Rozhodnutí NS

11 Tdo 1396/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/29/2018
Spisová značka:11 Tdo 1396/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1396.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Stadia trestného činu
Subjektivní stránka
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
03/25/2019
III.ÚS 1025/19
JUDr. Jaroslav Fenyk
odmítnuto
04/25/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1396/2018-50


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2018 o dovolání obviněného J. Ch., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 2 To 27/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 10/2016, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. Ch. odmítá.

Odůvodnění:


I.
Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 29 T 10/2016, byl obviněný J. Ch. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:


      v době nejméně od podzimních měsíců roku 2013 do dne 3. 6. 2014 s výjimkou měsíců ledna a února 2014, v XY, okres XY a jinde, se společně s O. S., C. V. P., V. V. D., V. T. D. a D. T. P., proti kterým vedené trestní stíhání již bylo pravomocně ukončeno a společně také s dalšími, blíže neustanovenými osobami, v rámci opakovaných vegetačních cyklů, spolupodílel na pěstování rostlin konopí setého v hale bez čísla popisného, či evidenčního umístěné na XY ulici v objektu firmy S. majitele R. R. na parcelách č. XY a č. XY, zapsaných na XY pro k.ú. XY, která již dne 1. 12. 2011 byla jinou osobou fiktivně pronajata na jméno L. N. M., bytem X, na následném sušení a distribuci sušené hmoty pořízené z vypěstovaných rostlin, a to tak, že
        v průběhu vegetačního cyklu ukončeného sklizní provedenou na podzim roku 2013, minimálně od měsíce října 2013, byli obvinění J. Ch. a O. S. v opakovaném telefonickém a osobním kontaktu s V. T. D., J. Ch. pak na počátku těchto kontaktů na základě vzájemné dohody s O. S. tuto osobu automobilem převezl z vlakového nádraží v XY. do XY, do objektu firmy S., obdržel od něj dálkový ovladač k vratům a klíče od objektu, oba obvinění se pak v další době, telefonicky, respektive osobně s V. T. D. domlouvali na tom, že mu budou převážet různé věci, objekt firmy S. v měsíci říjnu osobně navštívil také O. S., oba obvinění do tohoto objektu v několika případech skutečně přivezli, respektive odvezli různé věci, oba obvinění pak v průběhu měsíce listopadu 2013 společně s V. T. D., C. V. P. a V. V. D. participovali na prodeji minimálně části sušiny pořízené ze sklizně z této pěstírny, v této souvislosti dne 12. 11. 2013, na základě telefonického požadavku V. T. D., oba obvinění přijeli automobilem tov. zn. VW Transporter, registrační značky XY, do objektu firmy S., do tohoto vozidla zde naložili paletu s pytlem obsahujícím nezjištěné množství rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9 tetrahydrocannabinol (dále jen THC), tento náklad následujícího dne převezli do P., kde konkrétně v P. – Ch. ho předali C. V. P. a V. V. D., tato sušina pak byla za nezjištěnou cenu prodána neustanoveným osobám, načež J. Ch. pěstírnu navštívil také dne 5. 12. 2013, kdy od V. T. D. převzal čtyři krabice, igelitový pytel a další věci, uložil je do automobilu, kterým na místo přijel, a odvezl je z areálu na nezjištěné místo,
          obviněný J. Ch. pak na počátku měsíce března 2014, kdy po předchozím období klidu pěstírna opět začala fungovat, konkrétně dne 5. 3. 2014, od C. V. P. a V. V. D. v prostoru poblíž obce XY, okres XY, převzal větší počet krabic, ve kterých byly uloženy věci používané při tzv. indoor pěstování konopí setého a na základě vydaných pokynů tyto krabice, vozidlem tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, převezl do objektu firmy S., kde je vyskladnil v součinnosti s V. T. D., tohoto dne navštívil i samotnou pěstírnu, prohlížel si sazenice konopí setého v zasazených květináčích, krabice s věcmi J. Ch. do areálu firmy S. osobním automobilem tov. zn. Škoda Superb, registrační značky XY, přivezl také dne 26. 3. 2014, krabice a pytle do areálu firmy S., J. Ch. automobilem tov. zn. Renault Trafic, registrační značky XY, přivezl i dne 22. 4. 2014, dne 2. 5. 2014 do areálu firmy S. J. Ch. přivezl igelitové tašky, které od něj převzal V. T. D., v průběhu doby J. Ch. spolu s V. T. D. řešil i takové záležitosti, jako například zajištění mobilního telefonu a podobně;
            pokud jde o již pravomocně odsouzené spolupachatele, vedle jejich již popsaných protiprávních aktivit C. V. P. a V. V. D. v celém uvedeném období pravidelně hradili R. R. dohodnuté nájemné, zálohy a doplatky spotřebované elektrické energie a vodného, zajišťovali pracovníky pro pěstírnu, úkolovali je, zajišťovali zásobování pro tyto pracovníky a na počátku měsíce března 2014 zajistili zahradní substrát, sazenice rostlin konopí setého a zařízení a látky používané při tzv. indoor pěstování konopí setého, například zářivky, kádě, hnojiva a další věci potřebné pro růst rostlin,
              V. T. D. po celé uvedené období a D. T. P. minimálně ode dne 3. 3. 2014 v uvedeném objektu, který byl zavezen zahradním substrátem a za využití většího množství svítidel, vzduchotechniky a dalšího technického zařízení vybaven na tzv. indoor pěstírnu, vysadili rostliny konopí setého, za popsaných, uměle vytvořených příznivých podmínek, otyto rostliny intenzivně pečovali pravidelným zaléváním, hnojením, svícením a zahříváním,
                obvinění J. Ch. a O. S., osoby, proti kterým trestní stíhání již bylo pravomocně ukončeno a osoby, které nebyly trestně stíhány, se za uvedených okolností, popsaným způsobem, bez příslušného povolení, přímo podíleli, respektive spolupodíleli na pěstování rostlin konopí setého, které obsahovalo účinnou látku THC ve větším, než povoleném množství, takto jednali proto, aby z příslušných částí rostlin, za použití dalších postupů, zejména sušení, byla získána marihuana, která měla být použita k distribuci, což se i částečně, na podzim 2013 stalo, v dalším vegetačním cyklu, od počátku března 2014, se to již nepodařilo realizovat v důsledku policejního zásahu provedeného dne 3. 6. 2014,
                  ve vegetačním cyklu ukončeném prodejem marihuany v měsíci listopadu 2013 bylo v pěstírně vypěstováno nezjištěné množství rostlin, ze kterého bylo získáno nezjištěné množství rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, s nezjištěným obsahem THC, v cyklu, který byl zahájen počátkem měsíce března 2014 a předčasně ukončen policejním zásahem dne 3. 6. 2014 bylo v pěstírně vypěstováno nejméně 1.062 rostlin konopí setého o vzrůstu 60 až 80 centimetrů a 1.073 kusů rostlin o vzrůstu 12 až 16 centimetrů, přičemž z těchto rostlin bylo možno získat nejméně 96.841,01 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem minimálně 11.833,48 gramů THC, prodejem rostlinné hmoty zajištěné v pěstírně v době zákroku policie, při minimální prodejní ceně 70.000 Kč za kilogram, tak bylo možno získat nejméně 6.778.870,70 Kč, při zohlednění nákladů spojených s pěstováním konopí setého (úhrada nájmu, úhrada záloh na elektrickou energii a vodné, pořízení elektroinstalace, filtrů, hnojiva a dalších věcí) ve výši minimálně 2.183.171 Kč tedy mohl čistý zisk z prodeje rostlinné hmoty zajištěné v době zákroku policie dosahovat částky nejméně 4.495.699,70 Kč, v případě, že by policie nezasáhla a všechny rostliny v pěstírně by dorostly do výšky minimálně 60 centimetrů, by však jen prodejem rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii získané z rostlin rostoucích v pěstírně ke dni 3. 6. 2014, při zohlednění všech nezbytných nákladů, jednoznačně byl získán čistý zisk vyšší než 5.000.000 Kč,
                    přitom konopí, pryskyřice z konopí a THC jsou návykovými látkami, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivňovat psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti, nebo sociální chování, jako látky omamné a psychotropní jsou zařazeny do seznamu II., respektive do seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách, která byla pro Českou republiku publikována vyhláškou ministra zahraničních věci č. 47/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů a jako takové jsou uvedeny také v přílohách č. 3 a 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, podle kterého se zároveň zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrocannabinolů,
                      přičemž obvinění J. Ch. a O. S. takto jednali, ačkoli od počátku věděli, co a proč v konkrétním případě dělají, neboť věděli, čím se zabývají lidé, se kterými v uvedených souvislostech byli v kontaktu, věděli, k čemu hala, která byla pronajata, slouží, věděli, jaké rostliny se zde pěstují, věděli, jak se tyto rostliny využívají, resp. zneužívají a věděli také to, že jde o druh látky v České republice zakázaný a že tyto rostliny jsou v hale pěstovány bez příslušného povolení,
                        takto jednali, ačkoli současně oba věděli, že jejich jednání není izolovaným dějem, ale že popsanými vlastními aktivitami participují na činnosti sdružení více osob, kde každý jedinec zpravidla plnil tytéž určité úkoly, které na sebe vzájemně navazovaly, a to nikoli nahodile, ale plánovaně a koordinovaně, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného realizování tohoto jednání.
                        2. Za to byl obviněný J. Ch. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to motorového vozidla tov. zn. Renault Trafic, registrační značky XY, včetně klíčů k tomuto vozidlu.

                        3. Z podnětu odvolání obviněného J. Ch. byl napadený rozsudek krajského soudu částečně zrušen, a to ve výroku o trestu propadnutí věci s tím, že obviněnému byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 2 To 27/2018, při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nově uložen trest propadnutí věci, a to motorového vozidla tov. zn. Renault Trafic, registrační značky XY, včetně klíčů k tomuto vozidlu. Naproti tomu v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek krajského soudu ve vztahu k osobě obviněného J. Ch. nezměněn.


                        II.
                        Dovolání a vyjádření k němu

                        4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. Ch. prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudy v předchozích fázích trestního řízení, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Ačkoli již v podaném odvolání brojil jak proti nejasnosti a neúplnosti zjištění skutkového stavu, tak proti správnosti právního posouzení skutku, neprovedení navrhovaných důkazů a nesprávnosti hodnocení důkazů, které byly v řízení provedeny, odvolací soud se se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu ztotožnil, když rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze ve výroku o trestu propadnutí věci. Obviněný tak i nadále setrvává na svém přesvědčení, že v předchozích fázích trestního řízení nebyl skutkový stav zjištěn správně a bez pochybností, když i některé z provedených důkazů trpěly procesními vadami. Obviněný předně poukazuje na neúčinnost některých provedených důkazů, konkrétně obrazových záznamů zachycujících venkovní prostor uzavřeného dvora před objektem firmy S., když sledování tohoto objektu bylo dle jeho tvrzení možné jen na základě předchozího povolení soudce, nikoli státního zástupce, dále příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu, povolení ke sledování osob a k domovní prohlídce, neboť ta byla zčásti vydána Okresním soudem v Přerově v rozporu s rozvrhem práce pro rok 2013, tedy nikoli zákonným soudcem. Ze skutkových zjištění a provedeného dokazování dle dovolatele neplyne, že by byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, za který byl odsouzen, neboť ze zjištěného skutkového stavu nelze bez pochybností dovodit, že by jednal v úmyslu, byť nepřímém, spáchat trestný čin dle § 283 tr. zákoníku. Obviněný opětovně poukazuje na skutečnost, že v době zjištěné nalézacím soudem poskytoval pouze dopravu nebo přepravu osob a věcí a zapůjčoval finanční prostředky, když až do své druhé návštěvy v místnosti objektu firmy S. s květináči rostlin, které již byly vzrostlé, neměl žádné povědomí o tom, že by činnost prováděná jinými osobami byla trestná, či že by byly ostatní osoby jakkoli organizované. Jednání obviněného, jehož úmyslem bylo poskytovat rozličným osobám na jejich požádání služby spočívající v dopravě a přepravě osob a věcí, nikoli spolupodílet se na pěstování a distribuci konopí setého, tak postrádá zavinění v podobě nejen úmyslu přímého, ale i srozumění s tím, že by mohla být uvedená činnost páchána organizovanou skupinou za účelem získání prospěchu velkého rozsahu. Dovolatel v této souvislosti parafrázuje závěry odvolacího soudu stran naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, s jejichž zdůvodněním projevuje zásadní nesouhlas. Obviněný má za to, že rovněž odvolacím soudem učiněný právní závěr ve vztahu k naplnění znaku zavinění ve formě úmyslu vyžadovaném v § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je zcela nesprávný, neboť nemá oporu ve skutkových zjištěních, z nichž by bylo možné dovozovat jeho zavinění ve formě minimálně úmyslu nepřímého. V této souvislosti obviněný poukazuje na závěry odvolacího soudu, dle kterých nebyl ústřední postavou žalovaného jednání a ani neměl na starosti ekonomickou stránku věci, z čehož dle jeho názoru plyne, že vzhledem ke svému postavení a roli nevěděl a ani nemohl vědět, jakého konkrétního prospěchu je možné dosáhnout, pokud by byla trestná činnost dokonána, a s tímto nemohl být ani srozuměn. Za tohoto stavu bylo dle dovolatele jeho jednání nesprávně právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ačkoli přiléhavou by byla shodná právní kvalifikace jako u osoby spoluobviněného O. S., tedy toliko podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, případně podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V další části svého dovolání obviněný poukazuje na shodný závěr obou nižších soudů o tom, že jeho jednání bezprostředně směřovalo k neoprávněné výrobě omamné a psychotropní látky pro jiného, byť z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré rostliny zajištěné při zásahu policejního orgánu byly ve fázi růstu, nebyly sklizeny a nezapočalo se jejich zpracování za účelem výroby omamné látky nebo k získání příslušné účinné psychotropní látky, přičemž růst rostliny konopí setého je třeba považovat za proces přírodní, nikoli výrobní. V této souvislosti pak obviněný poukazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014, jehož závěry dále cituje. Dle dovolatele bylo chybně právně posouzeno mimo jiné i stadium trestného činu, jímž byl uznán vinným, zejména forma jednání jeho osoby, neboť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že se podílel toliko na vybavení pěstírny S., načež zajišťoval osobní potřeby osoby V. T. D., aniž by se podílel na vytvoření podmínek pro samotný úspěšný růst rostlin konopí setého v předmětné pěstírně. Za tohoto stavu tak mělo být jeho jednání právně posouzeno jako příprava trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli pokus tohoto trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, včetně všech dalších rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazujících, a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k novému projednání. Obviněný současně požádal o odklad, resp. přerušení výkonu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody, jehož nástup mu byl stanoven na 2. 10. 2018, a to na dobu do rozhodnutí o podaném dovolání, s přihlédnutím k jeho aktuálním rodinným poměrům, neboť dne XY se mu narodila dcera, s jejíž péčí by rád vypomohl.

                        5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.

                        III.
                        Přípustnost dovolání

                        6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

                        7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
                          8. Obviněný v dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je dán v případě, kdy se příslušný funkčně nadřízený soud věcí věcně zabýval, rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně a i přes meritorní přezkum dospěl nesprávně k nedůvodnosti tohoto opravného prostředku, ačkoliv před soudem prvního stupně byla dána vada řízení podřaditelná pod jeden ze zákonných dovolacích důvodů. V daném případě shledal obviněný tuto vadu v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení (§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu). V této souvislosti je třeba připomenout, že v intencích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou přitom již zcela jednoznačně rozvedeny v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (např. v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. v usneseních Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud tedy v daném případě zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.

                          IV.
                          Důvodnost dovolání

                          9. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v podaném dovolání v podstatě jen opakuje námitky, jež uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se nalézací i odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 To 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).

                          10. Vyjma skutečnosti, že obviněný jen opakuje obhajobu uplatněnou v dosavadním průběhu trestního řízení, je pak z hlediska posouzení dovolání významné, že řadu jeho výhrad pod uplatněné dovolací důvody (ani žádné jiné, byť neuplatněné, ze zákonného taxativního výčtu dovolacích důvodů) podřadit nelze. Část v dovolání uplatněných námitek totiž směřuje do oblasti soudy učiněných skutkových zjištění, v rámci kterých obviněný vznáší výhrady proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů nižších stupňů, což jsou námitky z hlediska deklarovaných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu (i dovolacích důvodů ostatních) zcela irelevantní. Konkrétně se jedná o výtky obviněného ohledně neúčinnosti některých provedených důkazů, konkrétně obrazových záznamů zachycujících venkovní prostor uzavřeného dvora před objektem firmy S., když sledování tohoto objektu bylo dle jeho tvrzení možné jen na základě předchozího povolení soudce, nikoli státního zástupce, a dále příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu, povolení ke sledování osob a k domovní prohlídce, neboť ta byla zčásti vydána Okresním soudem v Přerově v rozporu s rozvrhem práce pro rok 2013, tedy nikoli zákonným soudcem. Těmito námitkami se přitom obviněný domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl trestně stíhán a následně pravomocně odsouzen. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k výše uvedeným námitkám pak vyvozuje z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením.

                          11. K tomu Nejvyšší soud pouze pro úplnost podotýká, že nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, vedenou snahou vyhnout se vlastní trestní odpovědnosti za žalované jednání. V tomto směru je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného argumentující údajnou procesní neúčinností některých důkazů, které byly v rámci nalézacího řízení provedeny, byla logickým způsobem a bez jakýchkoliv pochybností vyvrácena závěry obou soudů nižších stupňů. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud prvního stupně věnoval dokazování náležitou pozornost a provedl je pečlivě a v dostatečném rozsahu. Veškeré důkazy přitom hodnotil řádně podle zásad vymezených v § 2 odst. 6 tr. řádu a odsuzující rozsudek také logicky a srozumitelně odůvodnil, a to i ve vztahu k procesní použitelnosti obviněným namítaných obrazových záznamů, pořízených odposlechů, údajů o telekomunikačním provozu, výsledků sledování osob a domovní prohlídky (viz body 97. – 115. odůvodnění rozsudku). Odvolací soud následně řádně přezkoumal obviněným podané odvolání, přičemž se v dovoláním napadeném rozsudku obsáhle vyjádřil ke všem shora uvedeným odvolacím námitkám, jež byly obviněným uplatněny (viz body 38. – 47. odůvodnění napadeného rozsudku).

                          12. Obviněnému nelze přisvědčit ani ohledně námitek stran absence subjektivní stránky trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným, ve formě úmyslu přímého či nepřímého, a to jak ve vztahu k naplnění znaků základní skutkové podstaty, tak znaků podmiňujících užití vyšší trestní sazby. V tomto ohledu je předně třeba konstatovat, že se touto otázkou v rámci svého rozhodnutí náležitým způsobem zabýval jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, jenž závěry, k nimž dospěl soud nalézací, do jisté míry korigoval, přičemž své rozhodnutí logickým a přesvědčivým způsobem odůvodnil (viz bod 58. odůvodnění napadeného rozsudku). V této souvislosti je třeba připomenout, že trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku je trestným činem výlučně úmyslným (§ 13 odst. 2 ve spojení s § 15 tr. zákoníku). K dovození trestní odpovědnosti pachatele za takové jednání přitom postačuje úmysl nepřímý (eventuální) ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jenž musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky, konkrétně v daném případě znaky charakterizující neoprávněnou výrobu a zprostředkování omamné a psychotropní látky jiné osobě, stejně jako znaky podmiňující užití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (tj. nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami v pozici člena organizované skupiny, navíc v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu). Naproti tomu ve vztahu k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby stanovené v § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (tj. neoprávněné nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami ve velkém rozsahu) postačí co do zavinění toliko nedbalost ve smyslu § 17 písm. a) ve spojení s § 16 tr. zákoníku.

                          13. Za daného stavu přitom nelze právní závěry odvolacího soudu prezentované v napadeném rozsudku stran naplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, považovat ve vztahu k osobě J. Ch. za jakkoli nesprávné, neboť dané závěry, jež odvolací soud logickým a přesvědčivým způsobem interpretuje, mají jednoznačnou oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Jak správně dovozuje odvolací soud, byť obviněný J. Ch. nepochybně neměl v organizované skupině pachatelů ústřední postavení, popř. postavení toho, kdo má na starosti ekonomickou stránku věci, musel rámcově vnímat průmyslový charakter předmětné trestné činnosti, jenž byl realizován různými pachateli specializovanými na plnění určitých úkolů, přičemž vzhledem k rozsahu pěstírny a skutečnosti, že v průběhu žalovaného období proběhly dva vegetační cykly, přičemž čistý zisk z prodeje rostlinné hmoty z druhého vegetačního cyklu (zajištěné v době zákroku policie) mohl dosahovat částky nejméně 4.495.699,70 Kč, nicméně v případě, že by policie nezasáhla a všechny rostliny v pěstírně by dorostly do výšky minimálně 60 centimetrů, by jen prodejem toxikomansky využitelné rostlinné hmoty z rostlin rostoucích v pěstírně ke dni 3. 6. 2014 (při zohlednění všech nezbytných nákladů) byl získán čistý zisk vyšší než 5.000.000 Kč, tak musel ve vztahu k zákonným znakům podmiňujícím užití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (tj. nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami v pozici člena organizované skupiny, navíc v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu) jednat minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Z citovaného odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu tak jednoznačně plyne, že vrchní soud nepřímý úmysl v jednání obviněného pouze nepředpokládal, nýbrž jej měl na základě zjištěných skutkových okolností za jednoznačně prokázaný, přičemž tomuto závěru nelze podle názoru Nejvyššího soudu ničeho vytknout.

                          14. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslného jednání obviněného nelze pominout ani dílčí závěry, k nimž ve svém rozhodnutí dospěl soud prvního stupně, jenž v tomto ohledu poukazuje mimo jiné na skutečnost, že obviněný byl nejméně od měsíce října 2013 v opakovaném telefonickém a osobním kontaktu s dalšími osobami, jež se na chodu pěstírny podílely, a to O. S. a V. T. D., od něhož převzal dálkový ovladač k vratům a klíče od objektu, ve kterém se pěstírna nacházela, a dle jehož pokynů následně zajišťoval převoz různých věcí do tohoto objektu či jejich odvoz, včetně pytle s nezjištěným množstvím sušiny nezjištěného obsahu THC. Za tohoto stavu je tedy nepochybné, že obviněný J. Ch. byl nejméně srozuměn s průmyslovým charakterem pěstování rostlin konopí v objektu firmy S., jež bylo zajišťováno dalšími osobami specializovanými na plnění různých úkolů, tedy skupinou několika osob vyznačující se určitou dělbou úkolů mezi nimi, jakož i plánovitostí a koordinovaností jejich činnosti. Počátek příslušnosti k takové skupině (členství v ní) přitom nemusí být doprovázen žádným formálním aktem, výslovným přijetím za jejího člena nebo výslovným přistoupením k ní, neboť plně postačí neformální faktické (třeba i konkludentní) včlenění do ní a aktivní zapojení do její činnosti, což byl ostatně i případ obviněného J. Ch. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 53/1976-II a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.).

                          15. Namítá-li obviněný nesprávnost právního posouzení formy jednání, jímž byl uznán vinným, z hlediska stadií trestného činu s tím, že toto jeho jednání nenaplňuje zákonné znaky pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž toliko přípravy trestného činu ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku, nelze se na základě učiněných skutkových zjištění ani v tomto ohledu s jeho názorem ztotožnit. Ačkoli obviněný v podaném dovolání bagatelizuje povahu své účasti na jednání, pro které byl stíhán, a které vykazuje všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, s tím, že se podílel pouze na vybavení pěstírny v objektu firmy S. a na vytvoření podmínek pro osobu V. T. D., který byl v pozici zahradníka, nikoli na vytvoření podmínek pro samotný úspěšný růst rostlin konopí setého, na jehož pěstování se tak sám aktivně nepodílel, je třeba poukázat na skutečnost, že dle provedených skutkových zjištění se spolupodílel na chodu pěstírny konopí v rámci opakovaných vegetačních cyklů. První z těchto vegetačních období bylo zakončeno sklizní v podzimních měsících roku 2013, druhý vegetační cyklus, realizovaný od března roku 2014, byl naopak ukončen zásahem policejního orgánu dne 3. 6. 2014. Byť samotné neoprávněné vypěstování rostliny konopí setého, tedy rostliny obsahující psychotropní látku (konkrétně THC), nelze dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí zveřejněná pod č. 18/20107 a č. 1/2015 Sb. rozh. tr.) považovat za neoprávněnou výrobu omamné psychotropní látky ve smyslu § 283 tr. zákoníku, neboť růst dané rostliny je přírodním procesem, nikoli procesem výrobním, který začíná až sklizní takové rostliny a následně pokračuje jejím dalším zpracováním v procesu, v němž je jako vstupní komponent dále upravována (například jejím sušením), a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě jakožto omamné látky (marihuany) anebo k získání příslušné účinné psychotropní látky (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jen přípravou ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Byť samotné pěstování rostliny konopí setého bezprostředně předcházející výše popsanému procesu výroby v obecné rovině patří do stadia přípravy dotčeného trestného činu, nelze pominout, že se obviněný v daném případě spolupodílel již na prvním vegetačním cyklu, který byl v podzimních měsících roku 2013 zakončen sklizní, tzn. že došlo k výrobnímu procesu ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Za tohoto stavu tak nelze právnímu závěru učiněnému oběma soudy nižších stupňů stran kvalifikace jednání obviněného jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, podle názoru Nejvyššího soudu ničeho vytknout, neboť tento závěr má plnou oporu v provedených skutkových zjištěních.

                          16. Na základě shora specifikovaných skutečností je tak možno učinit závěr, že obviněný J. Ch. svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
                            17. Obviněný v dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
                              18. K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, pak ta reaguje na nesprávné závěry o nedůvodnosti podaného odvolání, jež byly po věcném přezkumu rozhodnutí napadeného řádným opravným prostředkem učiněny soudem druhého stupně. V dané věci se však o takový případ ani v jedné z obou naznačených variant nejedná, neboť rozhodnutím odvolacího soudu nedošlo ve vztahu k osobě obviněného J. Ch. k takovémuto zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku, přičemž obviněný sám ani existenci tohoto dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání blíže nerozvádí. Nejvyšší soud tak ve vztahu k této části dovolání konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nebyl na straně obviněného vůbec dán, neboť odvolací soud z podnětu odvolání podaného jeho osobou napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu propadnutí věci, který nahradil vlastním výrokem, jímž obviněnému uložil stejný druh trestu (avšak s uvedením jiné registrační značky motorového vozidla dotčeného trestem propadnutí věci).

                              19. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, pročež dovolání obviněného J. Ch. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
                                20. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případné přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno.



                                P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

                                V Brně dne 29. 11. 2018


                                JUDr. Stanislav Rizman
                                předseda senátu


                                Vypracoval:
                                JUDr. Tomáš Durdík