Rozhodnutí NS

11 Tvo 2/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/07/2019
Spisová značka:11 Tvo 2/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TVO.2.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Trvání vazby
Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
§ 67 písm. a) tr. ř.
§ 67 písm. c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tvo 2/2019-8
USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 2. 2019 stížnost obviněného D. H. N., nar. XY, občana Vietnamské socialistické republiky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, č. j. 11 To 59/2018-3677, a rozhodl, t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


1. Usnesením ze dne 10. 12. 2018, č. j. 11 To 59/2018-3677, rozhodl Vrchní soud v Praze podle § 72 odst. 1, odst. 4 tr. ř. o ponechání shora jmenovaného obviněného ve vazbě pro trvající důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř.

2. Proti usnesení podal dne 14. 12. 2018 obviněný prostřednictvím své obhájkyně stížnost, kterou přes avizování, že tak učiní, nikterak nezdůvodnil (č. l. 3688).

3. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
    4. Předně je třeba zdůraznit, že v době rozhodování Nejvyššího soudu o této stížnosti již institut vazby u obviněného pominul, neboť dne 21. 1. 2019 Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci rozsudkem, č. j. 11 To 59/2018-3729, v jehož rámci zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného. Právní moci tak nabyl odsuzující rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, č. j. 6 T 28/2018-3503, jímž mj. byl obviněný D. H. N. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V době rozhodování Nejvyššího soudu již tedy jmenovaný není omezen na svobodě vazebním institutem, ale na základě pravomocného rozhodnutí uloženým trestem odnětí svobody.

    5. Pro úplnost a s ohledem na přezkum předchozího postupu vrchního soudu při rozhodování o trvání vazby zejména v rovině případného narušení práv obviněného, Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k následujícímu závěru. Lze shrnout, že Vrchní soud v Praze, jakožto soud odvolací ve věci obviněného, proti němuž bylo trestní řízení vedeno jako proti osobě omezené na osobní svobodě vazbou, postupoval v intencích § 72 odst. 1 tr. ř. stanovené povinnosti přezkoumat nejpozději každé tři měsíce od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě a rozhodnout o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění na svobodu. V tomto směru byly veškeré k tomu stanovené lhůty dodrženy, když obviněný byl vzat do vazby z důvodů v § 67 písm. a), c) tr. ř. dne 28. 6. 2017 a k poslednímu rozhodnutí o jejím trvání došlo ze strany Krajského soudu v Praze dne 17. 9. 2018, usnesením č. j. 6 T 28/2018-3470, které nabylo právní moci téhož dne. Vrchní soud v Praze setrval ve svém rozhodnutí na existenci důvodů vazby útěkové, jakož i předstižné, kdy konstatoval důvodné obavy z útěku, resp. skrývání se obviněného v rámci probíhajícího trestního řízení, v jehož rámci byl v dané době nepravomocně uznán vinným ze spáchání závažné trestné činnosti a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 9 let. Při propuštění z vazby na svobodu by tak byla dána důvodná obava, že se bude vyhýbat kontaktu s orgány činnými v trestním řízení, resp. nenastoupí výkon trestu v citelné délce, o to více, že se jedná o cizího státního příslušníka. Stejně tak byla důvodnou shledána obava z možného pokračování v páchání trestné činnosti na svobodě za účelem obstarání si finančních prostředků, kdy tyto sklony obviněný projevil již dříve, neboť v minulosti byl odsouzen a potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody pro zločin loupeže a nyní projednávanou trestnou činnost spáchal ve zkušební době podmíněného propuštění.

    6. Nejvyšší soud se s daným hodnocením vrchního soudu plně ztotožnil, kdy takovéto závěry byly prezentovány stručně a výstižně, při respektování veškerých okolností případu a osobních poměrů obviněného, mimo jiné obhajobou prezentovaných zdravotních problémů pramenících ze snahy o sebepoškození. Pro stručnost, lze v plném rozsahu odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se Nejvyšší soud ztotožnil. Lze též doplnit, že vrchní soud postupoval správně rovněž v procesní rovině rozhodnutí, které učinil v rámci neveřejného zasedání, když vazebního zasedání se obviněný odmítl zúčastnit.

    7. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, č. j. 11 To 59/2018-3677, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.


    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


    V Brně dne 7. 2. 2019


    JUDr. Antonín Draštík
    předseda senátu


                                        Vyhotovil:
    JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
    soudce