Rozhodnutí NS

32 Cdo 3458/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2018
Spisová značka:32 Cdo 3458/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.3458.2016.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Smlouva o dílo
Provedení prací a výkonů
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
§ 554 odst. 1 věta první obch. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 3458/2016-297
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně VLTAVÍN HOLDING stavební podnik s. r. o., se sídlem v Praze 4, Nuselská 132/499, identifikační číslo osoby 48026921, zastoupené Mgr. Alešem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3221/2, proti žalovanému Bytovému družstvu Krhanická 718, se sídlem v Praze 4, Krhanická 718/27, identifikační číslo osoby 25085727, zastoupenému JUDr. Milošem Tomsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 598/11, o zaplacení částky 1 335 995,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 111/2010, o dovoláních obou účastníků proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, č. j. 1 Cmo 125/2015-254, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2016, č. j. 1 Cmo 125/2015-285, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Rozsudek Vrchního  soudu v  Praze ze dne 17. 12. 2015, č. j. 1 Cmo 125/2015-254, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2016, č. j. 1 Cmo 125/2015-285, v prvním výroku, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2015, č. j. 52 Cm 111/2010-232, v části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 229 382,10 Kč s příslušenstvím, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

V řízení zahájeném dne 27. 7. 2010 se žalobkyně domáhá úhrady nedoplatku ceny díla, které provedla pro žalovaného podle smlouvy o dílo uzavřené dne 7. 5. 2007.

Městský soud v Praze rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) ze dne 24. 2. 2015, č. j. 52 Cm 111/2010-232, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 335 995,10 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci uzavřeli dne 7. 5. 2007 smlouvu o dílo č. 0176 (dále jen „smlouva o dílo“ nebo „smlouva“) podle ustanovení § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), v níž se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala provést pro žalovaného jako objednatele sanaci panelového domu podle projektové dokumentace do 14. 12. 2007 za dohodnutou cenu. V bodě 2.3. smlouvy byla sjednána doba plnění a podmínky, za nichž dojde k prodloužení termínu předání díla z důvodu nepříznivých klimatických podmínek, v bodě 4.4. smlouvy si strany dohodly možnost započtení smluvní pokuty či jiné majetkové sankce proti faktuře zhotovitelky, v bodech 5.4., 5.5. a 5.6. se dohodly na způsobu provádění zápisů do stavebního deníku, v bodech 14.1. a 14.3. na smluvní pokutě a v bodech 15.1. a 15.2. na způsobu změny smlouvy. S předáním díla se započalo 29. 5. 2008, protokol o odevzdání a převzetí díla byl sepsán 21. 7. 2008, v něm byly specifikovány drobné vady a nedodělky, které byly odstraněny k 25. 8. 2008. Fakturou č. 2008116 z 25. 7. 2008 žalobkyně s odkazem na smlouvu o dílo a protokol o odevzdání a převzetí díla vyúčtovala žalovanému zbývající část ceny díla ve výši 1 335 995 Kč (s DPH).

Žalovaný přípisem ze dne 20. 8. 2008 vyúčtoval žalobkyni podle bodu 14.1. smlouvy smluvní pokutu ve výši 1 396 340 Kč za nedodržení lhůty plnění uvedené v bodě 2.3. smlouvy za dobu prodlení od 15. 12. 2007 do 21. 7. 2008 a podle bodu 4.4. smlouvy tuto částku započetl proti konečné faktuře žalobkyně. Při jednání dne 20. 4. 2011 nárok na smluvní pokutu žalovaný rozšířil za dobu od 21. 7. 2008 do 25. 8. 2008, tedy o 35 dnů prodlení při částce 6 035 Kč denně, a tuto smluvní pokutu započetl proti pohledávce žalobkyně. Následně přípisem ze dne 20. 9. 2011 žalovaný „pro jistotu“ uplatnil nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1 538 925 Kč za 255 dnů prodlení od 15. 12. 2007 do 25. 8. 2008 při denní sazbě 6 035 Kč a tuto započetl proti pohledávce žalobkyně na zaplacení doplatku ceny díla. Žalovaný proti pohledávce žalobkyně dále uplatnil a započetl náhradu škody ve výši 122 908 Kč vzniklé prodlením žalobkyně s dokončením díla.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla v prodlení s postupem prací a s předáním díla, neboť jí bránily v provádění díla klimatické podmínky do 19. 5. 2008. Bylo-li přejímací řízení zahájeno již dne 29. 5. 2008 a byly-li zjištěny vady díla, které však nebránily v převzetí, neboť nešlo o vady a nedodělky, jež by bránily užívání díla, měl žalovaný povinnost dílo převzít. Prodlení s převzetím díla proto nelze přičítat žalobkyni. Žalobkyně má právo na zaplacení zbývající části ceny díla. K námitce započtení pohledávek žalovaného z titulu vyúčtované smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla a náhrady škody proti pohledávce žalobkyně na zaplacení doplatku ceny díla soud prvního stupně nepřihlédl s odůvodněním, že žalobkyně se nedostala do prodlení s plněním.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku I. co do částky 229 382,10 Kč s úrokem z prodlení od 13. 9. 2008 do zaplacení (první výrok), co do částky 983 705,- Kč s úrokem z prodlení od 13. 9. 2008 do zaplacení jej změnil tak, že žalobu zamítl (druhý výrok), a co do částky 122 908 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (třetí výrok).

Odvolací soud rekapituloval, že doba plnění byla ve smlouvě sjednána do 14. 12. 2007, podle bodu 2.3. smlouvy se lhůta prodlužuje o počet dní, kdy nemohly být práce prokazatelně prováděny z důvodu nepříznivých klimatických podmínek. Tato skutečnost měla být včas a řádně doložena záznamem ve stavebním deníku s odsouhlasením zástupcem objednatele. Zápis o předání předmětu díla byl podepsán 21. 7. 2008.

Žalovaný přípisem z 20. 8. 2008 započetl proti pohledávce žalobkyně smluvní pokutu vyúčtovanou podle bodu 14. 1. smlouvy, v němž se účastníci dohodli, že při nedodržení lhůty uvedené v bodu 2.3. smlouvy se zhotovitel zavazuje uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dohodnuté ceny díla za každý i započatý den prodlení. Žalovaný uplatnil smluvní pokutu za dobu od 15. 12. 2007 do 21. 7. 2008 ve výši 1 396 340 Kč.

Žalobkyně prokázala zápisy ve stavebním deníku (v souladu s bodem 5.5. smlouvy, podle něhož nesouhlasí-li některá ze smluvních stran se zápisem učiněným druhou smluvní stranou do stavebního deníku, musí k zápisu připojit své stanovisko nejpozději do tří pracovních dnů, jinak se má za to, že s uvedeným zápisem souhlasí) a měsíčními přehledy meteorologických měření a pozorování Českého hydrometeorologického ústavu za dobu od července 2007 do února 2008, že z důvodu klimatických podmínek nemohla dílo provádět po dobu 23 dnů. O tuto dobu se dohodnutá lhůta plnění prodloužila. Žalobkyně se dále nemohla dostat do prodlení v době od 14. 12. 2007 do 17. 1. 2008, kdy byly práce v zimním období přerušeny. Žalobkyně se tak dostala do prodlení s dokončením díla až od 9. 2. 2008.

Odvolací soud dále uvedl, že v bodě 11.5. smlouvy si účastníci dohodli, že dílo se považuje za dokončené dnem podepsání protokolu o předání a převzetí díla včetně odstranění všech vad a nedodělků, a v bodě 11.6. smlouvy, že objednatel převezme i dílo, jež vykazuje drobné vady a nedodělky, které nebrání užívání díla.

Protokol o odevzdání a převzetí díla byl oboustranně podepsán 21. 7. 2008, v něm byly vytčeny pouze drobné vady a nedodělky, které nebránily užívání díla. K tomuto datu žalobkyně také doložila doklady předvídané v bodě 11.3. smlouvy.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako zhotovitelka se dostala do prodlení s dokončením díla v době od 9. 2. do 21. 7. 2008, tedy v rozsahu 163 dnů. Za tuto dobu činí smluvní pokuta při nesporné denní výši 6 035 Kč částku 983 705 Kč, kterou žalovaný oprávněně započetl na žalobou vymáhaný doplatek ceny díla. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. tak, že žalobu do částky 983 705 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl, ve zbylé části nároku, tj. v částce 229 382,10 Kč s příslušenstvím jej jako věcně správný potvrdil s odůvodněním, že v tomto rozsahu nebyl napaden obranou žalovaného, ani jinak žalovaným zpochybněn.

Co do částky 122 908 Kč s příslušenstvím odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že se s ohledem na přijatý závěr, že žalobkyně se nedostala do prodlení s dokončením díla, dosud nezabýval tou částí obrany žalovaného, ve které uplatnil právo na náhradu škody v této výši.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně i žalované dovolání.

Žalobkyně v dovolání směřujícím výslovně pouze proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu druhého výroku namítá, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Z obsahu dovolání se podává, že nesouhlasí s počtem dnů, po které nebylo možno podle názoru odvolacího soudu  z klimatických důvodů pokračovat v provádění díla. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadeném výroku potvrzuje.

Žalované ve vyjádření k dovolání žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí žaloby co do částky 983 705 Kč s příslušenstvím za správné a navrhuje dovolání žalobkyně odmítnout.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).

 Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., jako je tomu v projednávané věci, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).

Dovolatelka, citujíc v dovolání text ustanovení § 237 o. s. ř., se omezuje na polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu o počtu dnů, kdy z důvodu klimatických podmínek nemohla pokračovat v provádění díla uvedením jednotlivých dnů a důvodu přerušení prací, jakož i se správností z těchto závěrů vycházejícího právního posouzení věci, aniž by vymezila předpoklad přípustnosti dovolání způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. Z obsahu dovolání je pouze zjistitelné, že dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 864/2011, nezabýval-li se posouzením nároku žalovaného na smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla jako výkonu práva v rozporu s poctivým obchodním stykem podle ustanovení § 265 obch. zák. S tvrzením, že ve věci jsou dány důvody, pro které je nutno považovat uplatnění nároku žalovaného na smluvní pokutu za odporující poctivému obchodnímu styku, dovolatelka přichází v rozporu s ustanovením § 241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolacím řízení. V řízení před soudy nižších stupňů tuto námitku neuplatnila, netvrdila žádné skutečnosti a důvody, pro které by měl být výkon práva žalovaného na zaplacení smluvní pokuty považován za rozporný s poctivým obchodním stykem.

Nad rámec uvedeného nutno dodat, že rozsudek zmíněný dovolatelkou závěr jí uvedený, že „odepřít ochranu by bylo možno takovému požadavku, který by opomíjel zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu smluvní pokuty, nevycházel by z jeho smyslu, popř. by jej dokonce zneužíval k poškození dlužníka“, neobsahuje. V této jiné věci se dovolací soud zabýval přezkoumáním závěru, zda uznání závazku ze smlouvy o zprostředkování dlužníkem je platným právním úkonem podle ustanovení § 323 obch. zák. Otázkou smluvní pokuty a jejího uplatnění v rozporu s poctivým obchodním stykem se vůbec nezabýval, od závěrů tohoto rozhodnutí se tak odvolací soud v projednávané věci nemohl odchýlit.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku podalo dovolání žalované a v něm označilo jako předpoklad přípustnosti podle ustanovení § 237 o. s. ř. skutečnost, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že „v období od července 2007 do února 2008“ nemohla žalobkyně z důvodu nepříznivých klimatických podmínek dílo provádět a že práce na zhotovení díla byly v zimním období od 14. 12. 2007 do 17. 1. 2008 přerušeny, takže žalobkyně se dostala do prodlení s dokončením díla až od 9. 2. 2008 a namítá, že není zřejmé, na základě jakých skutečností odvolací soud tento závěr učinil.

Ve včasném doplnění dovolání dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně určení dne dokončení díla a na tom závisející době prodlení žalobkyně s dokončením díla. Poukazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006, ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, a ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006. Namítá, že uplatnil vůči žalobkyni nárok na smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla i za období od 21. 7. 2008 do 25. 8. 2008 při jednání před soudem prvního stupně dne 20. 4. 2011, kdy požadoval smluvní pokutu za 255 dnů, tedy oproti původnímu vyúčtování jde o navýšení o 35 dnů za dobu od 21. 7. 2008 do 25. 8. 2008 a rozšířil tak námitku započtení, s níž se odvolací soud nevypořádal.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Označil-li dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. skutečnost, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“, patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání citované ustanovení neobsahuje. Poslední ze čtyř zákonných předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatele míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že dovolací soud má posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatel uplatnil čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od kterého svého řešení této otázky se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť žádnou otázku neformuloval a judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl dovolací soud odchýlit, neuvedl.

Nejvyšší soud shledává dovolání žalovaného přípustným pro řešení otázky určení doby řádného dokončení díla a na tom závisející době prodlení žalobkyně jako zhotovitelky s dokončením díla, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Podle bodu 2.3. smlouvy o dílo zhotovitel dílo dokončí a objednateli odevzdá nejpozději do 14. 12. 2007, přičemž tato lhůta se prodlužuje o počet dní, kdy nemohly být práce na objektu prokazatelně prováděny z důvodu nepříznivých klimatických podmínek. Tato skutečnost musí být vždy včas a řádně doložena záznamem ve stavebním deníku s odsouhlasením zástupce objednatele.

Z bodu 11.1. smlouvy o dílo vyplývá, že zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním objednateli.

Podle bodu 11.5. smlouvy se dílo považuje za dokončené dnem podepsání protokolu o předání a převzetí díla, včetně odstranění všech vad a nedodělků.

Z bodu 11.6. smlouvy o dílo vyplývá, že objednatel převezme i dílo, které vykazuje drobné vady a nedodělky, které nebrání užívání díla (věta první).

Podle bodu 14.1. smlouvy o dílo při nedodržení lhůty uvedené v bodu 2.3. této smlouvy se zavazuje zhotovitel uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dohodnuté ceny za dílo za každý i započatý den prodlení.

Podle bodu 4.4. smlouvy v případě, že objednateli vznikne z ujednání dle této smlouvy nárok na smluvní pokutu nebo jinou majetkovou sankci vůči zhotoviteli, je objednatel oprávněn započíst tuto částku proti kterékoliv faktuře zhotovitele.

Podle zjištění soudů obou stupňů bylo dílo předáno s drobnými vadami a nedodělky, které byly zaprotokolovány v zápise o předání a převzetí díla ze dne 21. 7. 2008. Ve smlouvě o dílo byla sjednána v bodě 14.1. smluvní pokuta za nedodržení lhůty uvedené v bodě 2.3. smlouvy, v němž si účastníci sjednali termín dokončení a odevzdání díla. Z formulace ujednání v bodě 14.1. je zřejmé, že smluvní pokuta zajišťovala povinnost zhotovitele jak dokončit dílo, tak jeho povinnost předat dílo. Z bodu 11.1. smlouvy se pak podává, že zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním objednateli a z ujednání bodu 11.5. smlouvy, že dílo se považuje za dokončené dnem podepsání protokolu o předání a převzetí díla, včetně odstranění všech vad a nedodělků.

Z ustanovení § 554 odst. 1 věty první obch. zák., podle něhož zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem, plyne, že povinnost provést dílo je splněna, jsou-li současně splněny obě povinnosti zhotovitele - jednak povinnost dílo řádně dokončit a dále povinnost předmět díla předat objednateli, přičemž splnění každé z těchto povinností může být ve smlouvě zajištěno smluvní pokutou.

Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud založil závěr o splnění povinnosti zhotovitele provést dílo na úvaze, že vyplývá-li z bodu 11.5. smlouvy o dílo, že se dílo „považuje za dokončené dnem podepsání protokolu o předání a převzetí díla, včetně odstranění všech vad a nedodělků“, přičemž dle bodu 11.6. smlouvy objednatel převezme i dílo, jež vykazuje drobné vady a nedodělky, které nebrání užívání díla, bylo dílo dnem 21. 7. 2008 dokončeno, neboť drobné vady a nedodělky uvedené v protokole o odevzdání a převzetí díla nebránily užívání díla.

Ujednání smlouvy o dílo lze sice ve shodě s oběma soudy vykládat tak, že dílo může být předáno s drobnými vadami a nedodělky, které nebrání užívání díla, ale nikoli tak, že se tímto ujednáním strany odchýlily od povinnosti řádně dokončit dílo vyplývající z ujednání bodu 11.5. smlouvy a z ustanovení § 554 odst. 1 věty první obch. zák. a už vůbec ne tak, že předáním díla se zhotovitel zprostil své povinnosti řádně dokončit dílo. Sjednání podmínek, za kterých bude dílo předáno, samo o sobě nemění nic na zákonné povinnosti zhotovitele dílo řádně dokončit. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006, ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 576/2006 a 32 Odo 760/2005, ze dne 30. 5. 2006,  sp. zn. 32 Odo 495/2004 či ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006) vysvětlil, že převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy v jedno a že pokud má provedené dílo vady (byť nebránící jeho užívání), není řádně ukončeno, ani když je objednatel převezme (za předpokladu, že od  úpravy povinnosti řádně ukončit dílo podle ustanovení § 554 odst. 1 věty první obch. zák. se strany neodchýlily, jak tomu bylo i v projednávané věci). V takovém případě povinnost zhotovitele provést dílo nezaniká, ale její obsah se mění způsobem, který odpovídá právům objednatele vzniklým z vadného plnění (srov. ustanovení § 324 odst. 3 obch. zák.).

Jestliže se účastníci od povinnosti zhotovitele řádně dokončit dílo stanovené v ustanovení § 554 odst. 1 větě první obch. zák. ve smlouvě neodchýlili, je třeba z toho dovodit, že předáním předmětu díla s vadami a nedodělky (byť nebránícím jeho užívání) nemohlo dojít ke splnění povinnosti zhotovitele řádně ukončit dílo. Na tomto základě je pak třeba posuzovat i otázku vzniku práva žalovaného na smluvní pokutu podle bodu 14.1. smlouvy za prodlení žalobkyně s ukončením díla a účinky jeho kompenzačního projevu.

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že prodlení žalobkyně trvalo jen do 21. 7. 2008, kdy byl oboustranně podepsán protokol o odevzdání a převzetí díla s vadami a nedodělky, jež sice nebránily užívání díla, ale byly odstraněny až k 25. 8. 2008, je jeho závěr v rozporu s citovanými rozhodnutími dovolacího soudu.

Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud uzavřel, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. byl žalovaným uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto rozsudku i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).  

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 5. 2018


JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu