Rozhodnutí NS

23 Cdo 242/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/14/2019
Spisová značka:23 Cdo 242/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.242.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
03/19/2019
II.ÚS 961/19
JUDr. Ludvík David
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 242/2019-62


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce J. M., nar. XY, s adresou pro doručení Věznice Ostrov, Vykmanov 22, Ostrov, PSČ 363 50, proti žalované Oborové pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem v Praze 4, Roškotova 1225/1, PSČ 140 21 IČO 47114321, o zaplacení částky 4 250 Kč a o určení, že žalovaná se na úkor žalobce nezákonně a bezdůvodně obohatila, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 260/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2017, č. j. 19 Co 169/2017-26, takto:
      Dovolací řízení se zastavuje.
    Stručné odůvodnění:
    (§243f odst. 3 o. s. ř.)

    Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 13. března 2017, č. j. 15 C 260/ 2016-18, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a rovněž zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce.

    K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. května 2017, č. j. 19 Co 169/2017-26, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

    Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním, které nebylo sepsáno advokátem, což představuje vadu, pro kterou v dovolacím řízení nelze pokračovat.

    Protože dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, a prvotním cílem dovolatele je zajistit si zastoupení pro řízení o žalobě, Nejvyšší soud nejprve sám přistoupil k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

    Nejvyšší soud jako soud dovolací (10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen též „o. s. ř.“).

    Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
    V souladu s § 138 o. s. ř. podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

    O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva se jedná např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

    Soudy obou stupňů správně dovodily, že v případě dovolatele se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť za situace, kdy jsou platební výměry vydané podle zákona č. 48/1997 Sb. pravomocné a vykonatelné a na jejich základě již byla provedena exekuce, nelze se domáhat přezkoumání jejich obsahu v občanskoprávním řízení. Žalobce měl možnost podat řádný opravný prostředek, případně se domáhat zastavení exekuce, pokud by zde byl některý z důvodů upravených v § 268 os.ř. Z toho je zřejmé, že takové žalobě by nemohlo být vyhověno a ze strany žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Tudíž i dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí osvobození od soudních poplatků a zamítnutí ustanovení zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř.

    Vzhledem k tomu, že nedostatek povinného zastoupení dovolatele, který nemá právnické vzdělání, je nedostatkem podmínek řízení na straně účastníka, a vzhledem k tomu, že tento nedostatek nebyl ani přes výzvu soudu odstraněn (viz usnesení Obvodního soudu pro Parahu 4 ze dne 12. července 2018, č.j. 15 C 260/2016-39, doručené dovolateli dne 18. července 2018), dovolací soud řízení v podle § 104 odst. 2 o. s. ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.

    O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001).

    Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 14. 2. 2019


    JUDr. Kateřina Hornochová
    předsedkyně senátu