Rozhodnutí NS

33 Cdo 4117/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/26/2018
Spisová značka:33 Cdo 4117/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4117.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 4117/2018-187


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6 (identifikační číslo 260 78 201), zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované V. M., bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Wernerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Baarovo nábřeží 534/18, o 9.257 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 116/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, č.j. 15 Co 93/2017-149, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800 Kč do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám Mgr. Pavla Vincíka, advokáta.

    O d ů v o d n ě n í

    Nejvyšší soud dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 12. 2016, č.j. 34 C 116/2015-101, kterým Městský soud v Brně zamítl žalobu na obnovu řízení a rozhodl o nákladech řízení, odmítl (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání nevymezuje, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

    Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.

    Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).

    Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

    Přípustnost dovolání žalovaná vymezila tak, že „má za to, že v souladu s ust. 237 Občanského soudního řádu měl dovolací soud vyřešenou právní otázku posoudit jinak,“ tj. aby dovolací soud posoudil jinak právní otázku vyřešenou odvolacím soudem. Ustanovení § 237 o.s.ř. však přípustnost dovolání spojuje (mimo jiné) s vymezením otázky, která (jako již dříve vyřešená dovolacím soudem) má být tímto soudem posouzena jinak.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

            Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


    V Brně dne 26. 11. 2018


    JUDr. Pavel Krbek
    předseda senátu