Rozhodnutí NS

11 Tdo 213/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:11 Tdo 213/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.213.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Společenská škodlivost
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 213/2019-479
USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 o dovolání obviněné E. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 8 To 296/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v v Třebíči pod sp. zn. 1 T 82/2018, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné E. V. odmítá.

Odůvodnění:

I.
Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 1 T 82/2018, byla obviněná E. V. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [jednání pod body 1) a 2)]. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná shora uvedené trestné činnosti dopustila tím, že:

      ačkoli byla rozsudkem Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 14 T 138/2017, ze dne 30.10.2017, který nabyl právní moci téhož dne, pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců se zkušební dobou do 30. 10. 2020, za současného stanovení dohledu, přesto nejméně dne 20. 2. 2018 v okrese Třebíč, s vědomím protiprávnosti svého jednání, distribuovala drogu pervitin, která obsahuje účinnou látku metamfetamin, zařazenou mezi psychotropní látky uvedené v seznamu č. 5 v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., přinejmenším následujícím způsobem:

      1) dne 20. 2. 2018 během dne v obci K., okres Blansko, poskytla zdarma obviněnému R. B., nar. XY, nejméně 0,1 g drogy pervitin,
        2) společně s obviněným R. B. po předchozí dohodě a vzájemné součinnosti
      dne 20. 2. 2018, v úmyslu opatřit drogu pervitin k další distribuci uživatelům, si E. V. nejprve v objektu ubytovny K., v obci XY, okres Třebíč, zapůjčila od M. J. finanční hotovost ve výši 10.000 Kč za účelem nákupu drogy pervitin, přičemž R. B. na základě žádosti E. V. tuto odvezl motorovým vozidlem tov. zn. VW Golf, tmavě modré barvy, RZ: XY z obce XY do obce XY za účelem nákupu drogy pervitin, s čímž byl srozuměn, ačkoli věděl, že mu rozhodnutím Městského úřadu Třebíč sp. zn. OSČ-Př-469/2017-JI-9 ze dne 7. 11. 2017, které nabylo právní moci dne 29. 11. 2017, byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců, přesto R. B. dne 20. 2. 2018 kolem 11:00 hodin, po aplikaci pervitinu, odvezl jako řidič E. V. do obce XY, kde E. V. zakoupila od dosud neustanovené osoby drogu pervitin v množství nejméně 20 g za celkovou částku ve výši nejméně 20.000 Kč, kdy k zaplacení pervitinu použila mimo jiné peněžní prostředky poskytnuté od M. J., dále E. V. část zakoupené drogy pervitin poskytla před jízdou v obci XY R. B., část zakoupeného pervitinu o hmotnosti 134 mg odsypala do zatavené injekční stříkačky, kterou umístila za stínítko před pravým předním sedadlem a domluvila s R. B., aby tuto injekční stříkačku s drogou předal v XY M. J., další část pervitinu o hmotnosti 165 mg (126 mg metamfetaminu báze) odsypala do zatavené injekční stříkačky a pervitin o hmotnosti nejméně 1,243 gramu (907 mg metamfetaminu báze) umístila do uzavíratelného igelitového sáčku, poté stříkačku i sáček uložila do své peněženky, kterou měla při sobě ve vozidle, zbývající množství pervitinu v množství nejméně 18,339 g (13,167 g metamfetaminu báze), uložila do uzavíratelné přihrádky v palubní desce vozidla tov. zn. VW Golf, RZ: XY, před pravým předním sedadlem, kdy tuto drogu měl R. B. předat rovněž M. J. v obci XY, avšak při zpáteční cestě byli R. B. jako řidič pod vlivem pervitinu a E. V. jako spolujezdkyně dne 20. 2. 2018 ve 13:20 hodin v Třebíči na ulici XY zastaveni ve vozidle tov. zn. VW Golf, RZ: XY, a zadrženi příslušníky Policie ČR.

      2. Za toto jednání byla obviněná citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 1 T 82/2018, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále uložen trest propadnutí věci, a to 18,672 gramů metamfetaminu uloženého v bezpečnostním sáčku č. 00351508, mobilního telefonu zn. Lenovo A660 s vloženou SIM kartou s účastnickým číslem XY a mobilního telefonu zn. Sony Xperia bez SIM karty s vloženou paměťovou kartou zn. San Disk ultra s kapacitou 16 GB.

      3. Rozsudek okresního soudu napadla obviněná odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 8 To 296/2018, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.

      II.
      Dovolání a vyjádření k němu

      4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná E. V. prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku, včetně jeho doplnění, obviněná deklaruje, že oba nižší soudy dospěly k rozhodnutí o vině zvlášť zaváným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pouze na základě nepřímých důkazů, když žádný ze svědků či spoluobviněných nepotvrdil, že by se sama jakkoli podílela na distribuci pervitinu ve větším rozsahu. Stejně tak nebylo prokázáno, že by dovolatelkou zakoupená droga v XY byla určena pro další distribuci a nikoli výhradně pro její potřebu. Za tohoto stavu, kdy ucelený řetězec nepřímých důkazů existuje pouze co do naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty, nikoli však ve vztahu k rozsahu trestné činnosti, která je dovolatelce kladena za vinu, měl nalézací soud postupovat dle zásady in dubio pro reo. Obviněná dále namítá nedostatečné hodnocení společenské škodlivosti jejího jednání, tedy nesprávnou aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku oběma nižšími soudy, v důsledku čehož jí byl v rozporu s § 39 odst. 2 tr. zákoníku uložen nepřiměřeně přísný trest. Stran výkladu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku přitom obviněná odkazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu zveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. (sp. zn. Tpjn 301/2012), jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1362/2016. Byť jí byl uložen trest na samé spodní hranici trestní sazby v rámci právní kvalifikace skutku, nevzal dle dovolatelky nalézací ani odvolací soud v potaz, čeho se, z hlediska závažnosti trestné činnosti, fakticky dopustila, když v době tří let od posledního odsouzení za stejný čin distribuovala toliko dvě dávky pervitinu. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je současně patrné, že při ukládání trestu vzal v potaz pouze přeměnu trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Blansku sp. zn. 14 T 163/2016, zatímco další odsouzení k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců rozsudkem Okresního v Blansku sp. zn. 14 T 138/2017 již bere jako okolnost přitěžující, bez vztahu k uloženému trestu. Z hlediska hodnocení společenské škodlivosti jednání dovolatelky se ani jeden z nižších soudů dle jejího tvrzení nezabýval tím, že byla v době páchání trestné činnosti aktivní uživatelkou pervitinu, pročež své jednání více méně podřídila potřebě pořídit drogu pro sebe, ani její následnou snahou o nápravu, spočívající v docházkách do XY v Třebíči nebo později v rámci výkonu vazby. Obviněná ve svém dovolání dále deklaruje zájem vymanit se z vlivu návykových látek, když však dlouhodobý pobyt ve výkonu trestu její vůli po nápravě zcela jistě nepodpoří, resp. bude mít spíše demotivující charakter, v důsledku čehož může zcela zaniknout výchovný charakter uloženého trestu. Ani při naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby přitom není dle dovolatelky, při důsledně individuálním posouzení každé věci, vyloučen závěr o nepatrném stupni společenské škodlivosti činu, když se však oba nižší soudy rozhodující v této trestní věci takovémuto individuálnímu posouzení společenské škodlivosti v odůvodnění svých rozhodnutí vyhnuly. V této souvislosti je dle dovolatelky otázkou, zda a do jaké míry je soud při posuzování kvalifikované skutkové podstaty, aplikované v důsledku spáchání trestného činu stejného druhu, za který byl pachatel v předchozích třech letech odsouzen, povinen v rámci úvah o trestu přihlédnout k tomu, jaký trest byl v rámci předchozího odsouzení uložen a jaký trest bude ukládat v rámci kvalifikované skutkové podstaty, a zda tímto způsobem v zásadě nedochází k dvojímu trestání za stejnou činnost. Závěrem obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a sám za podmínek § 265m tr. řádu rozhodl rozsudkem, jímž obviněné, za předpokladu shledání viny spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, uloží trest takového druhu a v takové výši, jež bude odpovídat společenské škodlivosti jejího jednání, a to s přihlédnutím k výkonu dříve přeměněného trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, jakož i k době výkonu vazby.

      5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněné sdělil, že s přihlédnutím k povaze obviněnou uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
      III.
      Přípustnost dovolání

      6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu.

      7. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
        8. S ohledem na obviněnou E. V. uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněné splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.

        IV.
        Důvodnost dovolání

        9. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnou E. V. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněné na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů.

        10. Ve vztahu k námitce obviněné stran nedostatečného individuálního posouzení společenské škodlivosti jednání, jímž byla uznána vinnou, v důsledku čehož jí byl uložen nepřiměřeně přísný trest, když oba nižší soudy nevzaly v potaz okolnosti spáchaného skutku, jakož i její osobní poměry, včetně aktivního užívání pervitinu v době činu, následné snahy vymanit se z vlivu návykových látek, či povinnosti vykonat dva původně podmíněně odložené tresty odnětí svobody ve výměře šesti měsíců a dvaceti čtyř měsíců (z rozhodnutí Okresního soudu v Blansku sp. zn. 14 T 163/2016 a sp. zn. 14 T 138/2017), Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněná prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami v podobě uložení nepřiměřeného trestu, neboť soud prvního stupně nezohlednil všechny podstatné skutečnosti, včetně osobních poměrů obviněné, řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to v bodě 17. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, jakým způsobem soud prvního stupně dospěl k závěrům stran druhu a výše ukládaného trestu, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Odvolací soud v bodě 17. odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně deklaroval, že trest, jenž byl obviněné, která je speciální recidivistkou a předmětné trestné činnosti se dopustila ve zkušební době podmíněného odsouzení, uložen soudem prvního stupně, a to na samé spodní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 283 odst. 2 tr. zákoníku, se jeví být trestem velmi mírným. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem okresního soudu, je současně zřejmé, že soud prvního stupně při ukládání trestu přihlédl mimo jiné i ke skutečnosti, že obviněné reálně hrozí stanovení povinnosti vykonat předchozí, původně podmíněně odložené tresty odnětí svobody, neboť se dovoláním dotčené trestné činnosti dopustila ve zkušební době podmíněného odsouzení jednak trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 7. 2016, sp. zn. 14 T 163/2016, a jednak rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 14 T 138/2017. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let pak byl obviněné uložen s přihlédnutím k jejímu podílu na páchané trestné činnosti, okolnostem projednávané věci, jakož i závažnosti jejího jednání, z čehož je zřejmé, že soud prvního stupně vycházel při svých úvahách o druhu a výši uloženého trestu z ryze individuálního posouzení a zhodnocení dané věci. Dané skutečnosti, jež oba nižší soudy řádně učinily předmětem svých úvah, přitom představují významná kritéria pro určení celkové společenské škodlivosti činu. Ve světle těchto závěrů obou soudů nižších stupňů, jež jsou podrobně rozvedeny v bodě 23. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a v bodě 17. odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího, tak neobstojí v dovolání uplatněná námitka obviněné stran nesprávné aplikace § 12 odst. 2 tr. zákoníku ze strany nižších soudů, tedy nedostatečné hodnocení společenské škodlivosti jednání, jímž byla uznána vinnou. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně totiž zcela jednoznačně plyne, že oba soudy i s přihlédnutím k okolnostem předmětného jednání a jeho závažnosti, včetně osobních poměrů obviněné a jejímu podílu na tomto činu, dospěly ke shodnému závěru stran naplnění zákonných znaků nejen základní, ale i kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, aniž by bylo namístě jednání obviněné považovat za skutek zcela se vymykající běžně se vyskytujícím trestným činům, podřaditelným pod tuto skutkovou podstatu, resp. za skutek nedosahující ani dolní hranice trestnosti běžně se vyskytujících trestných činů základní skutkové podstaty uvedené v § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu zveřejněného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. či obviněnou citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1362/2016.

        11. Zcela odmítnout je přitom třeba námitku obviněné, obsaženou v doplnění jejího dovolání, dle které je třeba zvážit, zda a do jaké míry je soud při posuzování kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jež je aplikována v důsledku spáchání trestného činu stejného druhu, za který byl pachatel v předchozích třech letech odsouzen, povinen v rámci úvah o trestu přihlédnout k tomu, jaký trest byl v rámci předchozího odsouzení pachateli uložen a jaký trest bude ukládat v rámci kvalifikované skutkové podstaty a zda tímto postupem v zásadě nedochází k dvojímu trestání za stejnou činnost. Tím, že obviněná v dovoláním napadené věci páchala drogovou trestnou činnost i přes skutečnost, že byla za obdobné jednání naplňující zákonné znaky téže skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku v předchozích třech letech odsouzena (přičemž v době rozhodování nebylo možné na ni hledět, jako by nebyla odsouzena), naplnila zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Fakt, že v rámci předchozího (dvojího) odsouzení byl obviněné opakovaně uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu (a to jednak trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 7. 2016, sp. zn. 14 T 163/2016, trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a dále rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 14 T 138/2017, trest odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněnou), pročež se v dovoláním napadené věci trestné činnosti dopouštěla ve dvojí zkušební době podmíněného odsouzení, přitom nelze považovat za porušení zákazu dvojího přičítání ve smyslu § 39 odst. 4 tr. zákoníku, neboť okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla naplněna samotným pravomocným odsouzením obviněné v období tří let bezprostředně předcházejících dovoláním napadené trestné činnosti. Druh trestu, který byl obviněné v rámci předchozího odsouzení uložen, jakož i skutečnost, zda byl tento trest alespoň zčásti vykonán, pak nejsou v dané věci z hlediska naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty právně relevantní. Za daného stavu tak žádná překážka zákonného charakteru nebránila soudu prvního stupně, aby skutečnost, že se obviněná dovoláním napadeného skutku dopustila ve zkušební době dvojího podmíněného odsouzení, vyhodnotil jako okolnost přitěžující. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i z jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně je přitom zřejmé, že oba nižší soudy vzaly při úvahách o druhu a výši ukládaného trestu v potaz mimo jiné i riziko nařízení povinnosti obviněné oba dříve uložené podmíněně odložené tresty odnětí svobody vykonat, kterému se pácháním další trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení vědomě vystavila.

        12. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se ze strany obviněné jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jejích vlastních představ. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, který je v duchu výše citované judikatury Ústavního soudu (zejména I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04) jedním z kritérií pro přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
          13. Na podkladě výše uvedených zjištění a rozvedených skutečností tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oba soudy nižších stupňů postupovaly v souladu s platnou právní úpravou, pokud s přihlédnutím k okolnostem dané věci, podílu obviněné na páchané trestné činnosti, závažnosti jejího jednání, jakož i zjištěným poměrům obviněné, dospěly k závěru, že její jednání dosahuje společenské škodlivosti odpovídající zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s tím, že by uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 283 odst. 2 tr. zákoníku zjevně nevedlo k dostatečnému působení na její osobu tak, aby vedla řádný život.
            14. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavírá, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Obviněná veškerými svými námitkami v podstatě jen opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v rámci odvolacího řízení a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění ve vztahu k posouzení společenské škodlivosti svého jednání, resp. ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu. V rámci podaného dovolání přitom nevznesla žádnou relevantní námitku, jíž by bylo možno podřadit pod jí uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonné důvody dovolání. Dovolání obviněné E. V. tak bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

              P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

              V Brně dne 28. 2. 2019

              JUDr. Antonín Draštík
              předseda senátu


              Vypracoval:
              JUDr. Tomáš Durdík