Rozhodnutí NS

30 Cdo 34/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:30 Cdo 34/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.34.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Ochrana osobnosti
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013
§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013
§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
04/03/2019
IV.ÚS 777/19
JUDr. Jan Filip
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 34/2018-462


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, bytem XY b) D. H., nar. XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, proti žalované Fakultní nemocnici Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Sokolská 581, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 273/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 3 Co 160/2015-400, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Žalobci se žalobou na ochranu osobnosti ze dne 5. 11. 2010 domáhali po žalované zaplacení 1 000 000 Kč každému z nich jako náhrady nemajetkové újmy spojené s úmrtím jejich matky.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 6. 2015, č. j. 16 C 273/2010-358, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a ani Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Námitka žalobců, že se odvolací soud ve svém rozsudku nevyrovnal s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, konkrétně, že se nedostatečně vypořádal s námitkou žalobců o neprovedení vyšetření zánětlivých markerů (např. CRP), nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, když své rozhodnutí dostatečně odůvodnil a s výše uvedenou námitkou žalobců se vypořádal na základě důkladného znaleckého dokazování. Napadený rozsudek tak v daném směru nelze mít za nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť důvody, pro které odvolací soud nesouhlasil s náhledem žalobců na existenci příčinné souvislosti mezi jimi utrpěnou újmou a neprovedením vyšetření CRP u jejich matky, jsou v napadeném rozsudku dostatečně vysvětleny. Judikatura, na kterou žalobci odkazují v dovolání, směřuje na případy, kdy soud vůbec nedostál své povinnosti vypořádat se s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, což není tento případ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2687/2007).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. 11. 2018


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu