Rozhodnutí NS

30 Cdo 5010/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/23/2018
Spisová značka:30 Cdo 5010/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5010.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Odpovědnost státu za škodu
Dotčené předpisy:§ 218 písm. b) o. s. ř.
§ 243c odst. 3 o. s. ř.
§ 238 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 5010/2017-198


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Dukát, Náměšť nad Oslavou, spol. s r. o., IČO 47913011, se sídlem v Naloučanech 36, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 94/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č. j. 30 Co 444/2016-171, takto:

Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:


Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 7. 2014 domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 110 875 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou daňového řízení, jež probíhalo více než 7 let.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 5. 2016, č. j. 26 C 94/2014-120, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 35 375 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 75 500 Kč s příslušenstvím (výrok II), a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 39 304 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 1. 2017, č. j. 30 Co 444/2016-171, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání podaným oběma stranami zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, oprávnění podat dovolání (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, která je odstranitelná tím, že dovolací soud takové rozhodnutí zruší.

Dovolání v části, v níž směřuje proti výroku napadeného usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 75 500 Kč s příslušenstvím, je subjektivně nepřípustné, neboť v uvedeném rozsahu odvolací soud požadavku žalobkyně vyhověl, a rozhodnutí dovolacího soudu jí tak nemůže přinést procesně výhodnější výsledek odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 421/2016, nebo usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99). Dovolací soud proto v tomto rozsahu dovolání odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn [§ 218 písm. b) a § 243c odst. 3 o. s. ř.] – k tomu také srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2386/2016.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V posuzované věci odvolací soud napadeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně také ve výroku I, kterým bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni částku 35 375 Kč s příslušenstvím, a v navazujícím výroku III o nákladech řízení, kterým přiznal žalobkyni jejich náhradu ve výši 39 304 Kč. V této části tedy dovolání není přípustné, neboť dovoláním dotčenými výroky nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.

Toliko obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že by soudy při novém posouzení věci neměly přehlédnout judikaturní závěry dosažené v jeho rozsudku ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4561/2017.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 10. 2018


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu