Rozhodnutí NS

30 Cdo 4029/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/27/2019
Spisová značka:30 Cdo 4029/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4029.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Zastoupení
Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
04/29/2019
IV.ÚS 1403/19
JUDr. Jaromír Jirsa
odmítnuto
07/05/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 4029/2018-18


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Tomášem Mottlem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, o zaplacení 1 401 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 55/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2018, č. j. 35 Co 281/2018-8, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

    Odůvodnění:

    Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2018, č. j. 24 C 92/2018-3, kterým soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému.

    Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.

    Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

    Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

    Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.

    Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

    Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem a netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání v tomto dovolacím řízení zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, je z rozhodovací činnosti dovolacímu soudu známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat titul, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se na proklamace o „zločineckém režimu“, „státních zločincích“, „ochraně bohatých zlodějů a zločinců“ a podobně. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, které jsou opět vesměs zjevně bezúspěšné.

    Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské, učinil Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08), jakož i Nejvyšší soud, a to nejen v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nýbrž i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce např. v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17.

    Dovolací soud z uvedeného důvodu ustáleně dovozuje, že žalobce si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost musí být známa nejen z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl žalobce mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018).

    Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu předestřel: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“

    Dovolací soud uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení nejsou splněny podmínky pro pokračování v dovolacím řízení, a proto řízení o dovolání žalobce zastavil.

    Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 27. 3. 2019


    Mgr. Tomáš Mottl
    pověřený člen senátu