Rozhodnutí NS

11 Tcu 59/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2018
Spisová značka:11 Tcu 59/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.59.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 59/2018-10


USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 31. 10. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. M., trestním příkazem Okresního soudu v Prievidzi, Slovenská republika, ze dne 25. 7. 2016, sp. zn. 1 T 104/2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.



O d ů v o d n ě n í :


Trestním příkazem Okresního soudu v Prievidzi, Slovenská republika, ze dne 25. 7. 2016, sp. zn. 1 T 104/2016, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2016, byl P. M. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy, podle trestního zákona Slovenské republiky, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání l (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený P. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že ačkoliv mu ze zákona o rodině vyplývá povinnost přispívat na výživu své dcery XXXXX *), a rozsudkem Okresního soudu Prievidza ze dne 12. 12. 2012, č. j. 17 P 100/2012-18, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2012, byl zavázán platit matce nezletilé S. I. výživné 100 euro měsíčně, a to do konce měsíce, přestože byl zaměstnán a měl příjem, tuto povinnost v D. n. N., okres P., úmyslně od 2. 12. 2014 do 29. 6. 2016 neplnil, když od 16. 6. 2015 do 17. 9. 2015 zaplatil poškozené S. I. pouze 550 euro, a na základě příkazu k exekuci ze dne 2. 11. 2015, č. j. EX 1412/12, mu zaměstnavatel strhl ze mzdy od listopadu 2015 do června 2016 výživné 420 euro, které jsou uloženy v depozitu, takže na výživném zůstal poškozené S. I. dlužen 830 euro, a to přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu Prievidza ze dne 21. 11. 2014, který nabyl právní moci dne 11. 12. 2014, odsouzen pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 207 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. M. se dopustil protiprávního jednání směřujícího proti zájmu společnosti na ochraně rodiny a dětí, pokud řádně neplnil svou vyživovací povinnost vůči své nezletilé dceři. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována též tím, že se obdobného jednání dopustil i v minulosti. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. 10. 2018

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 45/2013 Sb.