Rozhodnutí NS

7 Tdo 497/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:7 Tdo 497/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.497.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 497/2019-112


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 5. 2019 o dovolání obviněného J. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 2 To 190/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 98/2018 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.

Odůvodnění :

Obviněný J. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 10. 2018, č. j. 2 To 190/2018-78, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 9. 2017, č. j. 4 T 98/2018-67. Rozhodnutí napadl s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřoval v extrémním nesouladu mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy. Namítl, že nebylo prokázáno, že by převzal a podepsal výzvu k nástupu trestu, z čehož dovozoval, že nemohl být uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Tuto svou argumentaci obšírně rozvedl s poukazem na obsah provedených důkazů. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozhodnutí navazující a aby věc přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají tomuto dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav zjištěný soudy. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, na které bylo hmotné právo aplikováno, stejně jako další námitky procesního charakteru, týkající se například úplnosti dokazování, nejsou pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřaditelné.

Obviněný byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Vsetíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný se od 22. 8. 2017 do 26. 3. 2018 (kdy byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody) bezdůvodně vyhýbal nástupu trestu ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 20 T 206/2015, ačkoli mu byla dne 16. 8. 2017 doručena výzva k nástupu do věznice do pěti dnů.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by ve výroku rozsudku popsaný skutek nevykazoval znaky uvedeného přečinu. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný založil své dovolání na námitkách, které směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů a které spočívaly v podstatě v jiném hodnocení provedených důkazů. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají.

Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Vsetíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi policisty J. K., který obviněnému doručil předmětnou výzvu k nástupu trestu, a v doručenkách založených ve spise. Nalézací soud jednotlivé důkazy pečlivě zhodnotil a zabýval se obhajobou obviněného a svá zjištění vyjádřil ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Odvolací soud se v napadeném usnesení přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které se v podstatě shodovaly s obhajobou obviněného i s námitkami uplatněnými v dovolání. Soudy také odpovídajícím způsobem odůvodnily, proč nevyhověly návrhu obviněného na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, případně zprávou o přítomnosti obviněného a poškozeného kritického dne v zaměstnání. Postup soudů nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na jejich odůvodnění odkázat.

Soudům nelze vytýkat, že vycházely z výpovědi svědka J. K., který s kolegou P. Š. obviněnému doručil dne 16. 8. 2017 výzvu k nástupu trestu i další tři soudní obsílky, což je potvrzeno nejen doručenkami (dodejkami) založenými ve spise na č. l. 37-38, ale i zprávou policejního orgánu ze dne 21. 8. 2017 (č. l. 36 spisu). Svědek J. K. toto doručení potvrdil ve své výpovědi v hlavním líčení (č. l. 64 p. v.) a obviněného označil jako muže, jemuž (po kontrole totožnosti podle občanského průkazu) obsílky doručil. Nelze akceptovat námitku, že obviněného takto označil proto, že ten byl přiveden k soudu ve vězeňských šatech, neboť svědek vysvětlil, že obviněného znal z dřívější služební činnosti. Svědek si vybavil i detaily, jako že obviněný byl spatřen u autobusového nádraží ve XY a že doručenky podepisoval na kapotě auta. Správně odvolací soud odmítl rovněž námitku nevěrohodnosti svědka J. K. proto, že si nepamatoval datum doručení a že uvedl, že šlo o zásilky od Okresního soudu ve Vsetíně (nikoli od Okresního soudu v Novém Jičíně), neboť svědek u hlavního líčení vypovídal (na rozdíl od podání vysvětlení v přípravném řízení) po relativně delší době a pokud jde o odesílatele, zde mohlo dojít k omylu například z toho důvodu, že svědek běžně doručuje zásilky od Okresního soudu ve Vsetíně. Důvodně soudy vycházely také z doručenky založené ve spise, respektive ze čtyř doručenek od Okresního soudu v Novém Jičíně (č. l. 37-38), jimiž byly obviněnému doručeny dne 16. 8. 2017 čtyři různé písemnosti v téže trestní věci, mimo jiné právě i výzva k nástupu trestu. Podpisy na těchto doručenkách se navzájem poněkud liší, avšak zároveň vykazují zjevné rysy podobnosti mezi sebou navzájem i s dalšími podpisy obviněného ve spise, takže lze přisvědčit závěru soudů o podobnosti podpisů (aniž by ovšem byla reálná naděje, že případný znalecký posudek by shodu pisatele potvrdil nebo vyloučil s úplnou jistotou). Podstatné je, že na základě provedených a zhodnocených důkazů v jejich souhrnu bylo možno učinit bez jakýchkoli rozumných pochybností závěr, že obviněný výzvu k nástupu trestu řádně převzal.

Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 5. 2019



JUDr. Josef Mazák
předseda senátu