Rozhodnutí NS

4 Tdo 452/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/07/2019
Spisová značka:4 Tdo 452/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.452.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 452/2019-170


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 5. 2019 o dovolání obviněného M. D., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2019 sp. zn. 8 To 456/2018 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 47/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 11. 2018 sp. zn. 6 T 47/2018 byl obviněný M. D. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že v S., K. H. B., okres S., v prodejně Lidl dne 17. 6. 2018 v době od 12:30 hodin do 12:45 hodin vzal z prodejního regálu:

4 balení 2 kusů podprsenek zn. Esmara v hodnotě 249 Kč za balení,
pánské triko zn. Livergy v hodnotě 99,90 Kč,
dívčí legíny zn. Lupilu v hodnotě 99,90 Kč,
2 balení dívčích ponožek zn. Lupilu v hodnotě 99,90 Kč za balení,
3 dámské kalhotky zn. Esmara v hodnotě 129 Kč za kus,
pánské boxerky zn. Livergy v hodnotě 149 Kč,
pánské šortky zn. Livergy v hodnotě 129 Kč,
2 páry dívčí obuvi zn. Lupilu v hodnotě 269 Kč za pár,
dámské pyžamo zn. Disney v hodnotě 199 Kč,
2 balení gumiček do vlasů zn. Lupilu v hodnotě 29,90 Kč za balení,
sprchový gel zn. FA 500 ml v hodnotě 39,90 Kč,
dětský šampón 500 ml v hodnotě 34,90 Kč,
balení dětských plen zn. Pampers v hodnotě 349 Kč,
deodorant zn. Rexona Invisible 150 ml v hodnotě 49,90 Kč,
deodorant zn. Invisible 200 ml v hodnotě 29,90 Kč,
balení bramborových kousků 1 kg v hodnotě 34,90 Kč,
8 donutů s čokoládovou náplní v hodnotě 11,90 Kč za kus,
2 balení kuřecích nugetek 300 g v hodnotě 59,90 Kč za balení,
vanilková zmrzlina zn. Gelatelli 720 g v hodnotě 89,90 Kč,

přičemž uvedené zboží uschoval v kočárku, který měl s sebou v prodejně, a bez zaplacení se snažil opustit prodejnu vchodovými dveřmi, u nichž vyčkával příchodu zákazníků do prodejny, kteří by svým vstupem spustili automatické otevírání vchodových dveří zvenku, kdy byl spatřen zaměstnanci prodejny, kteří mu následně v opuštění prodejny s nezaplaceným zbožím zabránili, a zboží bylo vráceno zpět do prodeje,

uvedeným jednáním by poškozené společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., IČ: 26178541, se sídlem Praha, Nárožní č. p. 1359, byla v případě nevrácení zboží způsobena škoda v celkové výši 3.700,80 Kč,

a uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 1 T 1/2018, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2018, uznán vinným ze spáchání mimo jiné i pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 30 měsíců, tj. do 23. 9. 2020.

Za to byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Odvolání obviněného, které podal proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 1. 2019 sp. zn. 8 To 456/2018 zamítl podle § 256 tr. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. D. dovoláním, v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění dovolatel nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že se dopustil pokusu přečinu krádeže, když od dokonání tohoto přečinu dobrovolně upustil. Nemá námitek proti skutkovým zjištěním, ale je toho názoru, že jeho jednání mělo být posouzeno nikoli jako pokus, ale toliko jako příprava k trestnému činu. V předmětném případě se totiž pouze připravoval ke spáchání trestného činu tím, že s úmyslem odcizit zboží toto uložil do dětského kočárku a poté se přemístil ke vstupním dveřím prodejny, které je možné otevřít pouze zvenčí, tedy za pomoci vcházejícího zákazníka. Jelikož si ale všiml, že je sledován pracovníkem prodejny a jeho záměr opustit prodejní prostor vchodovými dveřmi by tak zřejmě nevyšel, jelikož by mu v tom bylo pracovníkem prodejny zabráněno, rozhodl se zboží z kočárku vyložit. Podle dovolatele se tak dopustil pouze přípravy ke spáchání trestného činu, neboť se v konečném důsledku ani nepokusil zboží z prodejny vyvést. Dovolatel v této souvislosti provádí právní rozbor situace, zakládající znak pokusu trestného činu krádeže nebo jeho přípravy.

V důsledku výše uvedeného pak činí závěr, že oba soudy nerespektovaly specifika samoobslužného prodeje, což vedlo k přijetí nesprávné právní kvalifikace. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve stručně rekapituloval obsah jednotlivých rozhodnutí soudů nižších stupňů i dovolání obviněného. Poté vyjádřil svůj názor ohledně námitek obviněného, že se nedopustil pokusu přečinu krádeže, nýbrž pouze jeho přípravy, kdy podrobně vysvětlil podmínky, za jakých je v daných souvislostech jednání pachatele již pokusem uvedeného přečinu, a kdy pouhou přípravou. Státní zástupce v konečném výsledku učinil závěr, že jednání obviněného již naplnilo znaky pokusu trestného činu krádeže a proto jsou námitky obviněného zjevně nedůvodné.

Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Obviněný M. D. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým byl zamítnut opravný prostředek (odvolání) obviněného proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Je pravdou, že v takovémto případě měl dovolatel uplatnit v prvé řadě i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. jen kvůli tomuto formálnímu nedostatku by bylo v rozporu se zásadou přiměřenosti a v konečném důsledku i se zásadou přístupu k soudní instanci rozhodující o tomto mimořádném opravném prostředku.

Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Pokud pak obviněný v dovolání namítl, že jeho protiprávní jednání nevykazovalo znaky pokusu přečinu krádeže, ale nanejvýš znaky přípravy tohoto trestného činu, tak byť lze tyto námitky podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze s nimi ale zároveň souhlasit. V této souvislosti je ale nezbytné zejména zdůraznit, že takovouto obhajobu obviněný užil již v předchozím řízení, kdy ji učinil obsahem svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud na ni dostatečným způsobem reagoval na str. 1 až 2 odůvodnění svého usnesení a dovolací soud necítí potřebu ji jakkoli doplňovat, i když by tak jistě mohl z didaktických důvodů (zejména pro potřeby dovolatele) učinit.

Protože stěžejní dovolací námitky obviněného ale byly uplatněny již v předchozím stadiu trestního řízení a zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, tak judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje jen námitky uplatněné již v dřívějším soudním řízení, a předchozí soudy se s nimi dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publ. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud jen z těchto stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného M. D. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. 5. 2019


JUDr. František Hrabec
předseda senátu