Rozhodnutí NS

27 Cdo 3747/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2019
Spisová značka:27 Cdo 3747/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3747.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 241 o. s. ř.
§ 243f odst. 2 o. s. ř.
§ 30 o. s. ř.
§ 138 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 3747/2018-222


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v exekuční věci oprávněné T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 64949681, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti povinnému J. K., narozenému XY, bytem XY, pro 7.483 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 3 pod sp. zn. 36 EXE 11818/2012, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, č. j. 53 Co 157/2013-60, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Co 157/2013, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, č. j. 4 Co 85/2015-142, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.


Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. j. 53 Co 157/2013-136 zamítl návrh povinného na ustanovení zástupce z řad advokátů v řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, č. j. 53 Co 157/2013-60.

[2] K odvolání povinného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal i o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

[4] Podle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).

[5] Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.

[6] Protože při podání dovolání nebyl povinný zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2018, č. j. 53 Co 157/2013-213, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení tak, že si pro dovolací řízení zvolí zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Současně byl dovolatel poučen, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno.

[7] Usnesení obsahující výzvu bylo dovolateli doručeno dne 31. 8. 2018. Dovolatel na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 30. 10. 2018, doručeným soudu prvního stupně téhož dne, ve kterém vznesl námitky proti výše zmíněnému usnesení (ze dne 21. 8. 2018, č. j. 53 Co 157/2013-213) z důvodu „nesprávného obsazení soudu“, kdy „asistent soudce není „soud“. Nedostatek povinného zastoupení však neodstranil.

[8] Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

[9] Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).

[10] Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[11] V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.

[12] O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[13] Zřejmá bezúspěšnost dovolatelem uplatňovaného práva plyne již z toho, že dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o neustanovení zástupce povinnému v řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, č. j. 53 Co 157/2013-60, přičemž řízení ve věci samotné žaloby pro zmatečnost bylo již pravomocně zastaveno.

[14] Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2015, č. j. 53 Co 157/2013-152 vyzval povinného k úhradě soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost a poučil jej, že pokud tak neučiní, bude řízení zastaveno. Protože povinný soudní poplatek neuhradil, Městský soud usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. 53 Co 157/2013-176, řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil. K odvolání povinného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2018, č. j. 4 Co 267/2017-201, které nabylo právní moci dne 22. 6. 2018, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

[15] Je-li nepochybné, že žalobě pro zmatečnost nemůže být vyhověno, pak i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva a není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zjevné, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.

[16] K námitkám dovolatele týkajícím se jím tvrzeného nesprávného obsazení soudu asistentkou soudce, Nejvyšší soud odkazuje na jasné znění § 36a odst. 4 a 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích a § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (viz též důvody usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2016, č. j. 4 Co 49/2016-164, 4 Co 57/2016, 4 Co 58/2016, ve kterém se s obsahově shodnými námitkami povinného odvolací soud dostatečně vypořádal).

[17] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit povinnému advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy povinný neodstranil nedostatek povinného zastoupení – ač byl o následcích nečinnosti poučen – předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).

[18] K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[19] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 26. 2. 2019


JUDr. Filip Cileček
předseda senátu