Rozhodnutí NS

25 Cdo 1492/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/25/2019
Spisová značka:25 Cdo 1492/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.1492.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dražba
Dotčené předpisy:§ 32 předpisu č. 120/2001Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
III.ÚS 3326/19
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 1492/2019-313


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: INDEX REAL s. r. o., se sídlem Chrobákova 225/90, Ostrava, IČO 26821362, zastoupená JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti žalovanému: J. L., bývalý soudní exekutor, bytem XY, zastoupený JUDr. Evou Hromadovou, advokátkou se sídlem Na Švihance 1519/11, Praha 2, o zaplacení 5.250.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 107/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2018, č. j. 16 Co 315/2018-271, takto:

      I. Dovolání se odmítá.
      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 5.250.000 Kč, jíž jí měl způsobit žalovaný jako soudní exekutor v dražebním jednání, při němž udělil příklep věřiteli s nejvyšším podáním v částce 31.500.000 Kč, avšak následně opravil dražební vyhlášku a plnění ve výši 5.250.000 Kč odpovídající DPH vrátil vydražiteli.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 1. 11. 2017, č. j. 22 C 107/2015-146, zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uzavřel, že žalovaný porušil právní povinnost, když nerozdělil celý výtěžek dražby, avšak dne 5. 12. 2012 uzavřeli věřitel, oba dlužníci a exekutor dohodu o narovnání, jíž byla rozdělena podstata ve výši 26.250.000 Kč, a účastníci uvedli, že zaplacením této částky jsou veškerá vzájemná práva a povinnosti z existence pohledávky i nároky exekutora vypořádány. Jelikož žalobkyně dobrovolně uzavřela dohodu, jíž se vzdala možnosti domoci se vypořádání celé dosažené částky, byla přetržena příčinná souvislost mezi porušením povinností exekutora a tvrzenou škodou.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2018, č. j. 16 Co 315/2018-271, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že žalovaný porušil povinnosti exekutora, když nerozvrhl celé nejvyšší dosažené podání, nicméně příčinná souvislost byla přerušena uzavřením dohody o narovnání ze dne 5. 12. 2012, ve které se účastníci dohodli, že bude rozdělena částka 26.250.000 Kč a žalobkyně se vzdala práva na odvolání. Kdyby tak neučinila, mohla se domoci rozvržení celé částky nejvyššího dosaženého podání.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že dovolací soud dosud neřešil otázku, zda v případě uzavření dohody o narovnání mezi věřitelem, dlužníkem a exekutorem jako vedlejším účastníkem zaniká objektivní odpovědnost exekutora za nesprávný úřední postup. Dovolatelka má za to, že uzavřením dohody o narovnání se nevzdala nároku na náhradu škody vůči exekutorovi a důvodem jejího uzavření byl dovolatelčin zájem nezvyšovat náklady exekuce a chovat se hospodárně. Výklad odvolacího soudu považuje za účelový, extenzivní a nesprávný. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího i obvodního soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a není přípustné podle § 237 o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno především na závěru, že mezi protiprávním jednáním exekutora (nerozvržením celé dosažené částky nejvyššího podání v rozvrhovém jednání) a vznikem škody spočívající v rozdílu mezi nejvyšším podáním v dražbě a rozvrženou částkou na základě dohody o narovnání, není příčinná souvislost. Dovolatelka měla možnost domoci se rozvržení celé dosažené částky, ale dobrovolně uzavřela dohodu o narovnání, jíž se této možnosti vzdala.

Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím žalovaného a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 14, pod C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). Uvedený skutkový závěr odvolacího soudu tedy přezkumu dovolacího soudu nepodléhá.

Otázkou skutkovou je i výklad obsahu smluvního ujednání (srovnej rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný pod č 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č 46/2002). Dovolatelka tak svou kritiku závěru o nedostatku příčinné souvislosti zakládá na odlišném skutkovém stavu, tj. na vlastním výkladu dohody o narovnání, respektive vlastním hodnocení pohnutek, které k jejímu uzavření vedly.

Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006 - Soubor C 5514). V tomto směru však dovolatelka proti závěrům odvolacího soudu žádné námitky nevznáší.

Chybí-li jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu (příčinná souvislost), nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná.

Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 7. 2019


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu