Rozhodnutí NS

11 Tcu 32/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/14/2019
Spisová značka:11 Tcu 32/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.32.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 32/2019-22


USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 14. 3. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů a rozhodl, takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. J., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Republika Rakousko, ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 13 HV 50/14m, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.



O d ů v o d n ě n í :


Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 5. 3. 2019 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a to ve vztahu k ve výroku tohoto usnesení uvedenému rozhodnutí, týkajícího se českého občana R. J. Z předložených materiálů vyplynulo následující.

Rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Republika Rakousko, ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 13 HV 50/14m, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2015, byl R. J. uznán vinným trestným činem závažné krádeže za účelem obživy, částečně spáchané vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 129 č. 1, § 130 čtvrtý případ rakouského tr. zákoníku, přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 1 první případ, odst. 3 rakouského tr. zákoníku a přečinem odcizení veřejné listiny podle § 229 odst. 1 rakouského tr. zákoníku. Za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti tím, že v úmyslu se obohatit, se dne 16. 6. 2007 vloupal do budovy Diecéze I., a to vypáčením dveří a odcizil zde finanční hotovost 800 EUR a bankovní kartu, pomocí níž v následujících dvou dnech neoprávněně vybral částku 750 EUR. Dále dne 21. 1. 2014 rozbitím skleněné tabule vchodových dveří vnikl do sídla firmy Itga GmbH v O. a odcizil zde 241,40 EUR, technický průkaz k vozidlu VW Polo s tankovací čipovou kartu. Dne 1. 2. 2014 v R. vnikl do provozovny M. D. vypáčením výlohy a odcizil zde hotovost 118 EUR a cigarety v hodnotě 93 EUR. Dne 3. 2. 2014 v L. vnikl do provozovny spol. TB Ziegelmassivhaus Bau rozbitím skleněné tabule a odcizil demoliční kladivo v hodnotě 2 200 EUR. Poté, dne 4. 2. 2014 v K. odcizil po rozbití skleněné tabule E. A. letovací lampu v hodnotě 50 EUR.

Nejvyšší soud přezkoumal věc předloženou mu Ministerstvem spravedlnosti a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. Podle daného ustanovení rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu, dotčeného rozhodnutí rakouského soudu, jakož i materiálů k osobě R. J. vyplývá, že jmenovaný je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Konkrétně se jedná o možnost posouzení jeho protiprávního jednání minimálně ve smyslu trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku. Shora uvedeným jsou tedy naplněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

Je třeba připomenout, že postup Nejvyššího soudu je též opodstatněn z hlediska materiálního, a to jednak pochopitelně ukládáním nepodmíněného trestu odnětí svobody v poměrně citelné výměře, ale zejména též s ohledem na osobu R. J. Z opisu z evidence Rejstříku trestů vyplývá, že jmenovaný byl opakovaně soudně trestán jak na území ČR, tak rovněž v Rakousku, převážně pro majetkovou trestnou činnost.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 3. 2019

JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu


Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph. D.
soudce