Rozhodnutí NS

11 Tdo 117/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:11 Tdo 117/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.117.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvody dovolání
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 117/2019-43


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 o dovolání obviněného I. K., nar. XY, státního příslušníka Ukrajinské republiky, bytem XY, XY, Ukrajina, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 12 To 36/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 1/2018, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. K. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Dosavadní průběh řízení


1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 3 T 1/2018, byl obviněný I. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že

od přesně nezjištěné doby, nejméně od léta 2014 do poloviny září 2016, a poté od 7. 12. 2016 do 8. 3. 2017 distribuoval různým odběratelům heroin, a to následujícím způsobem

1) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od začátku prosince 2016 do 8. 3. 2017 v P., v okolí metra Ch. a K. l., i jinde v P., prodal osobě M. J., nar. XY, v nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 1 gram za 1 000 Kč v každém jednotlivém případě, celkem mu tedy za výše uvedené období prodal nejméně 195 gramů heroinu, kdy M. J. se o zakoupený heroin dělil se svojí sestrou H. J., nar. XY a jejím přítelem M. S., nar. XY,

2) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od léta 2015 do 8. 3. 2017 v P., v okolí metra Ch. a K. l., i jinde v P., prodal osobě J. M., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 2 gramy v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platil 500 Kč a za 2 gramy heroinu 2 000 Kč, kdy celkem mu za výše uvedené období prodal nejméně 420 gramů heroinu,

3) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od března 2015 do 8. 3. 2017 v P., v okolí OC Ch., i jinde v P., prodal osobě L. M., nar. XY, v nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 gramu za 500 Kč, v každém jednotlivém případě, celkem mu tedy za výše uvedené období prodal nejméně 48 gramů heroinu,

4) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období min. od října 2014 do 8. 3. 2017 v P., Ch., u stromu v K. l., i jinde v P., prodal osobě R. W., nar. XY, v nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 gramu za cca 500 Kč v každém jednotlivém případě, celkem jí tedy za výše uvedené období prodal nejméně 352 gramů heroinu,

5) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od prosince 2014 do 8. 3. 2017 v P., u stromu v K. l., i jinde v P., prodal osobě L. M., nar. XY, v nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 gramu za cca 500 Kč v každém jednotlivém případě, celkem mu tedy za výše uvedené období prodal nejméně 235,5 gramů heroinu,

6) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od léta 2014 do 8. 3. 2017 v P., Ch., u stromu v K. l., i jinde v P., prodal osobě M. S., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 1 gramy v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platil 500 Kč a za 1 gram heroinu 1 000 Kč, kdy celkem mu za výše uvedené období prodal nejméně 204,5 gramů heroinu,

7) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od začátku prosince 2016 do 8. 3. 2017 v P., Ch., u obchodu L., i jinde v P., prodal osobě T. H., nar. XY, nejméně v 35 případech omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 gramu za 500 Kč v každém jednotlivém případě, celkem mu tedy za výše uvedené období prodal nejméně 30,5 gramů heroinu,

8) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od září 2016 do 8. 3. 2017 v P., Ch., u pošty, obchodu A. a L., i jinde v P., prodal osobě P. H., nar. XY, v nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 gramu za 500 Kč v každém jednotlivém případě, celkem mu tedy za výše uvedené období prodal nejméně 6,5 gramů heroinu,

9) po předchozí telefonické domluvě nejméně dne 15. 7. 2016 kolem 12:00 hod. v P., Ch., prodal osobě M. T., nar. XY, omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 gramu za 500 Kč (malé pivo) a 1 gram za 1 000 Kč (velké pivo), přičemž téhož dne kolem 15. hodiny byla M. T. nalezena mrtvá, kdy příčinou její smrti byla intoxikace heroinem, celkem jí tedy ve výše uvedeném případu prodal nejméně 1,5 gramu heroinu,

10) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od zač. roku 2015 do února 2017 v P., Ch., u stromu, u zastávky V., i jinde v P., prodal osobě M. F., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 1 gram v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platil 500 Kč (malé pivo) a za 1 gram heroinu 1 000 Kč (velké pivo), kdy celkem mu tedy za výše uvedené období prodal nejméně 39 gramů heroinu,

11) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období do 7. 3. 2017 v P., v okolí Ch., u L., u A., u K. l., na V., Na P., i jinde v P., prodal osobě M. B., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin min. o hmotnosti 0,5 gramů kdy celkem mu za výše uvedené období prodal nejméně 9,5 gramů heroinu,

12) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od konce roku 2014 do 7. 3. 2017 v P., Ch., u L., u A., u K. l., na V., Na P., i jinde v P., prodal osobě R. A., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 1 gramu v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platila 400 Kč a za 1 gram heroinu 800 Kč, kdy celkem jí za výše uvedené období prodal nejméně 150 gramů heroinu,

13) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od léta roku 2014 do 4. 3. 2017 v P., Ch., u A., u M. š., H., i jinde v P., prodal osobě J. V., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin nejčastěji o hmotnosti 0,5 gramu v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platila 500 Kč, kdy celkem jí za výše uvedené období prodal nejméně 122 gramů heroinu,

14) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od léta 2015 do 26. 12. 2016 v P., v okolí metra Ch., u A., u stromu, u M. š., H., i jinde v P., prodal osobě L. Š., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 1 gram v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platila 500 Kč a za 1 gram heroinu 1 000 Kč, kdy celkem jí za výše uvedené období prodal nejméně 130,5 gramů heroinu,

15) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od léta 2016 do 7. 3. 2017 v P., Ch., u zastávky V., K. l., u L. i jinde v P., prodal osobě L. D., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti většinou 0,5 gramu v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platila 500 Kč (malé pivo), kdy celkem jí za výše uvedené období prodal nejméně 75 gramů heroinu,

16) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od března 2016 do 8. 3. 2017 v P., CH., u L., u A., n. V. i jinde v P., prodal osobě J. K., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 5 gramů, v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platil 500 Kč (malé pivo), za 1 gram heroinu 1 000 Kč (velké pivo) a za 5 gramů heroinu 4 500 Kč (basička), kdy celkem mu za výše uvedené období prodal nejméně 386 gramů heroinu,

17) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od prosince 2016 do 7. 3. 2017 v P., CH., u zastávky V. a K. l., u L. i jinde v P., prodal osobě M. W., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 1 gramu v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platila 500 Kč (malé pivo) a za 1 gram heroinu 1 000 Kč (velké pivo), kdy celkem jí za výše uvedené období prodal nejméně 28 gramů heroinu,

18) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od roku 2014 do 8. 3. 2017 v P., CH., u stromu, u L., u V. i jinde v P., prodal osobě T. K., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,2 až 1,5 gramu v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platil 500 Kč (malé pivo, pizza) a za 1 gram heroinu 1 000 Kč (velké pivo), celkem mu za výše uvedené období prodal nejméně 29 gramů heroinu,

19) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od jara 2015 do 1. 3. 2017 v P., CH., u B., u L., u V. i jinde v P., prodal osobě K. E., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 1 gram v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platila 500 Kč (malé pivo) a za 1 gram heroinu 1 000 Kč (velké pivo), celkem jí za výše uvedené období prodal nejméně 145,5 gramů heroinu,

20) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od začátku léta roku 2015 do konce srpna 2016 v P., CH., u L., u A., na zastávce MHD V. i jinde v P., prodal osobě V. L., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 gramu v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platila 500 Kč, celkem jí za výše uvedené období prodal nejméně 56,5 gramů heroinu,

21) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od léta 2015 do konce léta 2016 v P., CH., u L., u A., u B. i jinde v P., prodal osobě M. U., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 1 gram v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platil 500 Kč (malé pivo) a za 1 gram heroinu 1 000 Kč (velké pivo), celkem mu za výše uvedené období prodal nejméně 11,5 gramů heroinu,

22) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od léta 2015 do února 2017 v P., CH., u stromu, u A., u L. i jinde v P., prodal osobě V. H., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 0,5 až 1 gram v každém jednotlivém případě, kdy za 0,5 gramu heroinu mu platil 500 Kč, celkem mu za výše uvedené období prodal nejméně 5 gramů heroinu,

23) po předchozí telefonické domluvě v blíže nezjištěném období od léta 2015 do konce srpna 2016 v P., CH., u L., u A., u B. i jinde v P., prodal osobě R. P., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů omamnou látku heroin o hmotnosti 5 až 10 gramů v každém jednotlivém případě, kdy za 5 gramů heroinu mu platil 4 000 Kč a za 10 gramů heroinu 8 000 Kč, celkem mu za výše uvedené období prodal nejméně 330 gramů heroinu,

24) od blíže nezjištěné doby nejméně však do 13:08 hod. dne 8. 3. 2017, kdy byl dle § 76 odst. 1 tr. ř. zadržen policií v P., XY ul., měl u sebe a bez příslušného povolení pro jiného přechovával:


    - 1 kus kuličky vytvořené z hliníkové fólie a plastové fólie, obsahující 4,365 g netto světle hnědé sypké práškovité látky, ve které byla zjištěna průměrná koncentrace 21,3 % diacetylmorfinu base, což k celkové hmotnosti činí 0,930 g diacetylmorfinu base,
    - v krabičce od cigaret s nápisem Marlboro Gold označené písmenem ,,V“ 14 kusů papírových psaníček, obsahujících 9,802 g netto světle hnědé sypké práškovité látky, ve které byla zjištěna průměrná koncentrace 20,5 % diacetylmorfinu base, což k celkové hmotnosti činí 2,009 g diacetylmorfinu base,
    - v krabičce od cigaret s nápisem Marlboro Gold označené písmenem ,,M“ 11 kusů papírových psaníček, obsahujících 3,550 g netto světle hnědé sypké práškovité látky, ve které byla zjištěna průměrná koncentrace 21,1 % diacetylmorfinu base, což k celkové hmotnosti činí 0,749 g diacetylmorfinu base,
což celkově činí 17,717 gramu heroinu s obsahem účinné látky 3,688 gramu,

25) nejméně dne 8. 3. 2017 do 15:05 hod., kdy začala domovní prohlídka, v bytě č. 213, v P., XY ul., v místě svého bydliště v ČR, bez příslušného povolení pro jiného přechovával 60 kusů papírových psaníček, obsahujících 25,235 g netto světle hnědé sypké práškovité látky, 19 kusů kuliček vytvořených z hliníkové fólie (alobalu), obsahujících 160,637 gramů g netto světle hnědé sypké práškovité látky, a 1 kus balíčku vytvořeného z plastového sáčku a lepenky, kdy směsný vzorek měl průměrnou koncentraci 23,5 % diacetylmorfinu base, což při celkové hmotnosti 185,872 gramu heroinu znamená obsah účinné látky 43,680 gramu,

přičemž heroin je látkou omamnou uvedenou v příloze č. 3 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a je zařazen do Seznamu č. IV dle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení dle ustanovení § 4 a ustanovení § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obviněný nedisponoval, čehož si byl vědom.

2. Za to byl obviněný I. K. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to:

- finanční hotovosti ve výši 10.350 Kč,
- 16,245 g světle hnědé sypké práškovité látky - heroin, kofein, paracetamol,
- 184,711 g pevné látky - heroin, kofein, paracetamol,
- digitální váha,
- 1ks mobilního telefonu zn. Samsung GT-E1200R, černé barvy, IMEI
XY,
- 1 ks SIM karty Vodafone č. XY.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 12 To 36/2018, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.
Dovolání

4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 12 To 36/2018, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace namítl, že mu odvolacím soudem nebylo umožněno realizovat jeho obhajobu spočívající v prokazování polehčujících okolností ve smyslu § 41 písm. l) tr. zákoníku. Domnívá se proto, že v širším smyslu bylo zasaženo do jeho práv na řádnou obhajobu a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu zdůraznil, že v průběhu dovolacího řízení deklaroval úmysl napomoci orgánům činným v trestním řízení při objasňování trestné činnosti v drogové oblasti spáchané třetími osobami, případně přispět k objasnění trestné činnosti spáchané organizovanou skupinou. Tvrdí, že do dne konání veřejného zasedání byl příslušným policejním orgánem na jeho popud proveden jeden jeho operativní výslech, avšak ke dni konání veřejného zasedání nebyly údajně k dispozici konkrétní poznatky, které byly ze strany Policie ČR získány. Obviněný proto navrhl, aby bylo v průběhu odvolacího řízení doplněno dokazování jednak doplňujícím výslechem jeho osoby, dále vyžádáním zprávy od Policie ČR za účelem zjištění, jaké informace policii předal, a též výslechem K. P. a dvou jeho neustanovených kolegů za účelem potvrzení, že policii uvedl konkrétní skutečnosti. Odvolací soud návrhu obviněného v části vyhověl, když provedl jeho doplňující výslech. Pro provedení ostatních navrhovaných důkazů ale podmínky neshledal, s čímž se obviněný neztotožnil. Podle jeho názoru bylo zcela namístě doplnit dokazování podle návrhu obhajoby.

5. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

III.
Přípustnost dovolání

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., o které obviněný své dovolání formálně opřel.

7. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

8. Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, protože je názoru, že vady zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zatěžovaly řízení před nalézacím soudem. Pokud však takovými vadami rozhodnutí nalézacího soudu zatíženo není (viz dále), nemůže být ani naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

9. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud v případě posuzované věci neshledal.

                      IV.
                  Důvodnost dovolání

10. Podstatou dovolání obviněného je jeho tvrzení, že mu odvolacím soudem nebylo umožněno realizovat jeho obhajobu spočívající v prokazování polehčujících okolností ve smyslu § 41 písm. l) tr. zákoníku. Jak již bylo výše uvedeno, konkrétně v tomto smyslu namítl, že v průběhu odvolacího řízení navrhl doplnění dokazování jednak doplňujícím výslechem jeho osoby, dále vyžádáním zprávy od Policie ČR za účelem zjištění, jaké informace policii předal, a též výslechem K. P. a dvou jeho neustanovených kolegů za účelem potvrzení, že policii uvedl konkrétní skutečnosti. Odvolací soud však návrhy na doplnění dokazování, vyjma doplňujícího výslechu obviněného, zamítl, v čemž obviněný spatřuje porušení jeho práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces.

11. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v dovolání pouze opakuje námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení, zejména v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se odvolací soud dostatečně a řádným způsobem vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je možno v tomto směru beze zbytku odkázat. Navíc se jedná o námitky, které nelze podřadit pod deklarované dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

12. Podle § 41 písm. l) tr. zákoníku soud jako k polehčující okolnosti přihlédne k tomu, že pachatel napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl k objasnění trestného činu spáchaného jiným. Podle § 39 odst. 3 tr. zákoníku přitom soud k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem podle § 41 a 42 tr. zákoníku přihlíží při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Pokud tedy obviněný namítá, že mu odvolacím soudem nebylo umožněno prokázat polehčující okolnosti ve smyslu § 41 písm. l) tr. zákoníku, jedná se de facto o námitku proti výši uloženého trestu.

13. Námitky směřující proti druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který však obviněný ve svém dovolání neuplatnil), a to jen tehdy, byl-li obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 41 a § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (blíže srov. např. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

14. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě uvedl, jakými úvahami se při ukládání trestu řídil a ke kterým skutečnostem přitom přihlédl. Je patrné, že se striktně řídil zásadami pro stanovení druhu a výměry trestu, které jsou uvedeny v § 38 a 39 tr. zákoníku, a dále vzal v potaz zjištěné polehčující i přitěžující okolnosti. Obviněný byl ohrožen uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v sazbě podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, tj. v rozpětí od osmi do dvanácti roků, a byl mu uložen trest ve výměře deseti let odnětí svobody. Za polehčující okolnosti považoval nalézací soud dosavadní trestní bezúhonnost obviněného i jeho částečné doznání k vytýkanému jednání. Nepřehlédl však ani okolnosti přitěžující, tj. zejména dobu páchání trestné činnosti a počet osob, kterým obviněný drogu prodával. Odvolací soud pak neshledal žádné důvody ke korekci výroku o trestu a dodal, že obviněný v rámci veřejného zasedání poměrně široce vypovídal o dalších osobách, které se měly trestné činnosti zúčastnit, avšak podle odvolacího soudu se na základě provedeného dokazování nejedná o zásadní výpověď, neboť minimálně podezření, že na dané trestné činnosti se podílelo více osob, je zřejmé již z důkazů ve spise založených. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví genetika, jasně vyplynulo, že na alobalových kuličkách byly nalezeny biologické stopy osob M. D. a T. M., tudíž je předpoklad, že tyto osoby mohou mít s nyní posuzovanou věcí souvislost. Obviněný při veřejném zasedání uvedl také jména J. S., I. K., N. a A., avšak nesdělil detaily o jejich údajné trestné činnosti ani takové skutečnosti, na základě kterých by je bylo možno jednoznačně identifikovat. Nadto obviněný u veřejného zasedání vypověděl, že policistům to tak přesně, jako před odvolacím soudem, neuvedl. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neměl ke zmíněným osobám žádných poznatků, podle kterých by je mohl identifikovat, nemohl přisvědčit obviněnému v tom jeho tvrzení, že uvedl takové informace, na základě kterých by mu ve smyslu § 41 písm. l) tr. zákoníku měl být uložen mírnější trest odnětí svobody. Podle § 41 písm. l) tr. zákoníku k přiznání polehčující okolnosti spočívající v tom, že napomáhal objasnění trestného činu spáchaného jiným, je nutné, aby obviněný přispěl významnou měrou. Ze zjištěného skutkového stavu věci je však zřejmé, že v případě posuzované věci taková míra rozhodně naplněna nebyla.

15. Nejvyšší soud proto uzavřel, že rozhodující soudy prvního a druhého stupně postupovaly správně, když uložily obviněnému trest odnětí svobody ve výměře deseti let, tj. v daném případě přípustný druh trestu nikoli na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, a to pro závažné přitěžující okolnosti a vysokou nebezpečnost jeho jednání pro společnost. V tomto ohledu tedy rozhodujícím soudům nižších stupňů nelze nic vytknout.

16. Ohledně argumentace týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů považuje Nejvyšší soud za nutné v souladu se svou dřívější rozhodovací praxí a v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu podotknout, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede, byť samozřejmě takový postup nesmí vykazovat znaky libovůle, ale musí být založen na odpovědném zhodnocení provedených důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a náležitém odůvodnění, na základě jakých skutečností soud považuje provedené dokazování za dostatečné a úplné a co bylo důvodem, že neprovedl další navrhované důkazy. Tento závěr vyplývá především z ustanovení čl. 82 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve sv. 4 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Není tedy povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh stran trestního řízení včetně obviněného. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit (obdobně k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 747/2011). Problematika tzv. opomenutých důkazů byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26 ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91 ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172 ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22 ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další).

17. V nyní posuzované věci odvolací soud akceptoval důkazní návrh obviněného v podobě jeho dodatečného výslechu, avšak neshledal podmínky pro provedení dalších navrhovaných důkazů (vyžádání zprávy od Policie ČR za účelem zjištění, jaké informace policii předal, a výslech K. P. a dvou jeho neustanovených kolegů za účelem potvrzení, že policii uvedl konkrétní skutečnosti), neboť vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním považoval jejich provádění za nadbytečné, což v odůvodnění svého rozhodnutí jasně a srozumitelně vysvětlil. Takové rozhodnutí bylo zcela v kompetenci soudu druhého stupně a Nejvyšší soud proto nepovažuje za potřebné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru jakkoli doplňovat.

18. Obviněný v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

19. K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná, neboť rozhodnutím odvolacího soudu nedošlo k zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku, a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatňuje.

20. Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.

21. Nejvyšší soud proto uzavřel, že obviněný I. K. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., a že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 12 To 36/2018, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 3 T 1/2018, nevykazuje takové vady, pro které by ho bylo nutno z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. zrušit.

22. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného I. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 2. 2019


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu