Rozhodnutí NS

33 Cdo 1234/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:33 Cdo 1234/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1234.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 138 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 1234/2018-379


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. S., bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem Praha 2, Apolinářská 445/6, proti žalované V. V., bytem XY, zastoupené JUDr. Ivanou Valtovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 287/18, o zaplacení 843.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 12/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2017, č. j. 10 Co 266/2017-350, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2017, č. j. 10 Co 266/2017-350, a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 5. 2017, 10 C 12/2012-337, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jako „odvolací soud“) potvrdil usnesení ze dne 18. 5. 2017, č. j. 10 C 12/2012-337, kterým Okresní soud v Litoměřicích (dále jako „soud prvního stupně“) zastavil odvolací řízení a rozhodl o nákladech řízení o odvolání před soudem prvního stupně; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 1. 2016, č. j. 10 C 12/2012-259, neboť žalobce neuhradil soudní poplatek z odvolání, k jehož zaplacení jej soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 1. 3. 2016, č. j. 10 C 12/2012-275 (doručeným 3. 3. 2016). Doplnil, že žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku soudy nevyhověly (usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 4. 2016, č. j. 10 C/12/2012-308, potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 26. 7. 2016, č. j. 10 Co 501/2016-322) a návrh žalobce ze dne 31. 8. 2016 podle § 9 odst. 4 písm. c/ zákona č. 549/1191 Sb., o soudních poplatcích, ve znění do 29. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), byl zamítnut.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém se domáhá opětovného posouzení svých majetkových poměrů s přesvědčením, že se soudy nevypořádaly se všemi jím přednesenými skutečnostmi. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu hodnotí rozhodnutí odvolacího soudu jako nepřezkoumatelné a odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2381/10, jestliže nereflektoval, že po zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků jej soud prvního stupně opětovně nevyzval k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby zrušil též předcházející rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 4. 2016, č. j. 10 C 12/2012-308, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2016, č. j. 10 C 501/2016-322, usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 9. 2016, č. j. 10 C 12/2012-327, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2017, č. j. 10 Co 940/2016-334) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Námitka, že se odvolací soud řádně nevypořádal se všemi námitkami, které žalobce uplatnil v odvolání, a že tak nesprávně aplikoval ustanovení § 138 o. s. ř. ve vztahu k majetkovým poměrům žalobce, přípustnost dovolání nezakládá, neboť jde o otázku, na níž napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud se otázkou majetkových poměrů žalobce nezabýval, neboť o této otázce bylo k jeho žádosti o osvobození od placení soudních poplatků již pravomocně rozhodnuto samostatným usnesením.

Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné a je i důvodné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu zastávané rozhodnutím ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 49/2014 a navazující judikaturou, z níž vyplývá, že pokud je pravomocně zamítnuta žádost o osvobození od placení soudních poplatků, je povinností soudu nejprve opětovně účastníka vyzvat k zaplacení soudního poplatku a poskytnout mu k tomu novou lhůtu, a teprve při bezvýslednosti takové výzvy je možné rozhodnout o zastavení řízení.

Účelem rozhodování o přiznání osvobození od soudního poplatku je posouzení poměrů účastníka, jakož i svévole nebo zřejmé bezúspěšnosti při uplatňování nebo bránění práva (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 121/11), přičemž do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí není tedy tato otázka konečným způsobem rozhodnuta a pro případ nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí být účastníku řízení poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé, má-li být zachována možnost domáhat se soudní ochrany svých práv (nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. II. ÚS 588/2000, ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 2381/10, nebo i nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. IV. ÚS 776/05). Rozhodnutí soudu o zastavení řízení proto může být opodstatněné v případě opakovaných nedůvodných žádostí o osvobození od soudních poplatků. Účastník však musí mít reálnou možnost po rozhodnutí soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků soudní poplatek ve lhůtě jemu poskytnuté zaplatit.

Jestliže v projednávané věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení, aniž by napravil pochybení soudu prvního stupně, který poté, co nevyhověl žádosti žalobce o osvobození od zaplacení soudního poplatku z odvolání, žalobce opětovně k zaplacení soudního poplatku z odvolání nevyzval a bez dalšího řízení zastavil, nelze učinit jiný závěr, než že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním závěru v otázce možnosti zastavení řízení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř., zrušil; jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Návrhu dovolatele na zrušení i „předcházejících rozhodnutí“ dovolací soud nemohl z povahy věci vyhovět.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o nákladech řízení soud rozhodne též o nákladech tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 24. 4. 2019


JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu