Rozhodnutí NS

24 Cdo 2846/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:24 Cdo 2846/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2846.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Odporovatelnost
Dotčené předpisy:§ 88 písm. b) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 2846/2018-66


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Z. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19, proti žalovaným 1) J. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem MATOUŠ & partneři, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Lazarská 6/11, a 2) Z. N., narozené XY, bytem XY, o neúčinnosti právního jednání, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 263/2017, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2018, č. j. 27 Co 48/2018-38, takto:


Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-východ (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. ledna 2018, č. j. 36 C 263/2017-25, zamítl námitku žalovaných, že Okresní soud Praha-východ není k projednání věci místně příslušný.

K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. března 2018, č. j. 27 Co 48/2018-38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nemovité věci, které byly předmětem převodu a zřízení věcného břemene, se nacházejí v obvodu Okresního soudu Praha-východ, přičemž rozhodnutí soudu prvního stupně je v souladu s R 46/2008.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Uplatňuje v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. stran nesprávného právního posouzení místní příslušnosti soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky procesního práva, konkrétně otázky, zda se v případě posuzování neúčinnosti právního jednání ve smyslu ust. § 589 a násl. NOZ řídí místní příslušnost soudu dle ust. § 85 odst. 1 o. s. ř. nebo zda se řídí dle ust. § 88 písm. b) o. s. ř., kdy tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena.“

V další části svého dovolání ovšem dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) sp. zn. 29 Od 58/2005 a sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, v nichž měla být předmětná právní otázka řešena odlišně, respektive v posledně uvedené dovolací věci byl původní právní názor překonán. Argumentuje ve prospěch závěru, že Okresní soud Praha-východ není podle § 88 písm. b) o. s. ř. soudem místně příslušným a že věc je nutno postoupit obecnému soudu žalovaných. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K tomuto dovolání nebylo podáno žádné písemné vyjádření.

Dovolání žalovaného 1) není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.

Podle § 88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmena a).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Od 58/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 46/2008, vyložil a odůvodnil právní názor, že: „Ve sporu o určení neúčinnosti smlouvy o převodu nemovitosti je dána výlučná místní příslušnost soudu podle ustanovení § 88 písm. g) (poznámka dovolacího soudu: nyní § 88 písm. b/) o. s. ř.“

Z uvedeného vyplývá, že předmětná právní (procesní) otázka byla již dovolacím soudem vyřešena a není žádného důvodu předkládat řešení této otázky velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia.

Dovolací soud ve vztahu k argumentaci dovolatele poukazujícího na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, připomíná, že za ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu je třeba považovat rozhodnutí dovolacího soudu, které obsahuje předmětný právní názor na řešení zejména příslušné právní otázky, a jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 1072/2016, in https://nsoud.cz).

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného 1) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů (tohoto) dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2019


JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu