Rozhodnutí NS

24 Cdo 524/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:24 Cdo 524/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.524.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odklad právní moci
Dotčené předpisy:§ 243 písm. b) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 524/2019-343


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomír Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce D. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Emilem Fischerem, MBA., advokátem se sídlem v Praze 4, Podolská č. 90/5, proti žalovaným 1) H. S., narozené XY, bytem XY, 2) A. S., narozenému XY, bytem XY, o určení dědice, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 90/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 13. června 2018, č. j. 55 Co 432/2017-305, takto:


Návrh žalobce na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2018, č. j. 55 Co 432/2017-305, se zamítá.

Odůvodnění:

V řízení o pozůstalosti po A. S., zemřelém dne 8.10.2015 (dále jen „zůstavitel“), odkázal Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 18.1. 2016, č. j. 32 D 436/2015-114, D. D., aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u tohoto soudu žalobu na určení, že je dědicem po zůstaviteli, a to proti pozůstalému synovi A. S. a pozůstalé dceři H. S.

Ve sporném řízení, zahájeném žalobou podanou D. D. dne 12.4.2016, Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 20.7.2017, č. j. 17 C 90/2016-215, žalobu na určení, že D. D. je dědicem po zůstaviteli, zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.6.2018, č. j. 55 Co 432/2017-305, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Soudy obou stupňů vycházely ze závěru, že byly splněny důvody pro vydědění žalobce listinou o vydědění pořízenou zůstavitelem dne 25.10.2006.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce vydědění – poukázal zejména na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97, ze dne 20.11.2009 sp. zn. 21 Cdo 3992/2008, a ze dne 20.1.2004 sp. zn. 21 Cdo 2214/2002. Dovolání obsahuje také žádost (návrh) dovolatele, aby dovolací soud rozhodl o odložení právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to „s ohledem na probíhající dědické řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 D 436/2015“, neboť „neúčastí v dědickém řízení je dovolatel závažně ohrožen na svých právech“, a „odklad právní moci rozsudku se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení“.

Podle ustanovení § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí,
je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Podle ustálené judikatury soudů, z níž lze vycházet i za aktuální právní úpravy postupu soudu v řízení o pozůstalosti při sporu o dědické právo, provedené zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních,
zruší-li dovolací (nebo i odvolací) soud rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na určení dědického práva po zůstaviteli, zruší současně i na uvedeném rozsudku závislé usnesení o dědictví po tomto zůstaviteli, jestliže pro důvody, které vedly ke zrušení rozsudku o žalobě na určení dědického práva, již usnesení o dědictví nemůže obstát. Jako závislý výrok zruší dovolací soud také usnesení, jímž soud projednávající
 dědictví určil obvyklou cenu zůstavitelova majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví a potvrdil nabytí dědictví po zůstaviteli (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2012, sp. zn. 21 Cdo 3701/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3, ročník 2013).

Rozhodnutí potvrzující nabytí dědictví po A. S. v řízení o pozůstalosti závisí na rozsudku odvolacího soudu, kterým byl ve sporném řízení o určení dědického práva potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce na určení, že je dědicem zůstavitele. Pokud by v řízení o pozůstalosti bylo rozhodnutí potvrzující nabytí dědictví vydáno dříve, než bude dovolacím soudem v projednávané věci o určení dědického práva žalobce rozhodnuto o dovolání podaném žalobcem, nemohlo by – pokud by dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil nebo zrušil – obstát; již proto nelze přisvědčit tomu, že by mohlo dojít k závažnému ohrožení (dědických) práv dovolatele. Tím spíše, když vydání rozhodnutí o dědictví v řízení o pozůstalosti brání skutečnost, že spis, který je o průběhu řízení o pozůstalosti po zůstaviteli veden (spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 32 D 436/2015), se jako příloha spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 17 C 90/2016, nachází u Nejvyššího soudu České republiky a není předpoklad, že by se pozůstalostnímu soudu vrátil dříve, než bude rozhodnuto o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.6.2018, č. j. 55 Co 432/2017-305.

Vycházeje ze závěru, že dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu nemůže být dovolatel závažně ohrožen ve svých právech, Nejvyšší soud České republiky návrh dovolatele na odložení právní moci napadeného rozsudku zamítl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 3. 2019

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu