Rozhodnutí NS

11 Tvo 22/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:11 Tvo 22/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.22.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tvo 22/2018-11


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 stížnost, kterou podal obviněný F. L., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 4 To 52/2018, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného F. L. zamítá.


Odůvodnění:


Obviněný byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 10 T 7/2018, zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pokusem přečinu soulože mezi příbuznými podle § 21 odst. 1 k § 188 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a ochranné léčení sexuologické formou ústavní. Tento rozsudek byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 4 To 52/2018, k odvolání státní zástupkyně a obviněného zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Ještě dříve však Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 4 To 52/2018, podle § 72 odst. 1, 3, 4 tr. ř., že se obviněný F. L. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Uvedl, že důvody vazby neexistují. Závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jsou neadekvátní a obviněný s nimi nesouhlasí. Žádného trestného činu se nedopustil, tedy není možné, aby v trestné činnosti pokračoval. Jeho nezletilá dcera lhala, vše si vymyslela. Nikdy netrpěla depresemi. Je v pubertě a občas otci odmlouvala. Obviněný zdůraznil, že rozsudek soudu prvního stupně nenabyl právní moci, protože jej on a státní zástupkyně napadli odvoláním. Doplnil, že přišel o práci, byt i dosavadní existenci. Závěrem slíbil, že v případě propuštění z vazby se bude zdržovat na adrese R. v H., povede řádný život, bude se dostavovat na vyzvání orgánů činných v trestním řízení, přebírat poštu, sdělí číslo svého mobilního telefonu a bude ve spojení se svou obhájkyní. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a on byl propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Nejvyšší soud se s napadeným rozhodnutím zcela ztotožnil a v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění. Vrchní soud v něm mimo jiné poukázal na závěry znalkyně MUDr. Želmíry Herrerové, která u obviněného zjistila disociální poruchu osobnosti se škodlivým užíváním alkoholu bez známek závislosti. V čistě psychiatrické rovině mohl obviněný rozpoznat protiprávnost svého jednání, avšak jeho ovládací schopnost byla podstatně snížena z důvodu přítomné sexuální deviace. Jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a vyžaduje ústavní sexuologické léčení, které by mělo zahrnovat i protialkoholní složku. Vrchní soud tak u obviněného shledal nebezpečí opakování trestné činnosti, neboť nelze vyloučit, že tato by mohla směřovat i vůči jiným ženám, než jeho nezletilé dceři. K důvodům útěkové vazby pak s odkazem na judikaturu Ústavního soudu zdůraznil nepravomocně uložený trest odnětí svobody v trvání deseti let a ochranné léčení v ústavní formě. Ačkoli následně Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně zrušil, je Nejvyšší soud toho názoru, že to nic nemění na správnosti závěrů napadeného usnesení. Ačkoli byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen také k odvolání obviněného, z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je patrné, že tento se se skutkovými závěry soudu prvního stupně z větší části ztotožnil a hlavním důvodem zrušení byla potřeba jejich upřesnění a v souvislosti s tím i upřesnění právní kvalifikace. Z valné části šlo o důvody vyplývající z odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného. Obviněnému tak stále akutně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a stejně tak i ochranného sexuologického léčení v ústavní formě. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), podle kterého je možné hrozbou vysokým trestem odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby tam, kde na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let).

Pokud pak jde o vazbu předstižnou, ani zrušovací usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ani argumentace obviněného v projednávané stížnosti závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nijak nezpochybnily. Obviněný v této souvislosti pouze vyjadřuje svůj nesouhlas, přičemž tvrdí, že se trestné činnosti nedopustil. Ze spisového materiálu i rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci samé však plyne, že minimálně důvodné podezření z jejího spáchání zde nepochybně je dáno, přičemž skutkové závěry nasvědčují tomu, že pobyt obviněného na svobodě je z důvodu jeho sexuální deviace nebezpečný. Tím je také vyloučena možnost nahrazení vazby jiným opatřením.

Z výše uvedeného vyplývá, že se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ztotožňuje a stížnost obviněného se tak nemohla setkat s úspěchem. Nezbylo proto, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu