Rozhodnutí NS

7 Tdo 1560/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/09/2019
Spisová značka:7 Tdo 1560/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1560.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Podvod
Zpronevěra
Zproštění obžaloby
Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř.
§ 265l odst. 1 tr. ř.
§ 226 písm. b) tr. ř.
§ 206 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku
§ 209 odst. 1,3 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1560/2018-41


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. B., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 3 To 214/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 120/2013, takto:


Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 3 To 214/2018, v bodě I., jímž bylo podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně zamítnuto, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 1 T 120/2013, v části, ve které byl obviněný zproštěn obžaloby v bodech 6 a 7.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části usnesení a rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2017, č. j. 1 T 120/2013-2271, byl obviněný M. B. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, podle které měl v bodech 1-4 spáchat zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodech 5-7 obžaloby přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání poškozená společnost HERMÉS, spol. s r. o., (vztahuje se k bodům 3 a 6) a státní zástupkyně ohledně skutků uvedených v obžalobě pod body 6 a 7, a to v neprospěch obviněného. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 8. 2018, č. j. 3 To 214/2018-2356, zamítl odvolání poškozené společnosti HERMÉS, spol. s r. o., podle § 253 odst. 1 tr. ř. a odvolání státní zástupkyně podle § 256 tr. ř. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byly tedy jen body 6 a 7 obžaloby, neboť odvolání poškozené HERMÉS, spol. s r. o., bylo zamítnuto jako odvolání podané neoprávněnou osobou.

Obviněný se měl podle obžaloby dopustit skutků pod body 6 a 7 v podstatě tím, že v době nejméně od 17. 6. 2011 do 13. 10. 2011 v XY jako jednatel společnosti M., při vědomí o špatné finanční situaci své společnosti, zejména skutečnosti, že je nejpozději ke dni 16. 6. 2011 předlužena, tedy s vědomím, že s ohledem na finanční situaci nebude schopen v rámci podnikatelské činnosti odebírané služby a zboží ve lhůtě splatnosti ani následně řádně hradit, s úmyslem se obohatit a řádně a včas nezaplatit, opakovaně na faktury od různých dodavatelů odebíral zboží a služby, které však neuhradil a takto v bodě 6 odebral v době od 17. 6. 2011 do 13. 10. 2011 od společnosti HERMÉS, spol. s r. o., různý stavební materiál a čerpal služby, přičemž tyto ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil, čímž této společnosti způsobil škodu ve výši nejméně 81 022 Kč a v bodě 7 odebral v době od 17. 6. 2011 do 20. 7. 2011 ze skladu společnosti IZOMAT Praha, s. r. o., různý stavební materiál a služby, přičemž částečně uhradil po lhůtě splatnosti jednu fakturu ve výši 1 376 Kč, zbývající částku za odebrané zboží a služby ve výši 100 840 Kč ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil, čímž způsobil této společnosti škodu ve výši nejméně 102 216 Kč.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání a uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), l) státní zástupce stručně zrekapituloval dosavadní řízení a poukázal na to, že soudy obou stupňů v průběhu řízení zásadně změnily svá stanoviska. Odvolací soud původně nepochyboval o trestní odpovědnosti obviněného v bodech 6 a 7, ale později, aniž došlo ke změně důkazní situace, toto své stanovisko diametrálně změnil. Zásadním důkazem je znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, v němž znalkyně dospěla k závěru, že k datu 31. 12. 2010 byla společnost M., předlužena a jednatel společnosti mohl zjistit, že společnost je v úpadku z výkazů účetní jednotky za rok 2010, které byly předkládány současně s daňovým přiznáním 30. 6. 2011 (rozvahu podepsal obviněný dne 13. 6. 2011). Po tomto datu činil obviněný jménem společnosti v období od 17. 6. 2011 do 13. 10. 2011 další obchodní objednávky (bod 6 obžaloby) a současně uskutečňoval v době od 17. 6. 2011 do 20. 7. 2011 odběry zboží a služeb (bod 7 obžaloby). Podle státního zástupce je zřejmé, že obviněný v bodech 6 a 7 jednal minimálně se srozuměním, že platebním závazkům vůči obchodním partnerům nebude moci z důvodu úpadkového stavu své společnosti včas a řádně dostát. Závěr o absenci zavinění opíraly soudy obou stupňů o okolnosti podnikání obviněného, což však má být zohledněno toliko v rámci úvah o druhu trestu a jeho výměře. Jednáním v bodech 6 a 7 obžaloby obviněný naplnil všechny znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a pokud došlo rozsudkem soudu prvního stupně k jeho zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř. pro nedostatek jeho zavinění a tento závěr byl akceptován i odvolacím soudem, je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z důvodu nesprávného právního posouzení skutku.

K dovolacímu důvodu podle § 265b písm. k) tr. ř. státní zástupce namítl, že odvolací soud akceptoval zprošťující výrok rozsudku soudu prvního stupně, přestože není úplným výrokem, neboť chybí citace právní věty.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně v bodech 6 a 7 výroku o zproštění obžaloby a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněný se prostřednictvím obhájce vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce a uvedl, že se ztotožňuje se závěry zprošťujících rozhodnutí. Subjektivní stránka nebyla naplněna. Po celou dobu fungování své společnosti se snažil o její řádný chod, nežil nadstandardním životem a v případě, že společnost potřebovala finance na provoz, tak je poskytl ze svého. Zdůraznil, že pro posouzení jeho trestní odpovědnosti je rozhodný okamžik té které objednávky zboží, přičemž v té době byl přesvědčen, že pokud se nezlepší chod společnosti, bude ji opět finančně podporovat. Jeho následné jiné rozhodnutí nezakládá automaticky naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné podle § 265j tr. ř. zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Stěžejní námitkou dovolání je, že obviněný svým jednáním popsaným v bodech 6 a 7 obžaloby naplnil všechny znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když v těchto bodech jednal minimálně v nepřímém úmyslu. Z tohoto důvodu byl zproštěn obžaloby v těchto bodech podle § 226 písm. b) tr. ř. na základě nesprávného právního posouzení skutků. Tuto námitku lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Nejvyšší soud shledal, že tato námitka je důvodná. V případě jednání obviněného v bodech 6 a 7 obžaloby lze důvodně dospět k závěru, že obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že odebrané zboží nebude schopen ve lhůtě splatnosti uhradit a jednal tedy přinejmenším ve formě úmyslu nepřímého. Naplnil tedy i spornou subjektivní stránku přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Tento závěr vyplývá ze znaleckého posudku Mgr. Marie Benešové (č. l. 45 a násl.), ve kterém znalkyně uvedla, že z rozvahy k 31. 10. 2010 je zřejmé, že je společnost M., předlužena. Dále se znalkyně v posudku mimo jiné zabývala otázkou, zda mohl obviněný s ohledem na ekonomický stav společnosti reálně předpokládat, že své závazky nemůže ve lhůtě splatnosti hradit a kdy takový stav nastal, přičemž dospěla k závěru, že obviněný tuto skutečnost mohl zjistit z výkazů účetní jednotky za rok 2010, které byly předkládány současně s daňovým přiznáním v termínu 30. 6. 2011. Tyto závěry potvrdila i u hlavního líčení dne 19. 2. 2014 (č. l. 1944). Obviněný se tedy o předlužení společnosti musel dozvědět nejpozději dne 13. 6. 2011, kdy podepsal rozvahu, která byla mimo jiné přílohou daňového přiznání podaného dne 16. 6. 2011, a přesto pokračoval v odběru zboží i po tomto datu. V tu dobu si přitom již prokazatelně musel být vědom rozsahu předlužení jeho společnosti a muselo mu tak být zřejmé, že nebude moci zboží ve lhůtě splatnosti uhradit. Polehčující okolnosti na straně obviněného, kterými se zabývaly soudy obou stupňů, mají význam při úvahách o druhu a výměře trestu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný (tj. nemá všechny nezbytné zákonné náležitosti). Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Státní zástupce vytýkal rozsudku soudu prvního stupně neúplnost výroku, neboť vedle důvodu zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř. absentuje tomu odpovídající citace právní věty. Podle § 122 odst. 2 tr. ř. musí být ve výroku zprošťujícího rozsudku uvedeno, o který z důvodů uvedených v § 226 tr. ř. se zproštění opírá. Zprošťující výrok však musí obsahovat přesný důvod zproštění, a to nejen uvedením některé z alternativ § 226, ale také citací právní věty zmíněného ustanovení (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 1686). Z rozsudku soudu prvního stupně je patrno, že ve výrokové části tato citace právní věty chybí, když v něm není uvedeno, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. Zprošťující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak neobsahuje podstatnou náležitost stanovenou zákonem a lze jej tak označit za neúplný a odvolací soud tuto vadu ve svém rozhodnutí neodstranil. Na základě výše uvedeného je namístě konstatovat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. byl naplněn a též tato námitka státního zástupce je důvodná.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně tak je v rozhodnutí soudu prvního stupně neúplný výrok a je dán i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Protože byly dány tyto dovolací důvody již v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Dovolací námitky nejvyššího státního zástupce shledal Nejvyšší soud důvodnými. Proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 3 To 214/2018, v bodě I., jímž bylo odvolání státní zástupkyně zamítnuto podle § 256 tr. ř., a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 1 T 120/2013 v části, ve které byl obviněný zproštěn obžaloby v bodech 6 a 7, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, která tím ztratila podklad, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tento je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu