Rozhodnutí NS

7 Td 9/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/20/2019
Spisová značka:7 Td 9/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.9.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Delegace
Dotčené předpisy:§ 25 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Td 9/2019-1429


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 3. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného P. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 11/2019, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto:


Podle § 25 tr. ř. se věc Obvodnímu soud pro Prahu 4 neodnímá.

Odůvodnění:


Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 4. 2. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného P. J. pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1tr. zákoníku. Přečinu se měl podle obžaloby dopustit v podstatě tím, že v uvedených zdaňovacích obdobích v roce 2011 a 2012, jako jednatel společnosti I. C. E., se sídlem XY, Vestec (pozn. okres Praha-západ), záměrně za účelem finančního prospěchu zahrnul neoprávněně do základu daně částky v obžalobě uvedené, ačkoli k uskutečnění plnění nedošlo, společnost I. C. E., uvedené zboží a služby od dodavatelů nenakoupila a obviněný věděl, že zboží za dané období nebylo v majetku společnosti, faktura byla vystavena jinému odběrateli a správci daně neprokázal v obžalobě uvedená plnění, čímž měl zkrátit daň z přidané hodnoty o celkovou částku 202 470 Kč, čímž způsobil České republice zastoupené správcem daně – Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Praha-západ, se sídlem Na Pankráci 975/95, Praha 4 – Pankrác, škodu ve výši 202 470 Kč.

Nejvyššímu soudu byl dne 13. 2. 2019 předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 6 T 11/2019, s návrhem tohoto soudu na delegaci věci. Z obsahu spisového materiálu podle soudu vyplývá, že obviněný P. J,, t. č. bydlí ve Frýdku-Místku. Advokátní kancelář obhájkyně obviněného má sídlo v Ostravě (č. l. 164 tr. spisu). Obě společnosti, od nichž měl obviněný jako jednatel společnosti I. C. E., realizovat údajně fiktivní nákupy zboží (resp. provedení oprav) mají sídlo buď v Ostravě (společnost BTP, s. r. o. – body 2, 3 obžaloby), resp. ve Frýdku-Místku (společnost PECA TRADE, s. r. o. – bod 1 obžaloby). Svědkové, jež bude nutno ve věci údajně fiktivních obchodů vyslechnout, bydlí nebo jsou činní na území Moravskoslezského kraje. P. Ch. (bod 2 obžaloby) v Petřvaldu, okres Karviná, R. H. (bod 3 obžaloby) v Dolní Lomné, okres Frýdek-Místek, D. V. (bod 3 obžaloby) v Rychvaldu, okres Karviná, J. Z. (bod 1 obžaloby) ve Frýdku-Místku. Toliko svědci R. B. (č. l. 178 tr. spisu) a M. B. (č. l. 202 tr. spisu) bydlí v obci Valy u Mariánských Lázní, ale tito se vyjadřují pouze k převodu vozidel zn. MAN, což je však dostatečně dokumentováno i listinnými důkazy. Podle soudu žádný z uvedených svědků nebyl slyšen podle § 164 odst. 1 tr. ř. a lze důvodně předpokládat, že bude ze strany svědků požadováno svědečné. Rovněž poukázal na případné problémy při neúčasti svědků s jejich předváděním z Moravskoslezského kraje k soudu do Prahy. Místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 je přitom dána pouze tím, že v jeho obvodu sídlí Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Praha-západ (soud podotýká, že samotná daňová přiznání byla podávána elektronicky). Soud dodává, že rovněž nelze vyloučit možnost zproštění obžaloby, kdy i ze strany obhajoby by bylo požadováno proplacení nákladů. Obvodní soud má za to, že s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení jsou dány důležité důvody podle § 25 tr. ř. a proto navrhl, aby mu byla trestní věc obviněného odňata.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.

Nejvyšší soud nejdříve považuje za nutné uvést, že podnět obvodního soudu na postup podle § 25 tr. ř. neobsahuje konkrétní návrh, kterému ze soudů má být trestní věc vedená pod sp. zn. 6 T 11/2019 přikázána. Od takového zcela konkrétního návrhu se přitom odvíjí příslušnost soudu k rozhodnutí o delegaci. Z obsahu návrhu lze nicméně dovodit, že Obvodní soud pro Prahu 4 zamýšlel podat návrh na odnětí věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4, a její přikázání Okresnímu soudu v Ostravě nebo Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. K rozhodnutí o takovém návrhu je podle § 25 tr. ř. příslušný Nejvyšší soud.

Není pochyb o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit. Z hlediska místní příslušnosti je u tohoto trestného činu rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001). Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby jejím sídlem [§ 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. Obvodní soud pro Prahu 4 ostatně svoji příslušnost nesporuje.

Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti jedné fyzické osobě. Nejedná se tedy o žádný mimořádně velký počet obviněných ve věci. Dále je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný a jeho obhájce mají bydliště nebo sídlo mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani soud v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se nemohl obviněný účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Praze.

Obvodní soud svými argumenty toliko do budoucna předjímá možné obtíže při konání hlavního líčení z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Takové domněnky však nemohou být důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný, a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi.

Ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není obecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V dané věci přitom obvodní soud poukazuje pouze na čtyři svědky s bydlištěm v Moravskoslezském kraji a možné náklady při nutnosti jejich slyšení, přičemž v obžalobě je navržen výslech pouze jednoho svědka, P. Ch., který má bydliště v Petřvaldu, okres Karviná. Výslech dalších dvou svědků, kteří mají naopak bydliště v Karlovarském kraji, obvodní soud nepředpokládá. Bude samozřejmě otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné vyslechnout. Výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze ale založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.

Odnětím trestní věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a jejím přikázáním některému z výše uvedených okresních soudů, nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Nelze akceptovat argumentaci obvodního soudu, neboť se nejedná o zcela výjimečnou situaci. Postup podle § 25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi.

Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je nepochybné, že trestní věc obviněného bude u příslušného Obvodního soudu pro Prahu 4 řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.


Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 20. 3. 2019


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu