).

Argument dovolatele, že otázka, která „plyne přímo ze zákona … (avšak) dovolací soud věc nicméně posoudil jinak“,konkrétně, zda je soud povinen poučit účastníka řízení podle § 118a o. s. ř., je-li naplněna hypotéza této právní normy“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Ačkoli má dovolatel zato, že jeho dovolání je přípustné pro řešení otázek procesního práva [písmena a), e) a f) jeho dovolání], obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) namítá, že odvolací soud řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže se v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal se všemi námitkami účastníků řízení, neprovedl důkaz, jímž měla být prokázána rozhodná skutečnost, a že opomenul navržený důkaz. Přehlíží však, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2019


JUDr. Václav Duda
předseda senátu