Rozhodnutí NS

20 Cdo 4365/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/08/2019
Spisová značka:20 Cdo 4365/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.4365.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 4365/2018-331


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné CUBICK CZECH, a.s., se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1031/4, identifikační číslo osoby 28213246, zastoupené JUDr. Romanem Nováčkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 1758/4, proti povinné TWIN EYE, a.s., se sídlem v Praze 4, Durychova č. 101/66, identifikační číslo osoby 26446171, zastoupené JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mikulandská č. 122/4, pro 150 000 000 Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 23 E 305/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2018, č. j. 16 Co 137/2018-314, t a k t o :
    I. Dovolání se odmítá.

    II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

    S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

    Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2018, č. j. 16 Co 137/2018-314, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. března 2018, č. j. 23 E 305/2010-287, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

    Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

    Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Dovolatelka v dovolání ze dne 27. 9. 2018 k předpokladu přípustnosti předmětného dovolání uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, neboť v dané věci odvolací soud nerespektoval tzv. překážku litispendence. Vzhledem k tomu, že je překážka litispendence ustálenou právní zásadou, která je přímo zachycena také v občanském soudním řádu (§ 83 o. s. ř.), neuvedla dovolatelka žádnou konkrétní judikaturu, z níž by dovozovala ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu.

    Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Nejvyšší soud ve své již ustálené judikatuře opakovaně vysvětlil, že namítá-li dovolatel, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je v takovém případě zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5071/2016, a ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2345/2018). Dovolatelka však výše uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostála.

    Námitku týkající se překážky litispendence v dané věci oprávněná navíc uplatnila až v dovolacím řízení (viz obsah odvolání na č. l. 319 – 320). K této nové skutečnosti však nelze v dovolacím řízení již přihlížet [§ 241a odst. 6 o. s. ř.; (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 20 Cdo 75/2018, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5226/2017, či ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1721/2017)].

    Dovolání dále směřuje proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2018, č. j. 16 Co 137/2018-314, jímž bylo rozhodnuto, že oprávněná je povinna zaplatit povinné náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 126 929 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce.

    Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

    V tomto případě Nejvyšší soud dovolání oprávněné i v této části odmítl, neboť z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 8. 1. 2019


    JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
    předseda senátu