Rozhodnutí NS

30 Cdo 257/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:30 Cdo 257/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.257.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost odvolání
Zastavení řízení
Zastoupení
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.
§ 241b odst. 2 o. s. ř.
§ 243c odst. 3 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 257/2019-44


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 3 736 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 9/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2018, č. j. 44 Co 567/2018-31, takto:

I. Řízení o dovolání podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2018, č. j. 44 Co 567/2018-31, se v rozsahu potvrzení výroku II usnesení soudu prvního stupně, kterým byl odmítnut návrh na zahájení řízení ze dne 4. 1. 2018, zastavuje, a ve zbylém rozsahu se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 3 736 000 Kč na základě tvrzení o „zločineckém režimu“ a „státních zločincích“, kteří mají „prioritní cíl a to je ochrana bohatých zlodějů a zločinců“.

Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 8. 2018, č. j. 48 C 9/2018-23, rozhodl tak, že se řízení v části návrhu žalobce ze dne 2. 7. 2018 na ustanovení zástupce z řad advokátů zastavuje (výrok I usnesení soudu prvního stupně), dále tak, že se návrh na zahájení řízení ze dne 4. 1. 2018 odmítá (výrok II usnesení soudu prvního stupně) a konečně, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III usnesení soudu prvního stupně).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 10. 2018, č. j. 44 Co 567/2018-31, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.

Dovolání žalobce není dle citovaného ustanovení § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo potvrzeno napadeným usnesením odvolacího soudu usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).

V rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na zahájení řízení ze dne 4. 1. 2018, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil, neboť žalobce nesplnil podmínku povinného zastoupení advokátem nebo notářem v dovolacím řízení dle § 241 odst. 1 o. s. ř.

Žalobce byl vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2018, č. j. 48 C 9/2018-35, aby si pro podání dovolání a řízení o něm zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 16. 11. 2018, kterým požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů k ochraně jeho zájmů. O této žádosti soud prvního stupně již nerozhodoval, neboť nespočívala na změně poměrů oproti předchozím žádostem žalobce o ustanovení zástupce pro řízení (o žádosti ze dne 26. 1. 2018 bylo rozhodnuto pravomocně usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2018, č. j. 48 C 9/2018-8, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 5. 2018, č. j. 44 Co 285/2018-15, tak, že se žalobci zástupce z řad advokátů neustanovuje a o žádosti ze dne 2. 7. 2018 bylo rozhodnuto pravomocně usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 8. 2018, č. j. 48 C 9/2018-23, potvrzeným dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 10. 2018, č. j. 44 Co 567/2018-31, tak, že se řízení o ní zastavuje).

Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je (odstranitelnou) podmínkou řízení týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2, § 241b odst. 2 a § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.

Žalobce podal dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu“. Ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení však neuvedl vůbec žádné vymezení důvodu dovolání, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a), jak požaduje ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady nebyly ve lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Proto i v tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl dle § 243c odst. 1 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. 5. 2019


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu