Rozhodnutí NS

27 Cdo 4260/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:27 Cdo 4260/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4260.2017.3
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Spolek (o. z.) [ Korporace (o. z.) ]
Dotčené předpisy:§ 3047 o. z.
§ 15 předpisu č. 83/1990Sb.
§ 80 o. s. ř.
§ 258 o. z.
§ 260 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 4260/2017-343


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců a) B. B., narozeného XY, bytem XY, b) J. K., narozené XY, bytem XY, c) M. D., narozeného XY, d) J. Š., narozeného XY, bytem XY, e) M. D., narozené XY, bytem XY, a f) A. H., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Kateřinou Švajcrovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Holečkova 332/5, PSČ 150 00, proti žalované České obci sokolské, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00409537, zastoupené JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Pod Císařkou 3242/5, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 159/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, č. j. 28 Co 22/2017-309, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, č. j. 28 Co 22/2017-309, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 17. 12. 2013 se žalobce J. B. domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí Výboru České obce sokolské (dále též jen „výbor“) o změně stanov, přijatého dne 29. 11. 2013, maje napadené rozhodnutí za odporující dobrým mravům, zákonu č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, jakož i základním právům a svobodám jednotlivců.

[2] V průběhu řízení přistoupili do řízení ostatní žalobci.

[3] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 6. 2016, č. j. 19 C 159/2013-265, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení státu a žalované (výroky II. a III.), neshledávaje napadené usnesení výboru žalované neplatným.

[4] Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalobců rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[5] Odvolací soud vyšel z toho, že rozhodnutím sjezdu žalované ze dne 26. 6. 2016 byly články stanov, změněné napadeným rozhodnutím výboru žalované, změněny tak, že „nynější znění stanov neobsahuje ustanovení, proti nimž žalobci brojili“.

[6] Na tomto základu pak uzavřel, že „v důsledku soudního rozhodnutí, kterým by podle žalobního návrhu mělo být zasaženo do obsahu stanov přijatých výborem České obce sokolské dne 30. 11. 2013, by již žádné důsledky nenastaly, ochrana práv žalobců by nebyla posílena a účel ustanovení § 15 odst. 1 zákona o sdružování občanů by nemohl být naplněn“.

[7] Odvolací soud neshledal „intenzivní společenský zájem na projednání věci“ a nepřisvědčil ani argumentaci žalobců, podle kterých je rozhodnutí věci potřebné pro ostatní členy a spolky žalované. Žalobci nevedou řízení, v němž by bylo třeba jako předběžnou otázku posuzovat platnost napadeného rozhodnutí výboru žalované, a tudíž ani sami nemají zájem na projednání věci. V této souvislosti odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5060/2014.

[8] Odvolací soud – vysvětluje, že zamítá-li soud žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu, je vyloučeno, aby žalobu současně přezkoumal po stránce věcné – se již „nezabýval odvolacími námitkami proti věcnému posouzení projednávané věci soudem prvního stupně“.

[9] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Namítají, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení níže uvedených otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. jež dosud nebyly Nejvyšším soudem vyřešeny.

[10] Dovolatelé předně odvolacímu soudu vytýkají, že věc posoudil podle § 15 zákona o sdružování občanů, ačkoliv podle § 3047 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), měl postupovat podle tohoto zákona (především podle § 258 a násl. o. z.), což se podává i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015 (jenž byl uveřejněn pod číslem 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále též jen „R 59/2018“).

[11] Zamítl-li odvolací soud žalobu „pro nedostatek naléhavého právního zájmu“ dovolatelů podle § 80 o. s. ř., odchýlil se (podle názoru dovolatelů) od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2306/2008.

[12] Taktéž nesprávný je i (ničím nepodložený) názor odvolacího soudu o nedostatku „intenzivního společenského zájmu na projednání věci“, jakož i absenci významu projednání věci pro samotné dovolatele. Dovolatelé jsou členy Tělocvičné jednoty Sokol XY, resp. Tělocvičné jednoty Sokol XY. Přitom mezi posledně označenou tělocvičnou jednotou a žalovanou jsou vedeny spory, pro jejichž rozhodnutí je významná otázka platnosti změn stanov, učiněných napadeným rozhodnutím výboru žalované (tedy stanov ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 26. 6. 2016).

[13] Dále dovolatelé snášejí argumenty, proč (z jakých důvodů) je podle jejich názoru napadené rozhodnutí výboru žalované neplatné, a navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[14] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení v dovolání otevřených otázek výkladu § 15 zákona o sdružování občanů a § 3047 o. z., při jejichž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

[15] Podle § 3047 o. z. bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánu občanského sdružení, soud o návrhu rozhodne podle tohoto zákona.

[16] Podle § 15 zákona o sdružování občanů považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami (odst. 1). Soud v řízení postupuje podle občanského soudního řádu (odst. 2).

[17] Domáhá-li se člen sdružení (spolku) určení neplatnosti rozhodnutí orgánu sdružení (spolku) pro jeho rozpor se zákonem či stanovami postupem podle § 15 zákona o sdružování občanů, nemusí prokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení ve smyslu § 80 o. s. ř. a jeho žalobu (návrh na zahájení řízení) nelze zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu; ustanovení § 15 zákona o sdružování občanů právo podat žalobu (návrh na zahájení řízení) nepodmiňuje naléhavým právním zájmem člena (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002, uveřejněné pod číslem 55/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, a ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněné pod čísly 53/2006 a 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[18] Odvolací soud tudíž pochybil, zamítl-li žalobu dovolatelů pro nedostatek naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř.

[19] Důvodná je i výtka dovolatelů, že odvolací soud pominul ustanovení § 3047 o. z. a o návrhu na zahájení řízení nerozhodl podle občanského zákoníku. Jakkoliv totiž § 3047 o. z. neumožňuje pravou zpětnou účinnost právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (což znamená, že vznik právních vztahů jakož i práva a povinnosti z nich vzešlé v době do 31. 12. 2013 se i nadále řídí dosavadní právní úpravou), v projednávané věci je na místě postupovat zejména podle § 258 a násl. o. z. (srov. R 59/2018).

[20] Z R 59/2018 se taktéž podává, že i v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku (dříve sdružení), zahájeném před 1. 1. 2014, se uplatní pravidlo obsažené v § 260 o. z., podle něhož soud nevysloví neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odstavec první), popř. bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (odstavec druhý). Je tomu tak proto, že obsahově obdobné pravidlo se prosazovalo už při výkladu § 15 zákona o sdružování občanů.

[21] Obecně nelze vyloučit, že rozhodnutí orgánu spolku nebude mít závažné právní následky ve smyslu § 260 o. z. tehdy, dojde-li následně (po zahájení řízení podle § 15 zákona o sdružování občanů, resp. podle § 258 o. z.) k jeho změně či zrušení dalším rozhodnutím orgánu spolku (k jeho revokaci) [např. proto, že spolek takto zareaguje na výtky obsažené v návrhu na zahájení soudního řízení].

[22] Jakkoliv odvolací soud při formulaci svého závěru nevycházel z uvedených ustanovení, de facto (posuzováno podle obsahu) dovodil, že právě tato situace nastala v projednávané věci v důsledku rozhodnutí o změně stanov, přijatého sjezdem žalované dne 26. 6. 2016.

[23] Nicméně uvedený závěr lze považovat (přinejmenším) za předčasný.

[24] Jak se totiž podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, platnost rozhodnutí orgánu občanského sdružení (spolku) nelze posuzovat v jiném řízení než v řízení upraveném ustanovením § 15 zákona o sdružování občanů, resp. § 258 a násl. o. z.; nelze ji tudíž napadat žalobou podle § 80 o. s. ř. a nemůže být ani posuzována jako předběžná otázka v jiném soudním řízení (neurčuje-li zákon jinak). Opačný závěr by právní úpravu, začleněnou do § 15 zákona o sdružování občanů, resp. § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a vnášel by – v rozporu s principem právní jistoty – do poměrů spolku, jeho členů a koneckonců i třetích osob právní nejistotu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5060/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2869/2016, či v poměrech jiných právnických osob obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněného pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017).

[25] Případným úvahám o aplikaci ustanovení § 260 odst. 1 o. z. (odůvodněným následnou změnou napadeného rozhodnutí orgánu spolku samotným spolkem) tudíž musí předcházet (mimo jiné) zjištění, zda otázka platnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku nemá (nemůže mít) význam pro posouzení vzniku, změny či zániku, jakož i obsahu právních vztahů, a to bez ohledu na to, zda jsou jejich subjekty žalobci (navrhovatelé) v řízení podle § 258 a násl. o. z. (dříve § 15 zákona o sdružování občanů).

[26] V projednávané věci dovolatelé namítají, že otázka platnosti jimi napadeného rozhodnutí orgánu výboru žalované má význam v několika soudních sporech vedených Tělocvičnou jednotou XY a žalovanou. Odvolací soud však uvedenou námitku považoval za nedůvodnou, zdůrazňuje, že dovolatelé sami nezahájili žádné soudní řízení, v němž by otázka platnosti rozhodnutí výboru žalované byla významná.

[27] Jak však Nejvyšší soud vysvětlil výše, má-li otázka platnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku význam pro posouzení vzniku, změny či zániku, jakož i obsahu právních vztahů, nelze zpravidla uzavřít, že v důsledku následné změny napadeného rozhodnutí samotným spolkem (jeho orgánem) nemá napadené rozhodnutí (jen proto, že bylo následně změněno či zrušeno) závažné právní následky. Řečené přitom platí bez ohledu na to, zda jsou subjekty těchto právních vztahů sami navrhovatelé (žalobci).

[28] V projednávané věci jsou navíc někteří z dovolatelů členy Tělocvičné jednoty XY, jež vede soudní spory se žalovanou, a otázka platnosti napadeného rozhodnutí výboru žalované je tudíž významná i pro ně samotné (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1075/2011).

[29] Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

[30] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).

[31] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

[32] V dalším řízení odvolací soud (mimo jiné) posoudí, zda žalobci b) až f) přistoupili do řízení v prekluzivní lhůtě určené ustanovením § 15 odst. 1 zákona o sdružování občanů; ne-li, vyvodí z toho příslušné důsledky (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1664/2016).

[33] Zbývá dodat, že s ohledem na datum zahájení řízení v projednávané věci (17. 12. 2013) je třeba věcnou příslušnost posoudit podle § 9 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013. To platí i pro „povahu“ řízení jakožto řízení sporného. Neuplatní se zde proto závěry (ohledně věcné příslušnosti a „povahy“ řízení) formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016.

[34] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2019


JUDr. Petr Šuk
předseda senátu