Rozhodnutí NS

11 Tdo 1231/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:11 Tdo 1231/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1231.2018.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/23/2019
IV. ÚS 1697/19
JUDr. Jan Filip
odmítnuto
06/28/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1231/2018-72


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 1. 2019 o dovolání obviněného L. C., nar. XY v XY, okres Karviná, trvale bytem XY, XY, okres Karviná, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 3 To 429/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 101 T 136/2016, takto :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. C. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


I. Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 101 T 136/2016, byl obviněný L. C. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (skutek 1) a zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (skutky 2, 3, 4). Za to byl podle § 283 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – předmětů taxativně rozvedených ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti 5 100 Kč a 100 PZL, uložených v pokladně ÚO Karviná.

    2. Tímtéž rozsudkem byli uznáni vinnými též obvinění L. M. a M. Š., oba za spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (obv. M. za skutek v bodě 5, obv. Š. za skutek v bodě 6 předmětného rozsudku). Obviněnému L. M. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně, a dále trest propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty. Obviněné M. Š. byl uložen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně, a dále trest propadnutí věci a trest propadnutí náhradní hodnoty.

    3. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože všichni tři obvinění podali proti němu odvolání. Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání obv. L. C. rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 3 To 429/2017 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o uložených trestech a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. ho nově odsoudil podle § 283 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen i trest propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty.
      4. Stejně tak Krajský soud v Ostravě zrušil výrok o uložených trestech u obv. M. Š. a nově ji odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, který podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu, při stanovení zkušební doby 5 let, za současného uložení povinnosti zdržet se v průběhu zkušební doby požívání omamných a psychotropních látek. Mimo to jí soud uložil trest propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty. Odvolání obviněného L. M. Krajský soud v Ostravě podle § 256 tr. ř. zamítl.
        5. Podle skutkových zjištění obv. L. C.:
        1) v blíže nezjištěné době nejméně od června roku 2015 do 18. 11. 2015 v XY, okres Karviná, na ulici XY, v restauraci V., a jinde, záměrně s cílem získat finanční prospěch, ač věděl, že není oprávněn s uvedenou látkou takto nakládat, po předchozí vzájemné dohodě s L. M. a M. Š. o podmínkách prodeje metamfetaminu (pervitinu) dalším osobám, L. M. a M. Š. v blíže nezjištěných případech předal za uvedeným účelem nejméně 1 000 gramů metamfetaminu (pervitinu), přičemž gram pervitinu jmenovaným prodával za částku ve výši 600,- Kč, ačkoliv je metamfetamin (pervitin) uveden jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného v návaznosti na § 44c odst. 1 písm. e) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

        2) v blíže nezjištěném období měsíců července až srpna roku 2012 v XY, okres Karviná, v garáži u rodinného domu č.p. XY na ulici XY, záměrně s cílem získat finanční prospěch, ač věděl, že není oprávněn s uvedenou látkou takto nakládat, po předchozí vzájemné domluvě s V. K. o výrobě pervitinu za účelem jeho prodeje dalším osobám, o financovaní výroby pervitinu L. C. a o rozdělení výtěžku, společně vyrobili z léku Actifed, který obsahuje pseudoefedrin, chemickým postupem pomocí chemikálií, laboratorního skla a laboratorních pomůcek nejméně 1.050 gramů metamfetaminu (pervitinu), přičemž metamfetamin (pervitin) byl uveden jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31.12.2013, tento si pak rozdělili tak, že V. K. si za účelem další distribuce ponechal 100 gramů metamfetaminu (pervitinu) a L. C. si za účelem další distribuce ponechal 950 gramů metamfetaminu (pervitinu),

        3) v blíže nezjištěné době od září roku 2012 do srpna roku 2013 na blíže nezjištěném místě, záměrně, ač věděl, že není oprávněn s uvedenou látkou takto nakládat, přibližně v pěti případech prodal V. K. přibližně 2 kilogramy tablet léku Actifed, obsahujících 60 mg prekursoru pseudoefedrinu v jedné tabletě, za částku ve výši 34 000,- Kč za 1 kilogram tablet, aby byly použity k nelegální výrobě metamfetaminu (pervitinu), přičemž pseudoefedrin je uveden v kategorii 1 přílohy I přímo použitelného nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog, a metamfetamin (pervitin) byl uveden jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013,

        4) v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2013 do 2. 9. 2013 v XY, okres Karviná, za domem č.p. XY na ulici XY, záměrně, s cílem získat finanční prospěch, ač věděl, že není oprávněn s uvedenou látkou takto nakládat, prodal V. K. přibližně v patnácti případech celkem přibližně 300 gramů metamfetaminu (pervitinu), přičemž gram pervitinu jmenovanému prodával za částku ve výši 700,- Kč, ačkoli byl metamfetamin (pervitin) uveden jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

        II. Dovolání a vyjádření k němu

          6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2018 podal obviněný L. C. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě rozsáhlé dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V podstatě pak uvedl, že v jeho případě došlo k závažným procesním pochybením, když se soudy I. a II. stupně nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou, v důsledku čehož byl odsouzen za jednání, kterého se nedopustil a k trestu, který neodpovídá závažnosti spáchaných skutků.

          7. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel vznesl dlouhou řadu níže uvedených námitek. K domovní prohlídce v objektu na ul. XY v XY uvedl, že všechno, co bylo zajištěno, bylo nalezeno v pokoji jeho syna, což syn také potvrdil. Stopy metamfetaminu ze stěru ze spodní police trezoru v šatně vysvětlil tím, že peníze zde uschované pochází z automatů, na kterých hrají osoby závislé na drogách – k této otázce však nebylo provedeno odborné posouzení. Proti důkazu nahrávky počítání peněz, pořízené na telefon obv. Š., kontroval námitkou, že mužský hlas na této nahrávce nepatří jemu. Soudy však nevyhověly jeho návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru kriminalistiky – zvláštní specializace pro audioexpertízu.
            8. Pokud jde o lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu, dovolatel k nim uvedl, že soud I. stupně se nevypořádal s námitkou, že jednání, které je mu kladeno za vinu, se nemohl dopouštět s ohledem na to, že v době od 13. 5. do 19. 11. 2015 byl v pracovní neschopnosti pro velké bolesti páteře, díky kterým byl špatně pohyblivý. K tomu ještě přispěl úraz, který utrpěl dne 4. 9. 2015, kdy si pádem na schodišti zlomil tři prsty na pravé noze, takže i chůze byla pro něj velmi komplikovaná, natož řízení vozidla. I přesto však soud I. stupně deklaroval, že jeho zdravotní stav mu neznemožňoval podílet se na trestné činnosti a příležitostně řídit automobil, s čímž obviněný nesouhlasí.

            9. K osobě spoluobviněného L. M. dovolatel uvedl, že se jedná o jedinou osobu, která proti němu vypovídala. M. je však nedůvěryhodný, neboť je neustále pod vlivem drog, pervitin si dokonce aplikoval před svým výslechem a dle vlastního vyjádření mu tento způsobil v hlavě chaos. Závěry znaleckého zkoumání jmenovaného stran věrohodnosti proto obviněný negoval. Nejednou se ho M. pokoušel i vydírat (např. v případě svědka G.). Navíc M. má důvod se mu mstít, neboť dovolatel v září 2015 ukončil nájemní smlouvu s M., z důvodu dlužného nájmu jeho ex-manželce Š. C. Součástí spisu jsou i nájemní smlouvy mezi ex-manželkou a M., popř. T. G., L. D., J. W., R. H. – kteří bydleli v restauraci V. v době, kdy zde bydlel i M. Ti se mohli vyjádřit k osobě M. i ke skutečnostem, které se zde měly dít – to vše za podmínky, že by soud I. stupně připustil jejich výslech.
              10. V souvislosti s výslechy svědků dovolatel poukázal i na to, že v přípravném řízení byli vypovídající svědkové ovlivňováni Policií ČR XY – zejména jde o výpovědi svědků V. K., J. P. a L. K. V reakci na výpověď K. z přípravného řízení dovolatel poukázal na výpisy ze svého účtu u Komerční banky, odkud podle tvrzení tohoto svědka měl vybírat peníze na výrobu pervitinu. Dovolatel proto podrobně vysvětlil, že mezi ním, jeho synem a K. proběhly jen dvě půjčky, když celkový dluh K. vůči C. (a jeho synu) dosáhl částky 180 000 Kč, o kterém se K. zmiňuje. Tím pak doložil K. vztek na něj, protože on po něm tyto peníze chtěl zpět a K. mu tvrdil, že mu celou částku vrátí, až dům zrekonstruuje a prodá. Následně dovolatel podrobně popsal i peněžní operace, které probíhaly z osobního účtu Š. C., účtem společnosti syna P. C. D. a účtem společnosti jeho ex-manželky, společnosti Ch. Na tomto základě pak objasnil, že neustálé výběry a vklady mezi těmito účty byly prováděny účelově – čím více obratů ta která společnost měla, tím více rostla její bonita pro banku. Z toho pak má být zřejmé, že se nejedná o náhodné výběry. Pokud by soudy nižších stupňů uvěřily výpovědi svědka K., pak by také musely dojít k absurdnímu závěru, že všechny tyto peníze musely směřovat na výrobu drog, což považuje za nesmysl. Ani s touto obhajobou se však nalézací soud nevypořádal.
                11. V další části dovolatel komentoval některé provedené důkazy a jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Konkrétně odkázal na části výpovědí svědků K. M., J. P., D. G. a L. K., když je dle jeho mínění jasné, že každý z nich popsal jiný druh drogy (omamná látka se pokaždé lišila barvou, skupenstvím, chutí i kvalitou). K provedeným odposlechům zase namítl, že o jeho osobě neobsahují žádnou zmínku – s výjimkou jednoho, kdy upozorňoval obv. M. na dlužné nájemné. Poté dodal, že nalézací soud nedoplnil dokazování o výslech zpracovatele odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 16. 5. 2016, ačkoli to opakovaně navrhoval. Z rozsudku nalézacího soudu podle něho také není zřejmé, co vedlo soud I. stupně k tomu, aby jako jednoznačně věrohodnou vyhodnotil výpověď obv. M., zatímco jeho výpověď vyhodnotil jak nevěrohodnou.
                  12. V závěru svého dovolání obviněný ještě doplnil, že mezi odsouzenými jsou značné nepoměry mezi uloženými tresty. Byl mu také neoprávněně uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 5 100 Kč, přestože se jedná o nemocenskou, která byla zaslána obviněnému na účet Š. C. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl, a aby dle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2018, č. j. 3 To 429/2017-2536, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě v této věci nové projednání a rozhodnutí.
                    13. K projednávané věci se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2018, sp. zn. 1 NZO 706/2018-13. K námitkám obviněného předeslal, že uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu neodpovídají, protože ve své argumentaci uplatnil výlučně námitky procesní a skutkové povahy, což dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje.
                      14. Mimo jeho meze stojí i námitky, ve kterých se dovolatel snaží dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení vlastní verzí skutkového stavu. Státní zástupce však mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními neshledal žádný rozpor, natož extrémní – který mimochodem obviněný výslovně ani neuplatnil. Z obsahu dovolání je patrné, že jej dovolatel zaměnil za další odvolání, a to přesto, že se všemi prezentovanými námitkami se již dostatečně pečlivě vypořádal odvolací soud. Žádnému ze zákonných dovolacích důvodů pak neodpovídají ani námitky proti výroku o trestu, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu a tento byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby.
                        15. Pokud obviněný odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu napadeného rozsudku je zjevné, že tento dovolací důvod vůbec naplněn nebyl, neboť soud II. stupně na podkladě jeho odvolání přezkoumal všechny výroky rozsudku soudu I. instance a přistoupil k výrazné modifikaci výroku o trestu. Vzhledem k tomu dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného C. obsahově nenaplnilo žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., a proto navrhnul, aby Nejvyšší soud toto dovolání v rámci neveřejného zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

                        III. Přípustnost dovolání

                        16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné. Nic tedy nebránilo jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

                        IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

                        17. Obviněný L. C. ve svém dovolání odkázal především na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci své argumentace však v podstatě zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že se s jejími argumenty velmi pečlivě vypořádal už Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (v odůvodnění svého rozsudku od s. 27), a poté i Krajský soud v Ostravě (od s. 12 svého rozsudku). Obviněný ve svém dovolání především atakoval způsob, jakým soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy. K tomu Nejvyšší soud předesílá, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) zásadně definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu.

                        18. Navíc skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek (nebo skutky) byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V tomto stadiu řízení už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolání nepředstavuje další odvolací mechanismus, ale jedná se o mimořádný opravný prostředek, který je možné uplatnit jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Pod „hmotněprávní“ dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze relevantně podřadit pouze námitky, jejichž podstatou je tvrzení, že skutky, které jsou obviněnému kladeny za vinu, vykazují zákonné znaky jiného trestného činu nebo trestným činem vůbec nejsou. Námitky, které v podstatě pouze polemizují se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, již nelze pod tento dovolací důvod s úspěchem podřadit.
                          19. K výše uvedeným námitkám obviněného C. Nejvyšší soud zaujal odmítavé stanovisko, neboť ty svým obsahem uvedenému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu neodpovídají. Jejich podstatou je jasná dovolatelova snaha o dosáhnutí jiného hodnocení důkazů a prosazení vlastní skutkové verze. Nicméně námitky, jejichž obsahem je urputné diskutování nad způsobem, jakým soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy, však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Zvláště to platí za situace, kdy soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí a provedené důkazy pečlivě vyhodnotily s přihlédnutím ke všem prokázaným skutečnostem, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.). Protože tedy dovolatel nevznesl dostatečně konkrétní hmotněprávní námitky, nevytvořil svou argumentací ani procesní prostor k přezkumu právního posouzení mu přisouzené trestné činnosti.

                          20. I tak však Nejvyšší soud ověřil, že odvolací soud, jehož rozhodnutí dovolatel napadl, dovolatelovy námitky řádně posoudil. V důsledku toho bylo zjištěno, že odvolací soud se k nim v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vyjádřil.

                          21. Zcela konkrétně – k hodnocení nálezu metamfetaminu, kokainu, extáze a zelené sušené hmoty během domovní prohlídky v domě na ul. XY v XY, a na ul. XY v XY, stejně jako k nálezu stop pervitinu ze stěru ze spodní police trezoru, se odvolací soud dostatečně vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku na s. 16 (č. l. 2551). Zvukovou nahrávku z mobilního telefonu spoluobviněné Š,, ve které je zachyceno počítání peněz, ke které dovolatel namítl, že zde zachycený hlas nepatří jemu (a proto navrhl ověření audioexpertízou), odvolací soud rovněž podrobně komentoval. Konkrétně zdůvodnil, z jakých skutečností vyhodnotil obsah nahrávky jako usvědčující a proč v návaznosti na to odmítl provedení tohoto důkazu (s. 15-16, č. l. 2550-2551). Není rovněž pravdou, že by se odvolací soud nevypořádal s námitkou obviněného, že jednání, které je mu kladeno za vinu, se nemohl dopouštět s ohledem na své zdravotní potíže. Oba soudy nižších instancí předložené lékařské zprávy i posudek o invaliditě ze dne 20. 12. 2013 pečlivě hodnotily. Na rozdíl od obviněného je však neshledaly natolik závažné, aby vyvrátily věrohodnost výpovědi spoluobviněného M., kterou dovolatel opakovaně zpochybňuje (viz s. 15-17, č. l. 2550-2552). A stejně tak soudy věnovaly pozornost i výhradám obviněného k výpovědi svědka K., a na to navazující obhajobu obviněného o příčinách opakovaných výběrů z bankomatů (viz s. 17-18, č. l. 2552-2553). Dovolatel také znovu zopakoval svůj návrh na výslech zpracovatele odborného vyjádření z oboru chemie. Krajský soud v Ostravě od tohoto svého požadavku, který vyslovil v rámci prvního kasačního rozhodnutí, na podkladě odůvodnění okresního soudu ustoupil (viz s. 18-19 dole, č. l. 2553-2554). Na míru trestní odpovědnosti nemá žádný vliv ani výhrada obviněného ohledně jeho spolupráce s policií v údajné roli policejního informátora. Rovněž jeho námitka o tom, že svědci (zejména K., P., K.) byli v přípravném řízení ze strany policie v XY ovlivňováni, byla důkazně vyvrácena (s. 18, č. l. 2553).
                            22. Tyto části odůvodnění tedy jednoznačně dokládají, že Krajský soud v Ostravě, s odkazem na skutkové závěry Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, se s námitkami a argumenty obhajoby důkladně vypořádal, čímž precizně odůvodnil vlastní skutkové závěry, o které opřel výrok o vině obviněného C.

                            23. Ve svém dovolání také obviněný C. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjádřil názor, že pokud soudy nižších stupňů nevyhověly jeho návrhům na provedení navrhovaných důkazů, dopustily se tímto porušení základních zásad trestního řízení v jeho neprospěch. Nejvyšší soud však takovou argumentaci musí odmítnout. V prvé řadě je třeba připomenout, že rozsah dokazovaní určuje primárně soud, a to tak, aby byl schopen rozhodnout věc bez existence důvodných pochybností a jeho závěry byly pevně ukotveny v mezích formální logiky. Při takovém procesu je zatížen povinností postupovat v intencích řady zásad, jakými jsou zejména požadavek rychlosti a hospodárnosti trestního řízení a plného šetření práv osob, trestním řízením dotčených, především obviněného a poškozených. Soud proto není povinen uskutečnit všechny návrhy procesních stran na doplnění dokazování, ale jejich případné neprovedení je povinen řádně zdůvodnit. Obviněný tedy své námitky směřuje k existenci tzv. opomenutého důkazu, jímž je třeba rozumět zejména takový důkaz, jehož provedení má stěžejní význam pro posouzení otázky viny, avšak soud jeho provedení bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne, eventuálně zcela opomene, popř. mu věnuje zcela okrajovou pozornost, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 3538/14, nebo usnesení ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 591/14). Soudy nižších stupňů nepochybily, pokud nevyhověly návrhům dovolatele, které vyhodnotily jako nadbytečné. Velmi podrobně se odvolací soud vyjádřil k jednotlivým návrhům obviněného C. zejména na s. 18-21 rozsudku (č. l. 2553-2556).
                              24. Zásadně je pak nutné odmítnout snahu dovolatele a jeho obhajoby o reinterpretaci hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, za účelem prosazení vlastní verze skutkových zjištění. Hodnocení provedených důkazů zásadně obviněnému nepřísluší, neboť je logicky veden vlastní snahou po vyvinění se z projednávaných skutků. Neobjektivní přístup dovolatele je možné demonstrovat na řadě příkladů, např. v jeho námitce, ve které zmínil, že není vůbec zřejmé, co vedlo soud k tomu, aby vyhodnotil výpověď spoluobviněného M. jako jednoznačně věrohodnou. To však není pravdou, neboť takovou věrohodnost soudy nižších stupňů hodnotily velmi pečlivě. A naopak – důkazy provedené před soudem I. stupně bez důvodných pochybností prokázaly, že to byl obviněný C., kdo účelně a v rozporu s logicky provázaným řetězcem důkazů popíral spáchání trestné činnosti.

                              25. Součástí dovolání je i námitka obviněného C. proti výroku o trestu, ve které poukázal na údajnou disproporci mezi tresty, které soudy nižších stupňů uložily jemu a tresty uloženými obviněným L. M. a M. Š. Nicméně ani otázka výměry uloženého trestu není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto směru lze konstatovat, že dovolateli byl uložen přípustný druh trestu, plně v mantinelech zákonné trestní sazby. Pokud jeho výměru, byť přes její snížení odvolacím soudem, subjektivně pociťuje jako trest nepřiměřený, a o jeho výši vede další diskusi, jde o námitku v tomto stadiu trestního řízení již zcela irelevantní. Platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný expressis verbis zvolil, či § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dotýkající se uloženého trestu, popř. jakýkoliv jiný. Stejně tak nebylo možné vyhovět námitce proti uložení trestu propadnutí věci ve formě propadnutí náhradní hodnoty. Obviněný vyrobil a prodal značné množství pervitinu, čímž de facto zmařil, aby tento byl předmětem propadnutí věci. Proto mu odvolací soud uložil trest propadnutí náhradní hodnoty za tuto drogu v podobě finanční hotovosti, přičemž postupoval zcela podle pravidel zakotvených v § 71 tr. zákoníku, kdy zejména s ohledem na množství drogy, která byla jednáním obviněného dotčena, není výše trestu propadnutí náhradní hodnoty nikterak nepřiměřená.

                              26. Mimo výše uvedených výhrad, které obviněný C. podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., aniž by blíže specifikoval, v čem spatřuje jeho naplnění. Pouze předeslal, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procení podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Obviněný však přehlédl, že Krajský soud v Ostravě jeho odvolání nezamítl. Právě naopak – v reakci na jeho odvolání přezkoumal všechny výroky z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově a částečně je vyhodnotil v jeho prospěch, což se projevilo ve snížení uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že není splněn základní předpoklad pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu, Nejvyšší soud se touto námitkou dále nezabýval.

                              V. Závěr

                              27. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, neboť vina obviněného L. C. byla bez důvodných pochybností prokázána. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné a právními závěry na straně druhé Nejvyšší soud neshledal žádné rozpory. Vznesené výhrady mají charakter pouhé nespokojenosti obviněného s výší uloženého nepodmíněného trestu, kterou se snaží ovlivnit ryze účelovými skutkovými námitkami. Ty však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného L. C. odmítl, a to s odkazem na § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

                              28. Nejvyšší soud si je vědom toho, že rozhodování o dovolání se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována také v řízení o všech opravných prostředích. Během svého přezkumu ověřil, že z ústavního hlediska jednoznačně byla respektována všechna zásadní ústavní práva, včetně práva na spravedlivý proces, a proto porušení žádného ústavou zaručeného práva neshledal.


                              P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).


                              V Brně dne 30. 1. 2019
                              JUDr. Antonín Draštík
                              předseda senátu



                              Vypracoval:
                              JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.