Rozhodnutí NS

27 Cdo 2265/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/27/2019
Spisová značka:27 Cdo 2265/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2265.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Péče řádného hospodáře
Dotčené předpisy:§ 194 odst. 5 obch. zák.
§ 243e odst. 1 o. s. ř.
§ 243c odst. 1,2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/06/2019
I.ÚS 1876/19
JUDr. David Uhlíř
odmítnuto
06/26/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 2265/2017-393


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně S., m. a. s. XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Janem Siostrzonkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, U Cementárny 1303/16, PSČ 703 00, proti žalovaným 1) J. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Dělnická 434/1, PSČ 736 01, 2) A. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Štrossem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Místecká 329/258, PSČ 720 00, 3) W. D., narozenému XY, bytem XY, 4) R. J., narozenému XY, bytem XY, a 5) V. C., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Dělnická 434/1, PSČ 736 01, o zaplacení 1.020.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 4/2015, o dovolání žalobkyně a žalovaného A. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 136/2016-304, ve znění usnesení ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 136/2016-302, takto:

I. Dovolání žalobkyně a žalovaného A. R. se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 30. 7. 2014 se žalobkyně domáhá na žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 1.020.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, když podle názoru žalobkyně nepostupovali jako členové jejího představenstva s péčí řádného hospodáře při uzavření čtyř smluv o nájmu reklamní plochy, na základě nichž byla z majetku žalobkyně vyplacena žalovaná částka.

[2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 10. 2015, č. j. 24 Cm 4/2015-145, žalobu podanou proti prvnímu, třetímu, čtvrtému a pátému žalovanému zamítl (výrok I.), žalobu podanou proti druhému žalovanému zamítl co do částky 350.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), uložil druhému žalovanému zaplatit žalobkyni 670.000 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VIII.).

[3] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně a druhého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně „změnil“ v napadené části výroku I. ohledně třetího žalovaného tak, že zamítl žalobu o zaplacení 820.000 Kč s příslušenstvím (první výrok), potvrdil je ve výroku II. (druhý výrok), změnil je ve výroku III. tak, že druhému žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 670.000 Kč s příslušenstvím, z čehož 200.000 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně se třetím žalovaným (třetí výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (čtvrtý a pátý výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (šestý a sedmý výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně (v rozsahu druhého výroku) a druhý žalovaný (v rozsahu druhého, třetího, pátého a sedmého výroku). Nejvyšší soud dovolání obou účastníků odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustná. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou přípustná ani podle § 237 o. s. ř.

I. K dovolání žalobkyně

[5] Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o otázku, zda „v případě dvou sporných smluv č. 69/2013 a 71/2013 byl prokázán vznik škody, a to ve výši plnění uzavřených smluv, neboť druhou smluvní stranou z těchto smluv plněno nebylo vůbec“.

[6] Nejde přitom o otázku právní, nýbrž skutkovou. Dovolatelka totiž při její formulaci (nepřípustně) zpochybňuje skutkový závěr, ze kterého odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí a podle něhož reklama byla podle uzavřených smluv uskutečněna, ať už na sportovišti (smlouva č. 71/2013) či v průběhu závodu (smlouva č. 69/2013).

[7] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

[8] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelkou – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sama dovolatelka (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).

II. K dovolání druhého žalovaného

[9] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel nejednal s péčí řádného hospodáře, neseznámil-li se řádně s obsahem společností uzavřených nájemních smluv (ani jím osobně podepisovaných dodatků k těmto smlouvám) a uzavřel úplatné smlouvy na poskytnutí reklamních ploch, které společnost mohla využívat bezúplatně, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Z té se podává, že:

1) Člen představenstva akciové společnosti odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 131/2017“), či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012].

2) Pro posouzení, zda rozhodnutí, která člen představenstva společnosti přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že člen představenstva postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání (viz R 131/2017 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016).

3) Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je člen představenstva povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které mu byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí (člena) představenstva nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno (viz opět R 131/2017 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3325/2016).

4) Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost jednatele dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů akcionáře, který jej do funkce člena představenstva vahou svých hlasů prosadil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3325/2016).

5) Při posuzování, zda určité jednání člena představenstva bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3235/2016, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5279/2016).

[10] Dále srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016.

[11] Rozhodne-li člen statutárního orgánu o uzavření smlouvy o reklamě, jež společnost zavazuje k úhradě ceny za služby, které má možnost realizovat na základě jiné, již dříve uzavřené, smlouvy bezplatně, může být takové rozhodnutí v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, a tedy v zájmu a ve prospěch společnosti, existují-li pro takový postup rozumné důvody, popř. je-li uzavření takové smlouvy pro společnost jinak výhodné. V projednávané věci však žádné takové důvody ani výhody nebyly tvrzeny a ze spisu se nepodávají.

[12] Dovolání nečiní přípustným ani dovolatelem předestřená otázka nesení důkazního břemene ohledně skutkových tvrzení, jež jde – dle mínění dovolatele – „zcela k tíži žalobkyně“. Tuto otázku totiž odvolací soud vůbec neřešil, když dospěl k závěru, podle něhož v řízení bylo prokázáno, že dovolatel „v souvislosti s uzavřením smluv č. 105/2012 a č. 70/2013 a plnění dle nich“ porušil povinnost péče řádného hospodáře.

[13] Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že k podání druhého žalovaného ze dne 31. 1. 2018 doručenému dne 5. 2. 2018 a označenému jako „zaslání listin“ nemohl při posuzování důvodnosti dovolání přihlížet, neboť v dovolacím řízení nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[15] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

        Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 3. 2019


JUDr. Marek Doležal
předseda senátu