Rozhodnutí NS

4 Tdo 1161/2011

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
265b/1l
Datum rozhodnutí:09/13/2011
Spisová značka:4 Tdo 1161/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1161.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
12/01/2011
IV.ÚS 3588/11
prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc.
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 1161/2011-19

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. září 2011 o dovolání obviněného R. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 12 To 190/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 37/2011, t a k t o :

Dovolání obviněného R. T. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 6 T 37/2011, byl obviněný R. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že

dne 14. 10. 2010 v blíže nezjištěné době od 04:15 hodin do 04:45 hodin v H. K., na stezce pro pěší a cyklisty vedoucí podél silničního okruhu u O. mostu, přistoupil k V. C., kterou za použití fyzického násilí srazil na zem na travnatý prostor mezi stezkou a plotem fotbalového stadionu, následně k poškozené ležící na zemi přistoupil a se slovy „nebraň se, nic se ti nestane, když budeš hodná, nedostaneš přes držku“ poškozenou otočil obličejem k zemi, rukama ji přidržoval, rozepnul zip u kalhot, zul jí botu, stáhl jednu nohavici kalhot a spodních kalhotek a přes fyzický a verbální odpor kladený poškozenou jmenované roztáhl nohy, vnikl penisem do vagíny a následně na ní vykonal soulož.

Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

V zákonné lhůtě podali proti tomuto rozsudku odvolání obviněný i státní zástupkyně.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 12 To 190/2011, z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému za zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm., a) tr.zákoníku, když napadený rozsudek zůstal ve výroku o vině nezměněn, uložil podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému nově i trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti roků. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém napadl jak výrok o vině s tím, že vina nebyla dostatečně prokázána, tak výrok o trestu vyhoštění s tím, že tento trest je v rozporu s mezinárodně chráněným právem na slučování rodin. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že již soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a jeho rozsudek tak nesl vady zejména pro nejasnost a neúplnost skutkových zjištění. Tuto námitku pak dovolatel blíže precizoval zejména zpochybněním jednotlivých důkazů, především výpovědi poškozené C., a v souvislosti s tím namítl nesprávné hodnocení důkazů soudem a nedostatečný rozsah dokazování, který spočíval v nevyhovění jeho návrhu na vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie.

Dovolatel vznesl námitku proti uloženému trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Tato námitka dovolatele byla směřována především proti uloženému trestu vyhoštění, kdy vytýkal odvolacímu soudu, že v rozporu s názorem soudu prvního stupně nezohlednil vztah dovolatele s družkou, s níž plánuje sňatek a chtějí spolu v budoucnu žít. Zpochybnil hodnocení důkazů odvolacím soudem, které v této souvislosti učinil a namítl, že uložení trestu vyhoštění je v příkrém rozporu s jeho mezinárodně chráněným právem na slučování rodin.

V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by navrhl další procesní postup ve věci.

Přípisem ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 1 NZO 877/2011 sdělila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, že Nejvyšší státní zastupitelství v této věci nevyužije svého práva se k obsahu podaného dovolání vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s projednáním předmětného dovolání Nejvyšším soudem ve smyslu § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo pokud byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).

Z obsahu dovolání obviněného R. T. nevyplývá žádná námitka v tom smyslu, že by jeho odvolání bylo zamítnuto přesto, že by nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Z této skutečnosti je nutno dovodit, že dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že má za to, že v rozhodnutí předcházejícím rozsudku odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (na jiný dovolací důvod ve svém mimořádném opravném prostředku neodkázal).

V projednávaném případě dovolatel na výše uvedený dovolací důvod sice formálně odkázal, avšak ve svém dovolání neuplatnil žádnou námitku proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení. Veškeré své výhrady vůči výroku o vině směřoval vůči hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a zčásti proti nedostatečnému rozsahu dokazování. Je tak zřejmé, že zcela výlučně uplatnil námitky skutkové povahy, s vlastní konstrukcí skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.

Stejný závěr učinil Nejvyšší soud i k té části dovolání, v níž obviněný brojí proti uloženému trestu, kdy tento trest označil za nepřiměřeně přísný (přičemž není patrno, zda měl na mysli oba uložené tresty nebo pouze uložený trest vyhoštění) a kdy ve vztahu k trestu vyhoštění namítl, že jeho uložením bylo porušeno jeho mezinárodně chráněné právo na spojování rodin. Ani tyto námitky dovolatele se svým obsahem neslučují s jím uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, neboť i ony výhradně směřují proti skutkovým zjištěním soudu ve vztahu k osobním poměrům a sociálním vazbám obviněného.

Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za potřebné akcentovat závěr, že posouzení „přísnosti“ či naopak „mírnosti“ uloženého trestu není úkolem řízení o dovolání coby mimořádného opravného prostředku svého druhu. Dovolacím soudem by uložený trest mohl být zásadně přezkoumáván pouze tehdy, jestliže by obsahem dovolání byla námitka, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a to ve shodě s formulací zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Tento dovolací důvod však v posuzovaném případě dovolatelem uplatněn nebyl, na citované ustanovení trestního řádu dovolatel neodkázal a ani z obsahu jeho dovolání námitka tohoto druhu nevyplývá (dovolatelem tvrzený „příkrý rozpor s jeho mezinárodně chráněným právem na slučování rodin“ za takovou námitku považovat nelze).

V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které se překrývají s námitkami obviněného opakovanými i v jeho mimořádném opravném prostředku. Odvolací soud v podrobném odůvodnění svého rozhodnutí také řádně vysvětlil, proč námitkám obviněného v tomto směru nepřiznal právní relevanci, včetně námitky dovolávající se posouzení trvalosti a vážnosti vazeb k D. B., jíž označuje za svou družku.

Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)

Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. T. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).


V Brně dne 13. září 2011

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á