Rozhodnutí NS

32 Cdo 946/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/15/2019
Spisová značka:32 Cdo 946/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.946.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 946/2019-251



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně RED STAR LOGISTICS CZ s. r. o., se sídlem v Praze 4, Modřany, Babská 909/14, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 24817635, zastoupené JUDr. Michalem Strouhalem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bojanovická 2713/7, proti žalované JAPO - transport s. r. o., se sídlem v Popůvkách, Vintrovna 395/25, PSČ 664 41, identifikační číslo osoby 26298295, zastoupené Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veselá 237/37, o zaplacení částky 10 998 € s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 32 C 19/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2018, č. j. 27 Co 467/2015-225, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 809,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.


Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Má-li být dovolání přípustné pro splnění tohoto předpokladu, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „R 4/2014“).

Dovolatelka otázku, pro jejíž řešení má dovolání za přípustné, výslovně neoznačuje. V posledním odstavci na str. 9 dovolání zmiňuje jako dosud neřešenou „výše předestřenou otázku použití a výkladu § 9 odst. 2 Úmluvy CMR“, přičemž na str. 8 v návaznosti na výklad článku 9 odst. 2 Úmluvy CMR [tj. vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR)], formuluje otázku, zda výhrada dopravce ke stavu zásilky bez jakéhokoliv odůvodnění a následného doložení rozhodných skutečností může vyvrátit právní domněnku, že dopravce převzal zásilku ve stavu uvedeném v nákladním listu.

Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí nezávisí. Byť se odvolací soud vyjádřil též v tom ohledu, že řidič (poddopravce) řádně učinil výhradu dle čl. 8 odst. 2 Úmluvy CMR ohledně počtu kusů zásilky (vyvracející právní domněnku dle čl. 9 odst. 2 Úmluvy CMR), učinil tak, jak výslovně předeslal, pro úplnost, tj. toliko obiter dictum. Právní závěr, podle něhož v projednávané věci nelze při posuzování stavu zásilky v době jejího převzetí dopravcem vycházet z právní domněnky stanovené v čl. 9 odst. 2 Úmluvy CMR a na jejím základě přijmout zjištění, že dopravce převzal k přepravě zásilku v počtu 20 kusů, totiž založil na skutkovém závěru, že se nezdařilo zjistit, jaký počet kusů zásilky byl v mezinárodním nákladním listu původně (před jeho přepsáním) uveden.

Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Při formulaci uvedené otázky dovolatelka vychází z premisy, že počet kusů zásilky v mezinárodním nákladním listu původně uvedený zjištěn byl (totiž 20 palet), tedy právě z opačného skutkového závěru, než k němuž dospěl odvolací soud. Tomu odpovídá též její věcně související argumentace, jejímž prostřednictvím (na základě vlastního hodnocení provedených důkazů) prosazuje svůj názor o původním obsahu nákladního listu. Tím ovšem zpochybňuje nikoliv správnost samotného právního posouzení odvolacího soudu, nýbrž skutkový stav, z něhož pro ni nepříznivé právní posouzení vychází. Skutkový stav věci zjištěný v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení zpochybnit nelze a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem upraveným v § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k tomu srov. R 4/2014 a dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2736/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách).

To pak platí obdobně též pro tu část dovolací argumentace, jíž dovolatelka brojí proti závěru, že se v řízení nepodařilo prokázat její tvrzení, podle něhož dopravce převzal k přepravě 20 kusů palet. Závěr o tom, že se účastníku nepodařilo prokázat určitou právně významnou skutečnost, je závěrem skutkovým, nikoliv právním (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4165/2010, a ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4406/2011).

K závěru o přípustnosti dovolání nevede ani argument, že „v obecné rovině se jedná o posouzení otázky způsobem odlišným od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu“, konkrétně od dovolatelkou citovaných závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3634/2013. Odkaz na toto rozhodnutí je nepřípadný. V souzené věci, v níž se (podle skutkového závěru odvolacího soudu, který nepodléhá dovolacímu přezkumu) nezdařilo zjistit, jaký údaj ohledně počtu převzatých palet byl původně uveden v mezinárodním nákladním listu, se jeho závěry neuplatní. Není-li rozhodnutí založeno na úvaze, že právní domněnka upravená v čl. 9 odst. 2 Úmluvy CMR se neuplatní v důsledku výhrad dopravce, pak je lhostejno, zda uplatněné výhrady by dostatečně zdůvodněny či nikoliv.

Přípustnost dovolání nemohou založit, a dovolatelka tuto skutečnost ostatně sama respektuje, ani její námitky, že odvolací soud postupoval v řízení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a zatížil tak řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Samotná vada řízení (taková, která nezahrnuje otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem) nezakládá ani dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), natož aby mohla přivodit přípustnost dovolání; k vadě řízení přihlíží dovolací soud pouze za předpokladu, že je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tj. též ve druhém až čtvrtém výroku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení. Kromě toho, že dovolání v této části nevyhovuje požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť postrádá jakoukoliv argumentaci, dovolatelka zřejmě přehlédla, že podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. 5. 2019


JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu