Rozhodnutí NS

3 Tdo 878/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:08/15/2018
Spisová značka:3 Tdo 878/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.878.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 878/2018-23


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch i v neprospěch obviněného J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 8 To 7/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 2/2016, t a k t o :


I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018 sp. zn. 8 To 7/2018 v bodu 1) výroku o vině a ve výroku o trestu.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 1. 2018, sp. zn. 53 T 2/2016, byl obviněný J. K. uznán vinným ze spáchání ad 1), 2) až 4), 5) tří zločinů šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle § 152 odst. 2 trestního zákoníku s užitím § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 84 trestního zákoníku s užitím § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti podrobit se léčení, lékařskému dohledu, potřebnému laboratornímu vyšetření a dalším protiepidemickým opatřením a dokládat splnění této povinnosti probačnímu úředníkovi.

O odvolání státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 8 To 7/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného na upraveném skutkovém základě uznal vinným ze spáchání jednak ad 1) zločinu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 145 odst. 1 trestního zákoníku, jednak ad 2) až 5) zločinu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 145 odst. 1, 2 písm. a), g) trestního zákoníku. Za to jej odsoudil podle § 145 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 84 trestního zákoníku s použitím § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků za současného vyslovení dohledu, a podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku obviněnému uložil přiměřené omezení spočívající v povinnosti podrobit se léčení, lékařskému dohledu, potřebnému laboratornímu vyšetření a dalším protiepidemickým opatřením a dokládat splnění této povinnosti probačnímu úředníkovi.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným ve prospěch i v neprospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Ve vztahu k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu dovolatel namítl pochybení odvolacího soudu v neprospěch obviněného, spočívající v tom, že v bodu 1) výroku o vině nemohlo být jednání obviněného posouzeno jako zločin šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jelikož obviněný udržoval intimní kontakty pouze s jedinou poškozenou, tudíž se nechoval tak, aby se virem HIV nakazil větší okruh lidí. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1531/2017. Dovolatel dále namítl, že odvolací soud pochybil i ve prospěch obviněného způsobem, zakládajícím dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, když při ukládání trestu postupoval podle § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku, přestože pro aplikaci tohoto moderačního ustanovení nebyly splněny zákonem předpokládané podmínky. Související argumentaci soudu považuje dovolatel za jednostrannou a nepřiléhavou zjištěnému skutkovému stavu. Odvolacímu soudu se nepodařilo odůvodnit, v čem jsou poměry obviněného nebo okolnosti spáchaného činu natolik mimořádné nebo výjimečné, že trest v dolní hranici zákonné trestní sazby, která v daném případě činí pět let, by byl pro něho nepřiměřeně přísný. Dovolatel zdůraznil, že obviněný sice započal trestnou činnost ve věku 17 let, ale všech dalších skutků se dopustil ve věku 20, 21 a 22 let. Proto označení obviněného jako osoby ve věku blízkém věku mladistvých vybočuje z rámce § 41 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku. Jednání se obviněný ve dvou případech dopustil vůči dítěti a motivací bylo pouze uspokojení jeho libida. Obviněný se sice podrobil vyšetření a zahájil léčení, což svědčí o jisté sebereflexi, na druhou stranu byl prověřován pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, když věc byla státním zástupcem odložena pro neúčelnost. Neexistují tedy nějaké mimořádné okolnosti, které by prokazovaly upřímnou snahu obviněného se napravit a vést řádný život. Současně podle dovolatele obviněnému významně nepolehčuje fakt, že zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. a), g) trestního zákoníku dospěl do stadia pokusu, jelikož k následku nedošlo díky obviněnému, ale navzdory jeho několikaleté trestné činnosti.

Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 8 To 7/2018, v bodu 1) výroku o vině a ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Konkrétní dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce dovoluje učinit závěr, že uplatnění obou důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně.

Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal tedy podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.

Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, pak výhrady dovolatele směřovaly proti právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině jako zločinu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění soudů spáchal obviněný uvedený trestný čin tím, že ačkoliv nejpozději od 11. února 2009 věděl, že je HIV pozitivní, a ačkoli byl na Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice Hradec Králové poučen o nutnosti informovat o tom svého sexuálního partnera nebo partnerku a dodržovat při pohlavním styku zásady bezpečného sexu, tedy používat kondom a vystříhat se krvavých sexuálních praktik, vědomě nerespektoval uložené povinnosti a jednal v rozporu s ustanovením § 53 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, které mu ukládá dodržovat poučení lékaře o ochraně jiných fyzických osob před přenosem infekčního onemocnění, jehož je nosičem, a nevykonávat činnosti, při nichž by vzhledem ke svému nosičství ohrožoval zdraví jiných fyzických osob, neboť v přesně neustanovené době nejméně od června 2009 do listopadu 2010 na nezjištěných místech v okrese S. vykonal opakovaně v řádu desítek případů nechráněný pohlavní styk s K. M. Jednání obviněného v tomto případě směřovalo vůči jediné poškozené, jeho tehdejší partnerce.

Zločinu podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku se dopustí pachatel, který úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí a poruší takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Dovolatel správně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1531/2017, v němž Nejvyšší soud podal zevrubný výklad citovaného trestného činu podle § 152 trestního zákoníku. Toto ustanovení chrání život a zdraví lidí před nebezpečím rozšíření nakažlivých nemocí u lidí. Musí jít o úmyslné způsobení nebo zvýšení zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. Má se totiž jednat o takové jednání, které buď způsobí nebo zvýší nebezpečí toho, že bude nakažlivá nemoc zavlečena nebo rozšířena mezi lidi, tedy více osob, než je jeden člověk. Předpokládá se, že dojde k ohrožení lidí, čímž se má na mysli určitá množina osob, které hrozí, že jedinci budou touto nemocí nakaženi. Za zavlečení nebo rozšíření je možné považovat, že nákaza či hrozba jejím rozšířením se bude týkat více lidí, kterým takové nebezpečí hrozí. Není dostačující nakažení jen jedné osoby, u níž k nákaze došlo a nebylo prokázáno, že by ji dále šířila či přenášela. Uvedená úvaha plyne i z toho, že předmětem ochrany je u § 152 trestního zákoníku ochrana života a zdraví nikoliv jednotlivce, protože na tu dopadají jiná konkrétní speciální ustanovení předpokládající rovněž úmyslnou formu zavinění (§§ 140, 141, 145, 146, 146a trestního zákoníku). Vždy jde o minimálně několik lidí, tedy více osob vyskytujících se na určitém území, kterým je poskytována ochrana před nebezpečím rozšiřování nakažlivých nemocí. Z těchto důvodů hrozba nebezpečí nakažení jen u jednoho člověka uvedený znak nenaplňuje. Rovněž v nyní přezkoumávané věci (pokud jde o skutek pod bodem 1) nebylo prokázáno, že se obviněný choval tak, že mohl způsobit, že by se touto chorobou nakazil větší okruh lidí, aby byl naplněn právě onen znak „u lidí“. Soudy tak v přezkoumávané věci nezvážily povahu jednání obviněného ani důsledky z něj vyplývající. Tím zatížily svá rozhodnutí vadou, zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Ve vztahu k výhradě dovolatele spadající pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, podle které nebyly při ukládání trestu splněny zákonem předpokládané podmínky pro aplikaci § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku, lze uvést následující.

Z názvu § 58 trestního zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody vyplývá, že se jedná o mimořádný, tedy nikoli o běžný postup soudu. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný. Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemohou zpravidla odůvodnit jen takové okolnosti, jako je doznání pachatele k trestnému činu nebo lítost nad jeho spácháním, respektive náhrada způsobené škody.

Pro aplikaci § 58 odst. 1 trestního zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014).

Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 5 trestního zákoníku za přípravu k trestnému činu, za jeho pokus nebo za pomoc k trestnému činu se uplatní jen tehdy, jestliže příprava, pokus nebo pomoc nedosahují v konkrétním případě takové závažnosti, jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené za dokonaný trestný čin, respektive za trestný čin spáchaný pachatelem. To znamená, že i trest odnětí svobody uložený na samé dolní hranici takové sazby by byl nepřiměřeně přísný a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 trestního zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu. Protože i u přípravy, pokusu a pomoci jde podle § 58 odst. 5 trestního zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné, vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných, obvyklých případů. Trestní zákoník umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za přípravu trestného činu, jeho pokus a pomoc k trestnému činu jen za předpokladu, že vzhledem k jejich povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 8 Tdo 189/2018, či rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. 2 To 103/2017, uveřejněný v Trestněprávní revue č. 6/2018, s. 153).

V přezkoumávané věci nepůsobí odůvodnění aplikace § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku ze strany odvolacího soudu zcela přesvědčivě, když se soud skutečně ve svých úvahách dostatečně nevypořádal i s okolnostmi obviněnému přitěžujícími, na které dovolatel v mimořádném opravném prostředku poukázal. Vzhledem ke kasaci části výroku o vině, a tudíž i celého výroku o trestu, se bude muset odvolací soud touto otázkou znovu zabývat. Přitom bude třeba, aby zvážil veškeré zjištěné okolnosti významné pro ukládání trestu. Pokud opětovně dojde k závěru pro aplikaci § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku, měl by v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně a přesvědčivě vysvětlit, jaké mimořádné okolnosti jej k takovému závěru vedly. Bude zřejmě potřebné zhodnotit postoj obviněného v průběhu celého trestního řízení se zřetelem na okolnosti, zjištěné k jednotlivým skutkům, znovu se zabývat intenzitou prokázaného jednání, posoudit relevantní fakta, ovlivňující stupeň společenské škodlivosti. Rovněž s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1 trestního zákoníku v rámci objektivity při posuzování dosavadního způsobu života obviněného by nebylo od věci opatřit si poznatky např. o jeho vztahu k plnění rodičovských povinností.

Protože Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 8 To 7/2018, v bodu 1) výroku o vině a ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy Vrchní soud v Praze bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu).


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 15. 8. 2018


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu