Rozhodnutí NS

23 Cdo 88/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/14/2019
Spisová značka:23 Cdo 88/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.88.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/13/2019
IV.ÚS 1578/19
JUDr. Jaromír Jirsa
odmítnuto
06/14/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 88/2019-332


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce K. M. se sídlem XY, IČO XY, zastoupený JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy 3046/2, PSČ 700 30, proti žalované PEDIAGASTRO s. r. o. se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, 28. října 1480/139, PSČ 702 00, IČO 28561996, zastoupené Mgr. Irenou Křivánkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42, PSČ 738 01, o zaplacení částky 100 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 cm 41/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2018, č. j. 7 Cmo 89/2018-296, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 582 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 10. 2017, č. j. 4 Cm 41/2013-250 č. j. 20 C 11/2016-57, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100 300 Kč s úrokem z prodlení 7,75% p.a. od 26. 5. 2012 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod bodem II a III).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 7. 2018, č. j. 7 Cmo 89/2018-296, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítal, že odvolací soud dospěl „k nesprávnému právnímu posouzení věci, a má tak za to, že by dovolacím soudem měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Podle dovolatele odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že ve smlouvě o dílo byl neurčitě sjednán předmět díla a způsob určení ceny díla. Dále namítal, že se žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a soud nesprávně dovodil, že žalovaná žalobci poskytnula platby „za okna“. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání považuje dovolání žalobce za zjevně bezdůvodné a proto navrhla jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatel v dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.


Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Pokud má dovolatel za to, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSČR 36/2014, nebo usnesení ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 29 NSČR 88/2014, případně usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posouzeném z obsahového hlediska).

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. 2. 2019


JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu